Barevné variace bílých a žlutých andulek       

 

 

Převážná většina dotazů chovatelů andulek směřuje k množství barevných variací žlutých a bílých andulek. Chovatelé andulek, kteří se šlechtěním ptáků začínají, nemají jasnou představu o jednotlivých výstavních třídách, co se týká žlutých a bílých andulek. Důležité je abychom si vždy uvědomili, že každá třída má své zastoupení, nějakým způsobem se definuje a vizuálně projevuje. Rovněž musíme mít na paměti, že nejenom žluté a bílé andulky, ale i ostatní třídy patří do určitých dědičných skupin, majících svá neměnná pravidla, která podmiňují jejich následnou dědičnost.

Jedná se o : A  -  dominantní dědičnou vlastnost 

                       B - recesivní dědičnou vlastnost 

                      C - dědičnou vlastnost vázanou na pohlaví.

A. dominantní dědičná vlastnost – spočívá v tom, že párujeme-li jedince s touto vlastností a jedince bez této vlastnosti, pak potomstvo je z 50 % s touto vlastností a 50 % nikoliv (ani na ni např. neštěpí, to jest nepředává dále na své potomstvo).

Do této skupiny patří: dominantní australské straky, dominantní kontinentální straky.
Příklad: andulka s normální kresbou×andulka dominantní australská straka,
potomstvo: 50 % andulek normálních a 50 % andulek dominantních australských strak. Uvedených 50 % andulek normálních neštěpí na dominantní australské straky.


B. recesivní dědičná vlastnost – znamená, že v první generaci se neprojeví viditelně, ale získané potomstvo ji má v sobě geneticky zakódovanou – tzv. štěpí na tuto vlastnost.
Známe tyto příklady recesivní dědičnosti: modrá řada andulek (recesivní vůči zelené řadě), recesivní straky, šedokřídlé, žluté a bílé (pozor, neplést se žlutými či bílými tmavookými), saddleback, australské II. faktorové žlutolící.
Příklad: andulka zelená×andulka modrá,
potomstvo: 100 % andulek zelených štěpitelných na modrou.


C. dědičná vlastnost vázaná na pohlaví – je u andulek velice častá a spočívá v tom, že níže popsané vlastnosti se dědí na potomstvo v závislosti na tom, který z rodičů (zda otec či matka) má či nemá tuto vlastnost.
Do vlastností vázaných na pohlaví patří: kresba skořicová, opalinová, texas clearbody, dále lutino, albino a lacewing (krajkové).
Příklad:
samec normální×samice normální = 100 % normálních
samec lutino×samice normální =
100 % samců normálních / lutino (lomítkem se myslí štěpitelných)
100 % samic lutino
samec normální×samice lutino =
100 % samců normálních / lutino
100 % samic normálních
samec normální / lutino×samice normální =
50 % samců normálních
50 % samců normálních/lutino
50 % samic normálních
50 % samic lutino
samec normální/lutino×samice lutino =
50 % samců normálních / lutino
50 % samců lutino
50 % samic normálních
50 % samic lutino
samec lutino×samice lutino =
100 % samců lutino
100 % samic lutino
Vyplývá z toho, že samice nikdy není štěpitelná na vlastnost vázanou na pohlaví! Zpracování textu Milan Habrcetl



Zde se nabízí otázka? Musíme znát tyhle dědičné pravidla? Vždyť je možnost chovu výstavních andulek, podle vyskytujících se kreseb a barevných variací, kterých je nepřeberné množství?

Pokud bychom se vydali touto cestou, tak bychom ptáky ,,jenom chovali“, ale ne cíleně šlechtili !!!

Možnosti se samozřejmě nabízejí a je na každém chovateli, kterou metodu chovu zvolí. Pokud ale investujeme prostředky do vybavení odchoven, respektive do vlastního chovu výstavních andulek, tak bychom měli chov a vše s ním spojené vést na určité úrovni a mít určené cíle, které jsme si vytýčili, jako chovné priority. Zde mám na mysli, zaměření chovu na tmavé ptáky, nebo chov žlutolících a žlutohlavých andulek, nebo dominantních strak, lutino a albino andulek atd.

Z tohoto důvodu je důležité znát, do které skupiny dědičných vlastností daná andulka patří, jaké máme možnosti chovu v první generaci, v druhé generaci a v následujících generacích. Bez těchto znalostí se nemůžeme pohnout z místa. Je to jako bychom vyjeli s automobilem na silnici, bez absolvování kurzu autoškoly a bez praktických zkoušek. Dědičné pravidla jsou pouze tři a není nic složitého je pochopit. Ten kdo studuje danou problematiku dědičnosti, může mít nějaké nejasnosti, nezodpovězené otázky apod. Od toho jsou tu starší chovatelé, kteří nám vždy s ochotou poradí.

Andulky chovám dvacet let a sám nemám vždy naprostý přehled, co se týká příkl. recesivních strak, protože je nechovám a nemám s nimi zkušenosti. Nestačí vědět, že recesivní straka má dědičnost recesivní, ale je potřeba mít znalosti, co taková andulka potřebuje za nejvhodnějšího partnera, aby se nám narodily odchovy štěpitelných ptáků v první generaci, nebo jsme-li schopni ovlivnit barevný ráz odchovů apod.

 

Znalosti genetiky ptáků jsou nezbytnou součástí celého našeho snažení....rozhodujícím aspektem jsou vždy dědičná pravidla a rodokmen andulky. Tyto dvě informace nám napoví, zda jsme schopni naplnit naše představy odchovů v první a nebo následně až v druhé generaci a jak nadále postupovat.

,,Ve své podstatě to není nic složitého"cheeky

 

Nic složitého to opravdu není, ale spousta z nás chovatelů, včetně i mne v tom máme kolikrát menší hokejové utkání. frownNěkdy se člověk do toho tak zamotá, že chvílemi netuší, jak se jmenuje!!!!!!!!!!cheeky.

Učený z nebe nespadl, takže soustavným studiem se dostaneme do bodu, kdy nám to najednou začne jedno do druhého hezky zapadat. Když  jsem před dvaceti lety listoval v knize o andulkách od chovatele Z. Vegera, tak jsem si říkal:,,Potěš mne pán Bůh, tohle nemůžu nadosmrti pochopit". Dneska se na všechno dívám z jistým nadhledem a žádná informace pro mne není cizí. Tím samozřejmě nechci tvrdit, že všechno znám.....to ani omylem!!!

 

Jako první třídu bílých a žlutých ptáků bych uvedl:

Žlutá a bílá s naznačenou kresbou

Žluté a bílé andulky nejsou v dnešních chovech a na výstavách zastoupeny tak, jak by si zasloužily. Na pohled jsou velmi krásné a působí vznešeným dojmem. Tyto andulky mají dědičnost recesivní, tudíž je nemůžeme v první generaci odchovat tak, abychom je spatřili vizuálně. První generace odchovů nám dává štěpitelné andulky.

Ozobí je u samců jasně modré až do fialova, u samic standardně hnědé, oči černé. Andulky bílé mohou mít několik nádechů základní barvy. Bíle s modrým, šedým, nebo fialovým nádechem. To samé platí u žlutých. Žluté se zeleným nebo šedozeleným nádechem apod. Tyhle barvy jsou hodně zředěny, takže jenom z bílé a žluté barvy prosvítají.

 

Příklad párování:

Normální samec x bílá samička s šedým nádechem  = výsledek 100% normálních mláďat štěpících na bílou barvu s šedým nádechem. Včetně samiček!! Nádech může být i modrý, šedý nebo fialový.  Záleží na předcích bílé samičky. Poněvadž bílé andulky s různými nádechy patří do skupiny s dědičností recesivní, není možno je v první generaci odchovat, tak abychom je vizuálně spatřili. Tuto možnost nám dává pouze dědičnost s vlastností vázanou na pohlaví. Zde se vše odvíjí od skutečnosti, zda nese vlastnost vázanou na pohlaví samec a nebo samička. 

POZNÁMKA :  Samička svou vlastnost vázanou na pohlaví ,,pouze jenom předává, příkladně skořicovou kresbu" a tím vše končí. V žádném případě nemá schopnost štěpit do vlastnosti vázané na pohlaví.

Do vlastností vázaných na pohlaví patří: kresba skořicová, opalinová, texas clearbody, dále lutino, albino a lacewing (krajkové).

 

Známe tyto příklady recesivní dědičnosti: modrá řada andulek (recesivní vůči zelené řadě), recesivní straky, šedokřídlé, žluté a bílé ( neplést si je se žlutými či bílými tmavookými), saddleback, australské II. faktorové žlutolící.
Příklad: andulka zelená × andulka modrá,

potomstvo: 100 % andulek zelených / štěpitelných na modrou.

Do dominantní dědičné vlastnosti patří: dominantní australské straky, dominantní kontinentální straky.
Příklad: andulka s normální kresbou×andulka dominantní australská straka,
potomstvo: 50 % andulek normálních a 50 % andulek dominantních australských strak. Uvedených 50 % andulek normálních neštěpí na dominantní australské straky.


 

Příkladné párování

skořicová×skořicová   100 % skořicových

-----------------------------------------------------------------------
skořicová × normální

samci normální / skoř.
samice skořicové

-----------------------------------------------------------------------
normální / skoř. × normální

25 % samci normální / skoř.
25 % samci normální
25 % samice normální
25 % samice skořicové

-----------------------------------------------------------------------
normální / skoř.  × skořicová

25 % samci normální / skoř.
25 % samci skořicoví
25 % samice normální
25 % samice skořicové

-----------------------------------------------------------------------
normální × skořicová

samci normální / skoř.
samice normální



Zelená barva je nadřazena modré.

Zelený samec x modrá samička = Opět 100% zelených andulek štěpících do modré barvy!!! Včetně samiček!!

Zde můžeme říci, že modrá barva je recesivní a proto nemůže nikdy modrá andulka štěpit na zelenou!!!

1,0  2013 Bílý samec s šedým nádechem

 

 

1,0  2013 Bílý samec s šedým nádechem

0,1  2013 Bílá samička s modrým nádechem

 

 

Další samostatnou třídou jsou andulky Lutino a albino

 

Výše uvedené andulky bychom si něměli v žádném případě zaměnit za žádné jiné, poněvadž se vyznačují červenýma očima a to jak lutino v zelené řadě, tak i albino v modré řadě. 

Lutino andulky jsou celé žloutkově žluté, jenom letky a rýdovací pera mají světlejší barvy, skoro bílé. Albino andulky jsou celé bílé, ale jak jsem předeslal mají červené oči. Dědičnou vlastnost mají vázanou na pohlaví, takže není velkým problémem je odchovávat ve výborné kvalitě. K tomu nám dopomáhají u lutino tmavě zelení, šedozelení a světle zelení ptáci u albino to jsou nejčastěji kvalitní šedí a modří. Máme-li základ albino, nebo lutino andulek dosti slabý, již první generaci štěpitelných samců a samiček albino i lutino, vylepší tzv. výše jmenovaní rovní ptáci.

Osobně využívám na zlepšení lutino andulek, ptáky tmavě zelené barvy....samozřejmě patřičné velikosti.

 

lutino × lutino:    100 % lutino

------------------------------------
lutino × tmavě zelená

samci tmavě zelení / lutino
samice lutino

------------------------------------
Tmavě zelený/lut. × zelená

25 % samci tmavě zelení/lutino
25 % samci tmavě zelení
25 % samice tmavě zelené
25 % samice lutino

-------------------------------------
Tmavě zelený/lut. × lutino

25 % samci tmavě zelení/lutino
25 % samci lutino
25 % samice tmavě zelené
25 % samice lutino

-------------------------------------
Tmavě zelený × lutino

samci tmavě zelení/lutino
samice tmavě zelené

Zdejší tmavě zelené samce, můžeme nahradit šedozelenými, nebo světle zelenými ptáky.

Pokud bychom přiřadili k lutino ptákům andulky modré řady, tedy šedé, nebo světle modré, dostaneme ve výsledku jak lutino, tak i albino. Případně šedé ptáky štěpící do albino. Tuhle variantu jsem ještě nezkoušel, kdy z lutino andulek a pomocí šedých ptáků, můžeme odchovat andulky albino. Ale ta možnost tu s určitostí je! Pokud z popisovaného páru, Lutino x šedá, neodchováme v první generaci albino, každopádně musíme mít šedé samce štěpitelné do albino, případně se nám mohou objevit i samičky albino.

Žlutí a bílí perloví dvoufaktoroví.

Perlové andulky patří mezi nejkrásnější andulky, protože perlová kresba je na pohled velice atraktivní a zároveň dominantní. Jinými slovy řečeno, stejně jako u australských strak, vždy musí být v páru jedna andulka nesoucí danou kresbu, abychom odchovali perlové mláďata. Pokud perlovost znásobíme, tzn. přiřádíme-li k sobě dvě nepříbuzné perlové andulky, odchováme v modré řadě bílé ptáky s černým okem, v zelené řadě žluté ptáky rovněž s černým okem. Jak žlutý, tak i bílý pták nesou zdovojenou perlovou kresbu po svých rodičích. Označujeme ji  bílá perlová II.F, nebo žlutá perlová II.F . Nasadíme-li kteroukoliv dvojfaktorovou perlovou andulku na normální, odchov je 100% perelových mláďat, ale pomyslně již s I.F. Nasazením dvojfaktorové perly na normální andulku, zde normální andulka odebírá pomyslnou dvojfaktorovost a z toho důvodu se rodí klasické perlové andulky. 

 

 Žlutí a bílí tmavoocí

Žlutí a bílí tmavoocí jsou v dnešní době velmi vzacní, protože jejich odchov se odvíjí složitým párováním recesivních strak. V naší republice se této varietě nevěnuje pravděpodobně žádný z chovatelů, z důvodů časté záměny andulek žlutých s tmavým okem, kdy zde se může jednat o klasickou II.F perlu, nebo žlutou tmavookou andulku. Rozdíl je mezi na pohled stejnými andulkymi v genetice. U II.F perel žlutých má pták ozobí jasně modré a dědičnost je zde vázáná na pohlaví. Např. u andulek lutino je u samců ozobí růžové, což někdy zmate i zkušeného chovatel a poplete si u lutin samce se samicí. Zde je rovněž dědičnost vázaná na pohlaví.......z dědičnosti nám vyplývá naprosto všechno.  Stejným ozobím jako lutino se vyznačují i  žluté tmavooké, ale dědičnost mají naprosto rozdílnou tedy recesivní. 

Je-li žlutá andulka recesivní, má jinou dědičnost něž andulka žlutá II.F z dědičností vázanou na pohlaví. Jsem přesvědčen, že uvědomíme-li si tuto skutečnost nemělo by docházet k záměnám a chybným interpretacím.

Fenotypově se andulka může jevit jako žlutá s tmavým okem, ale to není totéž co žlutá tmavooká - geneticky. 

Tmavoocí žlutí a bílí vznikli cca před 60ti lety jako kombinace recesivních a dominantních strak. Šlechtěním a selekcí bylo dosaženo RECESIVNÍ žluté či bílé (čistě žluté či bílé včetně ocasních per a letek). Nemají ani náznak barevného nádechu jak to známe u lutin a albin. 
Bez barevného nádechu lze dosáhnout čistě žluté či bílé jedince spojením 2 perel se skořicovou kresbou. Že se jedná o 2f perlu prozradí u 1,0 modré ozobí. Recesívní žlutá tmavooká (v genotypu rec. straka) má ozobí jako lutino, někdy i strakaté (pouze u 1,0).

Daný odstavec specifikoval Ing. Václav Blažek - chovatel výstavních andulek a posuzovatel našeho klubu, MKCHA Brno. 

 

 


TOPlist