Cirkovirová infekce papoušků (PBFD)

Aviární polyomavirová infekce

Synonyma

• nemoc výletků andulek (BFD)

• francouzské pelichání (společně s PBFD)

Charakteristika

• poruchy opeření

• úhyny mláďat a mladých ptáků

• porucha srážlivosti krve → krváceniny

• průběh závisí na druhu a věku jedince

Virové infekce - způsobené polyomaviry (APV/BFD) a cirkoviry (PBFD) - jsou velkou hrozbou pro chovy exotických ptáků.

Obě virové infekce lze prokázat laboratorním testem, který případnou infekci PBFD, popř. APV/BFD spolehlivě prokáže.

Vyšetření se provádí z krve, nebo z vytrženého pera.

Polyomavirová infekce nejčastěji zasahuje mláďata andulek, která v krátkém časovém úseku několika týdnu hynou. U andulek zpravidla chybí krycí, nebo i prachové peří. U mladých ptáčat bývá průběh velmi akutní a úhyn velice rychlý. Naopak starší andulky jsou schopny se s virem ,,vyrovnat" a stávají se z nich chroničtí šiřitelé infekce. Starší ptáci zasažení polyomavirovou infekcí můžou být bez klinických příznáků, což je v chovu velký problém. Takoví to jedinci nemoc několik let rozšiřují, anichž by se o nich vědělo. Jedině laboratorní vyšetření krve je schopno odhalit chronického bacilonosiče.  

Cirkoviróza exotických papoušků je rovněž virové onemocnění, postihující všechny druhy papoušků, včetně papouška vlnkovaného /andulku/. Cirkoviry zničí imunitní systém postiženého papouška, což vede k úhynu většiny ptáků.

Způsoby přenosu infekcí:

Obě virová onemocnění se přenáší v ptačím truse, v péřovém prachu, při krmení ptáčat, slinami - kýcháním, sípáním apod. V neposlední řadě je infekce schopna ulpět i na oděvu samotného chovatele a na pracovních pomůckách, používaných při chovu /v našem případě/ andulek. Obě virové onemocnění mají stejné symptomy, které jsou charakterizovány náhlou ztrátou peří. Žádná lečiva, která by potlačila výše uvedené virové infekce dosud neexistují. Infekční nemoci jsou lékařům známé více jako 30 let / první případ by prokázán dle literatury v roce 1981 v USA/ a neustále jsou bohužel na počátku. Onemocnění je smrtelné a neléčitelné, což je na pováženou. Jedině snad prevence a maximální hygiena, spolu s karanténními opatřeními je možná cesta, jak se těmto smrtelným infekcím co nejvíce vyhnout  a ochránit tak své chovy !!!!

 

 

V současné době neexistuje žádná možnost léčby této Cirkovirové infekce a chovatelé jsou odkázáni na preventivní opatření, z nichž nejpředmětnější je maximální hygiena chovu. Pokud by příznaky této nemoci spočívaly pouze ve vypadávání letek a ocasního peří, byli bychom schopni identifikovat danou nemoc. Jenomže ne vždy vypadané peří signalizuje francouzské pelichání. Za tím vším může být pouhý nedostatek minerálů, vitamínů a bílkovin. Původní PBFD francouzské pelichání, postihuje peří a zobák papouška. Dnešní formy této nemoci zapříčiňují i bezpříznakový úhyn mláďat. Cirkoviry totálně zničí imunitní systém zvířete a to není schopno bránit se žádné běžné nemoci a podléhá. Podobně na lidi působí různé formy rakoviny a celosvětově rozšířená nemoc AIDS. Opět je napaden a fatálně oslaben imunitní systém, který není schopen zareagovat na běžný zápal plic a člověk umírá.

Cirkovirová infekce se nemusí vždy projevit vypadáváním peří, nebo deformací rohoviny na zobáků, ale může napadnout papouščí plíce, játra a všechny vnitřní orgány. Proč tomu tak je? Tenhle vir se rozšiřuje dýcháním, kýcháním, prachovým peřím, rodičové je předávají při krmení ze svého volete do ptačího volátka a reakce na sebe nedá dlouho čekat. Mezi papoušky se můžou nacházet dva až tři jedinci, kteří jsou francouzským pelicháním plně zasaženi, ale taky se mohou vyskytovat papoušci, kteří tuto nemoc ,,zvládají“, chronicky ji v sobě nosí a po celý svůj život ji kolem sebe rozšiřují. Na pohled tihle jedinci působí naprosto zdravě a vyrovnaně a je velmi složité se k nim dopátrat. Někdo by mohl namítnout, že se dá každý papoušek na PBFD vyšetřit. To je sice pravda. Ano jednoho papouška si můžeme nechat vyšetřit, ale ne stovky andulek, kdy jedno vyšetření stojí v rozmezí 1000 – 2000,- Kč. Nejvíce jsou vždycky nakaženy ptáčata a to od svých rodičů, nebo ze zamořené budky. Některá pak hynou do šesti týdnů bez zjevných příčin, nebo na záněty volete a vnitřních orgánů. Onemocnění není léčitelné a je vždy smrtelné.

Jak tedy ochránit svůj chov před cirkovirovou infekcí?

Jedna věc je jistá. Andulky jsou na cirkovirovou infekci velmi náchylné a tudíž je nutné dobře sledovat svůj chov, potažmo každého jedince a v případě jakéhokoliv zjištění neprodleně učinit opatření takového rázu, aby dané zvíře nemohlo nakazit celý chov. 

Nezbytně nutné je dodržování těchto zásad

-        V případě nákupu jednotlivých andulek vždy dodržovat karanténu.

-        Pokud andulku nakupujeme, je bezpodmínečně nutné znát prostředí ve kterém andulka vyrůstala.

-        Dnešní chovy mají vysokou úroveň hygieny, ale jsou i chovy, kde volně přežívají hlodavci, jakož jsou potkani           a myši. Pokud se nám dostane zvíře z výše popsaných ,,chovných podmínek" do našeho chovu, je zle.

-        Vyskytnou-li se v našem chovu andulky zasaženy francouzským pelicháním, tzv. skokani, okamžitě je vyřadit          mimo chovné hejno. Samozřejmostí je i vyřazení rodičů, kteří produkují skokany.

-        Chovné zdravé hejno nesmí mít mezi sebou tzv. skokany

-        K rodičům skokanů dále nepřidělujeme další partnery, pro zjišťování příčiny.

-        Pára jako taková nemusí být ještě pro chov ztracena, ale potomci ,,skokani“jednoznačně ano!!!!

-        O dalším postupu by měl v každém případě rozhodovat veterinář. Příkladně kolik jedinců podstoupí 

         vyšetření  apod.

-        Neumisťovat nemocné a z nemoci podezřelé andulky do jedné voliéry se zdravými jedinci, to samé platí i u             neopeřených mláďat a jejich sourozenců, nesmí být společně s perfektními mláďaty.

-        Vyskytne-li se nemoc PBFD v žádném případě vědomě neodprodávát postižená mláďata a rozšiřovat tak                 nemoc do dalších chovů.      

-        V chovech provádět co nejčastěji důkladnou desinfekci. Každé dva měsíce, v případě nemoci i častěji.

-        Budky, vložky do budek, kde byli odchováni tzv. skokani zlikvidovat.

-        Nepodceňovat náhle úhyny a poruchy opeření. Vždy vše konzultovat s veterinářem.

-        Snažit se zjistit stav chovu vyšetřením alespoň několika jedinců, jsou-li někteří ptáci podezřelí z nemoci                  vyšetřit je přednostně.

-        Chovatel si musí vytvořit zdravé jádro chovu, které složí  z otestovaných ptáků a z  ptáků, kteří již                              několik let bezproblémově vyvádějí mláďata.

-        Pokud nakoupení ptáci nejsou prověření na nosičství cirkovirózy, musí první chovnou sezónu strávit v                    oddělené místnosti v tzv. karanténě. Jiné řešení nepřichází v úvahu!!!

-        Pokud se vyskytne podezření na cirkovirózu – poruchy opeření a větší úhyn mláďat, neprodleně informovat            veterináře.   

-       Nepřetahovat samce a samičky několikanásobným hnízděním. Ptáci se oslabí a nejsou schopni                        reagovat  na totální vyčerpání organismu. Ztráta vitamínu a minerálů, ztráta svaloviny, v návaznosti ztráta            imunity, smrtelné  oslabení organismu a úhyn. Svědomitě kontrolovat nejen ptáčata, ale i samce a                      samičku.                                                     

        

Závěrem:

Všechny tyhle opatření jsou prospěšné a předmětné pro zdraví našich papoušků.

 

Jsou ,,chovatelé", kteří skutečně andulky vyčerpají několika hnízdy za sebou, až ptáci uhynou!!!

Bohužel jsou mezi námi i chovatelé tyrani, jenž dokáží přivést páru k naprostému vyčerpání - k úhynu. Důvod? Dává-li jim pára kvalitní mláďata, hnízdí ji s naprostým klidem čtyřikrát, pětkrát i vícekrát za sebou, dokud neuhyne. Mnozí z Vás si řeknou, že je to nesmysl. Bohužel není, je to smutné konstatování a doslova utýrání zvířat s vidinou množství kvalitních jedinců. Názory takových to imbecilů jsou opravdu k zamyšlení.  Co kdyby mně pára příští rok již ,,nedělala", jako letos ??? Pro jistotu z ní tedy ,,vytáhnu" co nejvíce i za cenu úhynu samce a samičky. I zde se projevuje lidská chamtivost a použiji svůj valašský  rodný jazyk, který by takového imbecila označil za nenažrance !!!

Nemusíme chodit daleko, jenom když vezmu v potas mou neblahou zkušenost.  Je to několik let, co mně zcizili na výstavě v Kroměříži německé mládě v ceně několika stovek Eur. I mezi chovateli panuje velmi, ale velmi nezdravá rivalita. V podstatě tohle se již ani nedá nazvat rivalitou, když jeden druhého okrádá!!! Tihle zloději se řídí pomateným ,,instinktem", který jim říká: ,,Když na to nemám a nemohu si to dovolit koupit, tak to jednoduše odcizím dalšímu chovateli !!!!!!!!! Je to několik let, ale ještě jsem se nevyrovnal s krádeží na kroměřížské výstavě !!! Mám jasnou a zřetelnou představu, kdo z bývalého spolku měl a má tzv. hluboko do kapsy. A nejen to. Člověk sleduje, jak se ostatní chovají, jak vystupují na veřejnosti a jakou májí sobě vlastní inteligenci. Už z toho se dá v celku přesně vytypovat jedinec, který se chová jako dobytek!!!!!!!!!! Nejhorší ze všeho je, že na nikoho nemůžu ukázat prstem, i když : ,,Boží mlýny melou pomalu, ale jistě". Nějaké indicie se mně donesly, ale prozatím to ještě není na trestní oznamení. Cena za andulku byla hodně vysoká, takže pokud se mně jednou podaří dokázat dotyčnému, že mně andulku zcizil, zaplatí to i s úroky.

V současné době se na mne každý z bývalého klubu kouká a usmívá, jako bychom byli nejlepší přátelé, přesto jsou někteří z tohoto spolku obyčejní zloději!!!!!! Pokud dokáží chovatelé, jeden druhého okrádat, proč by nedokázali v zájmu svého zisku hnízdit samičku, až do jejího úplného vyčerpání. Hlavně že je mláďat, jako metele!!!!!

Jsem upřímně rád, že jsem kroměřížský spolek opustil, protože koukat se na jednotlivé tváře by mne psychicky přivedlo ke zkratovému jednání, které by vyústilo obviněním a napadením několika jedinců. V takovém prostředí se prostě nedá žít!!!!

Přestože jsem se vždy snažil spolek chovatelů drobného zvířectva v Kroměříži podporovat a to jak vlastní prací, tak i několika tisíci korunami sponzorství ročně, odměny jsem se opravdu dočkal. Bohužel takoví jsou dneska lidé a celá společnost. 

 

Fotografie ,,obyčejné" andulky, která je zasažena nemocí zvanou francouzské pelichání.

 

 

 

Andulka zasažená francouzským pelicháním se mění na poskakující kuře.

V chovatelské terminologii jsou andulky označovány jako ,,tzv.skokani".

 

 

 

Co se týká nemoci výletků andulek a francouzského pelichání je prezentován názor, že za vše mohou právě chovatelé výstavních andulek. Pokud bychom všechno, co se týká této závažné nemoci zjednodušili tím, že výstavní andulky mohou naprosto za vše, byl by to velký omyl. To že jsou, andulky náchylné k výše uvedeným nemocím ještě neznamená, že za to samy mohou!!!!

Vždy je na vině chovatel, který bere na lehkou váhu všechny indicie, které varují před nákazou a zavlečením si nemoci do svého chovu. Pravdou je, že vždy taky není možno vizuálně poznat, zda je andulka nemocná, nebo zda je nositelem této závažné nemoci. Toto je skutečnost, která je daná. K tomu abychom poznali, co se v andulce skrývá, nám slouží karanténní období, v němž musí být andulky v odděleném prostoru od našeho chovu. Taky je předmětné, abychom  první chovnou sezónu oddělili papouška od chovného hejna a vyzkoušeli jej v kontrolním hnízdění. Za dobu uplynutí jedné sezóny není možné, aby se symptomy nemoci neprojevily a to jak u mláďat, které papoušek odchová, nebo u něj samotného.

Praxe je bohužel taková, že chovatelé kupují ptáky na burzách a na akcích podobného typu. Po příchodu domů vypustí andulky mezi své chovné hejno a děj se vůle boží.

To, že se andulky bez opeření čas od času vylíhnou je standardní věc. S tím musí mít zkušenost každý, naprosto každý chovatel, který pracuje s andulkami. Tím nechci prezentovat názor, že vždy musí být daný chov zamořen polyomavirovou nákazou. Tyhle nedopeřené, nebo peří zbavené andulky se líhnou, jak v chovech standardních menších andulek, tak i u výstavních andulek. U papoušků žako, u kakadu a australských papoušků se nemoc projevuje naprosto stejnými symptomy, jako u všech ostatních exotů. Znovu podotýkám, že nemusí být napadeno pouze peří, zobák a podobně viditelné projevy, které jsou ihned patrné. Jsou-li napadeny vnitřní orgány, jakož jsou játra, ledviny, štítná žláza, nemáme sebemenší šanci určit, na co papoušek uhynul. Bez vyšetření se prostě neobejdeme. Všude je prezentováno, že naše chovy v České republice jsou zamořeny polyomavirovou infekcí, což zní hodně děsivě, ale skutečný epidemický dopad musí mít daleko fatálnější důsledky, než si dokážeme představit.

 

Odborná názvosloví vědeckých pracovníků, zabývajících se výzkumem Polyomavirózy.

Polyomaviróza je akutní vysoce fatální virové onemocnění pěvců (Passeriformes) a papoušků (Psittaciformes), zejména andulek, způsobované virem z čeledi Papovaviridae. Ptačí polyomavirus byl prokázán jako příčina systémového onemocnění u mladých andulek, které bylo nazváno „nemoc výletků andulek“ (angl. budgerigar fledgling disease, BFD). Obdobný virus byl také prokázán u malých pěvců (Estrildidae) vykazujících vysokou morbiditu mortalitu a také u členů některých rodů papoušků. Vzhledem k širšímu okruhu hostitelů se proto dnes doporučuje používat termín „polyomaviróza ptáků“.

 

Příčiny onemocnění (etiologie)

Původcem onemocnění je termorezistentní, neobalený ptačí polyomavirus (rod Polyomavirus). Průměrná velikost virionu je 42 nm, gradient hustoty CsCl je 1,34 g/ml. Genom obsahuje dvouvláknovou DNA (4981 bp). Virus je značně rezistentní v prostředí i na dezinfekční prostředky (je ale citlivý na chlor). Mražení a tání viru nemá vliv na jeho infekčnost ani po 5 cyklech. Inkubace viru při 56 °C po 30 min. redukuje titr o 0,6 log 10, po 90 min. o 1 log 10. Replikace v tkáňových kulturách je inhibována 5-ioddeoxyuridinem.

Ptačí polyomaviry jsou celosvětově rozšířené a mají schopnost infikovat široký okruh hostitelů z řad papoušků a pěvců; liší se tropismem i patogenitou podle druhu vnímavého ptáka. Např. v Evropě jsou u andulek pozorovány častěji chronické formy nemoci, kdežto v USA a Kanadě převažují akutní formy s vysokou mortalitou.

Polyomaviry od různých ptačích a savčích hostitelů jsou morfologicky i antigenně podobné, ale jejich genomy nejsou identické. Zatímco složení genomu polyomavirů izolovaných u papoušků je podobné, existují určité rozdíly mezi genomy virů od papoušků a pěvců. Proto sondy DNA specifické pro detekci papouščích polyomavirů nelze používat i k detekci virů od pěvců. Protilátky proti polyomaviru byly také prokázány ve střední Evropě u klinicky zdravých výkrmových kuřat, která byla současně infikována virem infekční burzitidy (IBDV). Význam imunosupresivního vlivu IBDV v patogenezi polyomavirózy nebyl zatím zjištěn.

Vznik a šíření nemoci

Epizootologie polyomavirových infekcí není zcela jasná. Nevyřešeny zůstávají zejména faktory ovlivňující indukci i dobu vylučování viru z organismu. Dospělí,asymptomní a perzistentně infikovaní ptáci mohou vylučovat virus trvale i přerušovaně, někdy i za přítomnosti vysokých titrů protilátek. Představují tak trvalý rezervoár infekce v ptačích populacích a někdy i příčinu časných embryonálních úhynů.

Přenos

Polyomavirus je infikovanými ptáky vylučován trávicímvylučovacím reprodukčním traktem. K přenosu dochází horizontálně i vertikálně. Rodiče mohou přenášet virus na potomky při regurgitaci odloupaných epiteliálních buněk z volete rodiče. Virus se také replikuje v epidermálních buňkách péřových folikulů, což vede k přítomnosti viru v „péřovém prachu“. Ten pak může sloužit jako vektor při infekci hostitele přes respirační i gastrointestinální trakt. Přenos infekce vzduchem podporuje izolace viru z plic postižených ptáků. Polyomavirus byl také prokázán v epiteliálních buňkách ledvinových kanálků a ve výtěrech z kloaky ptáků klinicky postižených.

K přenosu infekce dochází přímo kontaktem s infikovanými jedinci nebo nepřímo přes kontaminované krmivo, vodu, prostředí, osoby, pracovní pomůcky apod.

Patogeneze

Polyomavirusy obecně způsobují latentní infekci, k jejímuž „probuzení“ dochází působením stresu. Za hlavní faktor v patogenezi polyomavirózy je považován věk ptáků v době infekce. Čím dříve po vylíhnutí dojde k infekci, tím je průběh onemocnění těžší. K perzistujícím, subklinickým infekcím dochází pravděpodobně ještě před vznikem imunokompetence (možná imunologická tolerance).

Virus ptačí polyomavirózy se replikuje in vitro v různých cílových buňkách mnoha ptačích druhů včetně buněk kuřecího embrya. Po infekci dochází k prvotnípřítomnosti virů v krvi a infekci mnoha vnitřních orgánů, včetně kůže a vyvíjejícího se peří. Nejvyšší koncentrace viru se nacházejí v mozku. Změny tkání mohou být těžké a jsou přímo úměrné morbiditě a mortalitě. Virus je spojován s imunosupresí, vzhledem k jeho schopnosti ničit nebo inhibovat normální vývoj lymfoidní tkáně. Imunosupresi způsobuje polyomavirus zejména u dospělých ptáků z čeledí Estrildidae nebo Ploceidae. Polyomavirus u savců je přirozeným induktorem nádorů(způsobuje rakovinné bujení), ale u ptáků to zatím nebylo prokázáno.

Projevy nemoci (symptomatologie)

Inkubační doba není známa. Postižení výletci andulek vykazují vrchol mortality mezi 15.-20. dnem života. U větších papoušků dochází k úhynům v rozmezí mezi 20.-140. dnem, nejčastěji mezi 20.-56. dnem věku. Průběh onemocnění může být perakutní, akutní nebo chronický. Závisí na druhu, věku a tělesné kondici ptáků při infekci.

U andulek

Infikované andulky mohou náhle uhynout bez předchozích příznaků (neonáti) nebo hynou krátce po vzniku klinických příznaků. Pozoruje se zvětšení břicha, podkožní krváceninytremor hlavy a krku, ataxie a redukovaná tvorba prachového a konturového peří. Infekce také může snižovat líhnivost a způsobovat embryonální úhyn. Mortalita se může pohybovat mezi 30-100 %, přičemž nejvyšší je u mláďat do 15. dne věku. Uhynulí ptáci mívají vole trávicí trakt naplněný potravou. Při pitvě se mohou nacházet hemoragie (krvácení) v kůži, myokardu a střevu, dále asciteshydroperikard hepatomegalie.

Přežívající andulky mohou mít symetrické abnormality peří charakterizované dystrofií primárních letek a ocasních per (tzv. francouzské pelichání), ztrátou prachového peří na zádech a břichu a ztrátou vlasových per na hlavě a krku. Vyvíjející se primární a sekundární peří letek se může lámat nebo vypadávat, což může vést k následným ztrátám krve. Ptáci nejsou schopni letu, pohybují se nebo poskakují po podlaze klece (odtud název „běžci“ nebo „skokani“).

U ostatních papoušků

U větších papoušků může polyomavirová infekce způsobovat perakutní úhyn bez předchozích příznaků nebo akutní úhyn s klinickými příznaky jako jsou deprese,anorexie, ztráta hmotnosti, opožděné vyprazdňování volete, regurgitaceprůjemdehydratace, podkožní krváceniny, dyspnoe polyurie. Někdy se pozorují abnormality v opeření, poškozená pera mohou silně krvácet. U některých papoušků také byly pozorovány nervové příznaky charakterizované ataxií, tremorem aparalýzou.

Klinické příznaky jsou časté u výletků, kteří typicky uhynou za 12-48 hod po vzniku příznaků. Infekce se vyskytují jak mláďat krmených rodiči, tak i krmených z ruky. Mortalita se může pohybovat mezi 30-40 %. Rekonvalescenti se stávají asymptomními nosiči viru. Infekce dospělých ptáků probíhá většinou subklinicky (nosiči), jen ojediněle s klinickými příznaky. Např. u dospělého kakadua moluckého s nervovými příznaky byla diagnostikována polyomaviróza na základě ultrastrukturální morfologie inkluzí v mozku nebo u 2-2,5 roku starých eklektůpyrury modročelé amazónků bělobřichých byly pozorovány podobné příznaky a úhyn jako u výletků papoušků s polyomavirózou.

Možná je také chronická forma polyomavirózy, která je charakterizována ztrátou hmotnosti, intermitentní anorexií, polyurií, rekurentními bakteriálními nebo plísňovými infekcemi a horší tvorbou peří. Abnormality peří, které jsou relativně časté andulek, jsou u jiných papoušků popisovány méně často. Postižení ptáci mohou mít zvýšenou aktivitu LDH, AST a alkalické fosfatázy; u eklektů byla pozorována hematurie. U rekonvalescentů byly popsány ojedinělé úhyny v důsledku selhání ledvin.

U malých pěvců

Změny připomínající polyomavirózu a doprovázené akutním úhynem byly popsány u 2-3denních výletků, mladých i dospělých pěvců. Postižení ptáci hynuli za 1-2 dny po výskytu nespecifických klinických příznaků. U přežívajících výletků byl pozorován špatný vývoj peří, dlouhá, protáhlá a deformovaná mandibula. Vylétali o několik dní později než normální mláďata. Polyomavirus byl prokázán imunofluorescencí.

Diagnostika

Předběžnou diagnózu lze stanovit na základě anamnestických údajů, klinického, patologického a patohistologického vyšetření. Změny peří při polyomaviróze acirkoviróze papoušků jsou podobné. Zatímco postižené peří u andulek se po několika měsících upraví, při cirkoviróze dystrofické peří přetrvává a progreduje po každém pelichání. Mikroskopický průkaz velkých jasných vnitrojaderných inkluzí hepatocytech se také využívá pro předběžnou diagnostiku. Inkluze vznikající při obou infekcích se liší – u polyomavirózy jsou velké, jasné intranukleární, kdežto u cirkovirózy jsou bazofilnější a vyskytují se v jádře i cytoplazmě infikovaných buněk. Pro odlišení intranukleárních inkluzí se používá imunohistochemiehybridizace in situ nebo PCR. Konečná diagnóza je možná pouze na základě průkazu přítomnosti polyomaviru ve tkáních nebo výtěrech.

Izolace a identifikace

Primární izolace polyomaviru se provádí v buněčných kulturách připravených z embryonálních fibroblastů andulek, po atenuaci je možná i kultivace v kuřecích embryonálních fibroblastech. Pro izolaci viru se odebírají směsné vzorky jater, ledvin, sleziny srdce od hynoucích nebo čerstvě uhynulých ptáků. Pro detekci virové DNA pomocí PCR se odebírá krev, provádějí se výtěry kloaky nebo stěry z orgánů při pitvě, případně se odebírají vzorky z prostředí (stěry, prach apod.). Pro identifikace polyomaviru jsou nejvhodnější neutralizační testPCRhybridizace in situ a imunohistochemické techniky.

Průkaz protilátek

K průkazu protilátek, případně identifikaci viru, se používá neutralizační test (titry protilátek ≥ 1:20 a vyšší jsou považovány za pozitivní), imunofluorescence aimunodifuze. Zatím neexistují důkazy o existenci různých sérotypů ptačího polyomaviru.

Diferenciační diagnostika

Abnormality peří při chronické polyomaviróze mohou být zaměněny zejména za cirkovirózu papoušků. Při infekci polyomavirem se ale nepozorují změny na zobáku, navíc ztráta peří u polyomavirózy není tak intenzivní jako u cirkovirózy. Mohou ale existovat i duální infekce oběma viry současně. K diferenciaci původců se používá hybridizace in situ nebo PCR. Malformace peří může být také způsobena špatnou výživou a jinými infekcemi (virové, bakteriální i plísňové).

Léčba a prevence

Účinná léčba není známa. U mláďat s krvácením se může aplikovat im. vitamín K (0,2-2,5 mg/kg), což částečně snižuje úmrtnost, ale obecně je prognóza u takto silně postižených ptáků nepříznivá.

Ptačí polyomaviry jsou poměrně odolné na podmínky vnějšího prostředí, na mnoho dezinfekčních prostředků i teplotu 56 °C po 2 hodiny. Stabilita viru je značným problémem zejména ve voliérách, protože perzistentně infikovaní dospělí ptáci mohou vylučovat virus péřovým prachem nebo exkrementy. Kontaminaci prostředí lze zjistit pomocí stěrů a vyšetřením PCR. Preventivně se doporučuje mechanická očista chovných prostorů, stěn, klecí a všech používaných pomůcek a nářadí, a dezinfekce 5% chlornanem sodným.

Vzhledem k vysoké infekčnosti polyomaviru je doporučován oddělený chov zdravých a nemocných, mláďat od dospělých, karanténa a testování nově nakoupených ptáků pomocí PCR, včetně pravidelné kontroly kloakálních výtěrů pomocí PCR u chovaných ptáků. Návštěvy chovů je vhodnější omezit. Vysokou mortalitu výletků andulek postižených polyomavirózou a chovaných ve voliérách je někdy možné omezit přerušením chovného cyklu a ponecháním několik měsíců v klidu, odstraněním všech starších chovných ptáků a dezinfekcí voliér. U větších papoušků není tento postup doporučován.

V USA je přibližně od roku 1995 k dispozici komerčně produkovaná inaktivovaná vakcína aplikovaná před chovnou sezónou. U vakcinovaných ptáků dochází až k 4–násobnému zvýšení protilátek za 2 týdny po druhé vakcinaci. Ve stadiu výzkumu je rekombinantní vakcína.

Odkaz na stránky:  

 Infekce v chovech exotických ptáků I.

MVDr. Ladislav Taras, Ph.D.
Klinika chorob ptáků, plazů a drobných savců
VFU Brno

http://fvl.vfu.cz/export/aviarni-medicina-ZS-2007/Infekce_v_chovech_exotickych_ptaku-I.pdf

Kontakty:
tarasl@vfu.cz
tukacv@vfu.cz

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


TOPlist