Cysty-problém s peřím‚Virus-PBFD a další

WORLD andulka ORGANIZACE 

22. září 2012 se konalo v Avignonu, /Francie/ devatenácté zasedání Světové organizace pro andulky.

Jako jeden z důležitých bodů, který se na tomto Světovém zasedání projednával, byl nekontrolovaný nárůst cyst a virusu PDFB /francouzského pelichání/.

Předseda Světové organizace andulek G. Bleicher přednesl, že existují dva hlavní problémy a to cysty a viry, které způsobují problémy peří, jako FM, BFD, PBFD. Konstatoval, že nejen andulky v našich chovech, ale i volně žijící andulky divokého typu v Austrálii mají PBFD, takže nemoc existuje již dlouhou dobu. Z toho vyplývá, že onemocnění není způsobeno degeneraci, ani chovem andulek v ,,zajetí".  Abychom udrželi zdravou populaci ,,pod kontrolou" je důležité nekompromisně vyřazovat rodiče, kteří produkují tzv. ,,skokany", což jsou ptáci neschopni letu a tudíž jen chodí. Nepoužívat v chovech andulky, kterým vypadly letky, případně i ocasní pera. To samé platí o cystických zvířátech, které jsou zasaženy různými druhy nádorů.

Příčinu nemoci se vědci snaží objasnit stovku let, ale prozatím nejsou schopni jasně prokázat původ nemoci. Teorii je mnoho, ale podstatu nemoci se prokázat doposud nepodařilo. Některé teorie jsou založeny na krmení samičky, která předává tzv. šlemem prvotní potravu pro vyvíjející se život, jiná teorie se ,,opírá" o životní podmínky andulek, z kterých pak vznikají popisované nemoci. Abychom se co nejvíce vyhnuli zasažení  nemoci francouzského pelichání nezařazujeme do chovu ptáky, kterým peří vypadalo a po čase zase dorostlo. Už zde bychom měli být na pozoru a uvědomit si, že minimální procento nemoci pták v sobě nese. Pravdou je, že někdy může být pták ,,jenom" nositelem   nemoci, která se u něj nikdy nevyvine. Kdežto jeho potomci nám dají jasně najevo, že daný rodič má ve svých genech PBFD.

Pokud danou linii zasažených ptáků a to i ,,zdravých sourozenců" nezastavíme, naděláme si problémy především sami sobě. Jakmile se nemoc rozšíří do chovu, není cesty zpět. Rovněž bychom měli dobře promyslet využití  a předmětnost příbuzenské plemenitby. 

Co se týká hnízdění, nesmíme ptáky hnízdit, až do úplného vyčerpání. Pokud se nám podaří jedno, maximálně dvě hnízda, tak třetí vejce, které samice automaticky nanese, podkládáme pod další páry, nebo chůvám. Každé další hnízdění ptáky vyčerpává, hlavně samičku, která přirozeně ztrácí vápník a všechny minerály obsažené ve svém těle. Pokud by se našli tyrani / a že takoví jsou/, kteří by samičku hnízdil čtyřikrát, pětkrát, šestkrát a nedej Bůh sedmkrát a více, tak si musí uvědomit, že samice je naprosto bez ,,stavebního materiálu", kterým vytváří zárodek, skořápku vejce, vnitřní membránu atd. Normálně chápajícímu člověku je jasné, že samička už nemá z čeho tvořit a tudíž jsou zárodky oslabeny, což může být příčinou různých virových nemocí, které vzniknou právě díky oslabenosti samičky a nízké, nebo nulové imunitě plodu. Pak se není čemu divit, že jsou ptáci náchylní ke všem nemocím, protože pokud nemají dostatečně silnou imunitu, která je chrání, mohou uhynout už ve vajíčku a že se to stává poměrně často, to víme naprosto všichni.

Několikrát jsem zaznamenal názor ,,chovatele", který se vyjádřil ve stylu: ,,Když mně nyní samička jede, ,,vytáhnu" z ní co nejvíce mlaďat!!!!! Třeba v příštím roce nedá nic!!!! S takovým to názorem je více než 100% jistota, že samička opravdu už nedá ani jedno vajíčko a Bůh ví, zdali toto týrání přežije. 

 

Vrátím se ke zmiňované konferenci ve francouzském Avignonu, kde M. Barni kladl důraz na dezinfekci klecí a následně poukázal na řešení genetických problémů v praxi tím, že  bychom měli párovat  velké ptáky na menší, což je dneska v podstatě již priorita každého chovatele, pokud chce vůbec s chovem výstavních andulek pokračovat. Do nedávna všechno směřovalo k tomu, vychovat co největší a nejmohutnější andulku, ale dneska je již každému chovateli jasné, že je potřeba z důvodů zdraví našich andulek držet určitou souměrnost, na kterou se v krátké budoucnosti zaměří všichni chovatelé výstavních andulek. Důvod je jednoduchý a srozumitelný. Ptáci jsou nemocní, nemotorní, bez výše zmiňované imunity. Dalším problémem je neplodnost a neschopnost postarat se o potomstvo atd.

Pokud si tedy uvědomíme, že jsme s problémovými ptáky zašli příliš daleko a začneme je z chovu vyřazovat, je to jediná cesta, jak se dopracovat k zdravému potomstvu a posléze k celému zdravému chovu.
 
Vezmeme-li v úvahu, že ptáky s nádory, s cystami, s vypadlými letkami, s vypadlými ocasními pery, přerostlým, nebo v horším případě s nedorostlým zobákem z chovu opravdu vyřadíme, moc nám toho asi nezbude. Je to hodně drsné tvrzení, které podmiňuji svým názorem, za kterým si budu vždy stát: ,,Pevně věřím tomu, že se ptáci s výše vyjmenovanými defekty v chovech běžně páří a z toho důvodu v České republice ptáky do svého chovu nedoplňuji. Tím nechci říci, že by zahraniční chovatelé byli na tom lépe. Právě naopak. Pokud má andulka patřičné proporce, jde do chovu i kdyby neměla ani jedno pírko.  A to je hodně špatně. Následovně se provede selekce, kdy jsou nemocní ptáci bez peří vyřazeni, a zbytek je zařazen do chovu. Pokud tohle chovatel provede několikrát, má jistotu, že si nemocí nakazil všechny ptáky, potažmo celé linie!!!!
Nechci vytvořít pocit, aby si to kdokoliv bral osobně, nebo jako už mně jeden pán napsal: ,,Podle sebe soudím Tebe". 
Jde především o zdraví našich andulek a proto by měl každý chovatel udělat maximum možného a využít všech svých dosavadních znalostí. 
 
Tohle všechno je hodně ,,ožehavé a horké" téma, o kterém se moc nehovoří, ale každý chovatel při nákupu jednotlivých výstavních andulek přemýšlí a v duchu si říká:  ,,Z jakých ptáků, tyhle mláďata vzešly????????????????
 
Chovatelé se vždy rozhodují pro nákup andulek, dle předchozí spolupráce s určitým chovatelem. V převážné většině je to vždy o důvěře chovatelů. Zklamat nakupujícího můžeme jen jednou. Každý si odprodejem svých zdravých a vitálních andulek dělá reklamu především sám sobě. Doporučuji při odprodeji nechat každou jednotlivou andulku prolétnout po voliéře, aby bylo evidentní, že pták s letem nemá problémy. 
 
Otázek je vždy mnoho, odpovědí ,,málo". Každý je na pochybách, přemýšlí, zvažuje, spekuluje, ale stejně nic nevymyslí! Ono to taky není žádní legrace pokud mám zaplatit za andulku 1000, nebo 2000,- Kč. Pokud se jedná o ptáka jiné cenové relace a tudíž daleko vyšší kvality, která by měla být zřejmá již na první pohled, ceny jdou o to výš a to od 5000 - 10.000,- Kč a to je už pořádně hodně peněz za jednoho ptáka. Hodně z nás si tohle nemůže dovolit, abycho za jednu andulku vyplatili takovou částku. Pro porovnání v Německu je 400 € za andulku standardní cena. Jenom ta životní úroveň je trošičku jiná. Ne, že bych si stěžova, že nemáme co jíst, to s určitosti ne, ale výdělky máme oproti Němcům nesrovnatelně nízké.
Proč vlastně tohle rozebírám?
Chci se dostat znovu k popisovaným nemocím a defektům výstavních, ale i standardních (menších ) andulek. Zaplatí-li chovatel 5000 - 10.000 za vysoce kvalitního ročního samce, kterému po čase vypadají  letky, nikdy neuvěřím tomu, že jej vyřadí a nepoužije do svého chovu. Prostě a jednoduše ho do chovu zařadí a případné potomky bez letek, nebo bez ocasních per vyřadí, ale tím si vůbec nepomůže. Z 50% se defekt ponese  generacemi dál a dál!!! Nasazením drahého samce, kterému vypadají letky všechno začíná a taky velice rychle končí.
Na zvíře jako takové, nikdo záruku dát nemůže, což je pochopitelné. Záruční doba je dle občanského zákoníku šest týdnů. Vyskytne-li se v tomto období jakýkoliv zdravotní problém, nebo úhyn zvířete, měl by majitel kupujícímu vrátit finanční prostředky, nebo nabídnout nové zvíře.
V obecné rovině vždy platí dohoda mezi chovateli, na které se dohodnou mezi sebou. Je-li chovatel solidní člověk, v případě úhynu zvířete nabídne k výběru zvíře další.  Podle mého názoru by to tak mělo být, protože tím si chovatel dělá reklamu sám sobě a svému chovu. Zvláště pak u výstavních andulek, které jsou hodně choulostivé a kterým v podstatě stačí změna životního prostředí (= změna mikroklima ), které má každá odchovna naprosto rozdílné.
 
MIKROKLIMA A MIKROKLIMATICKÉ FAKTORY 
Mikroklimatem rozumíme ovzduší ve více méně uzavřeném prostoru odchovny, která 
je v přímém vztahu k zevnímu atmosférickému prostředí (makroklima), při čemž vliv 
makroklimatu na mikroklima je zprostředkováván řadou faktorů, především konstrukcí 
a provedením stavby, způsobem větrání příp. klimatizace, provozem aj.
Mikroklima představuje základní existenční a výrobní faktor v chovu zvířat. 
Velkou roli v něm sehrává i složení  vzduchu v odchovně. Zatím co chemické složení 
atmosférického vzduchu je prakticky stejné na celé zeměkouli, chemické složení 
vzduchu v odchovně se případ od případu liší. Změny jsou způsobeny jednak vzduchem 
vydechovaným zvířaty, jednak plyny vznikajícími při odpařování trusu a částečně rozkládající se potravy. Máčené krmivo, vaječná směs atd. v letních měsících podléhá rychlejší zkáze .
 Přestože je snahou vytvořit v některých odchovnách řízené prostředí, zůstává vliv 
atmosférických podmínek při ustájení zvířat stále ještě značný i přímý. Proto je třeba při 
mikroklimatických měření a hodnocení k němu přihlížet - tzn. měřit a zaznamenávat, jak stav vlhkosti ovzduší odchovny, tak i
stav venkovního počasí.
 
Mikroklima odchovny rozhoduje o zdraví andulek, což je nezpochybnitelná skutečnost.
 
Dostane-li se andulka chovaná ve zdravém prostředí do odchovny, kde je mikroklima,
které  je plné  plísní  a  hub,
je zřejmé, že po několika týdnech uhyne. Zde nastává otázka, jak se zachovat k chovateli, který nám po pěti týdnech přinese  kroužek s tím, že mu andulka uhynula. Je to velké dilema, které většina chovatelů neřeší.
Vychází ze situace, kdy andulka byla odprodána v naprostém pořádku, zdravá, vitální a schopna letu.
 
Pokud chovatelé udržují čistotu svých voliér a hnízdních boxů, které jsou opatřeny výměnnými šuplíky, nemělo by docházet k vytváření nezdravého prostředí. Jak jsem již zmiňoval, horší je to v letních měsících, kdy teploty dosahují extrémních hodnot. Odchovna by měla být dobře větratelná, na dveřích a v oknech by měly být větrací sítě, aby se dovnitř nedostával hmyz a mouchy, které do ptačího trusu nakladou svá vajíčka, z kterých se postupně líhnou bělavé larvy.
 
Veškeré zdraví andulek souvisí s prostředím, v němž žijí.
 
 
 
Stránka je v rozpracování
 

TOPlist