Geneticky slabé andulky

 

Jeden z velkých problémů při chovu výstavních andulek je jejich neplodnost. Netýká se to samozřejmě všech ptáků, ale určitého procenta, zvláště pak andulek, od kterých bychom potřebovali odchovat stejně kvalitní, ne-li lepší potomky, jakož jsou jejich rodiče.

Je potřeba rozlišit skutečnost, proč tomu tak vlastně je.

Andulka, která není schopna snést vejce, nebo samec oplodnit samici, nemusí být vždy chyba na straně ptáků. Rozhodující faktory, od kterých se odvíjí úspěšnost zdravých odchovů jsou:

- vhodná doba hnízdění

- aktuální zdravotní stav páry

- v neposlední řadě zkušenosti ptáků z předchozích hnízdění

- aklimatizace pořízených jedinců

- nepřetěžování ptáků mnoho násobným hnízděním

Pokud se nám začnou projevovat problémy s plodností ptáků, je potřeba si uvědomit, že chyba není jenom v daném jednotlivci, ale v celé nasazované linii, která produkovala současné hnízdící ptáky.

I v případě, že se nám podaří odchovat mláďata, která jsou již od pohledu hodně problematická a to již od raného věku, není na místě  abychom se je snažili udržet za každou cenu. Při návštěvách chovatelů jsem viděl v budkách ptáčata, která byla hodně vyhublá a špatná. Zde musím podotknout, že tuhle situaci jsem již několikrát zažil sám osobně a proto dobře vím, že mláďata, která se po vylíhnutí sotva drží při životě, jsou na kost vyhublá, nemá absolutně žádný smysl uměle držet. Zde nemusí mít chovatel vůbec žádné zkušenosti, aby si všiml extrémní vyhublosti, prázdného volete a nemožnosti pohybu ptáčete. Někdy se stává, že při troše dobré vůle se nám podaří špatně se vyvíjející mláďata odchovat, což nám bohužel do budoucna nepřináší nic dobrého. Budeme-li se snažit zachránit každého postiženého jedince, máme na problém zaděláno dříve, než začneme vůbec něco dělat. Zde je jediné řešení. To, co se nám už od pohledu jeví jako samá kost a holé klouby potažené kůží, musíme bezmilostně utratit. Takoví to odchovanci by nám do budoucna přinášeli velmi problematický, stejně postižený, nebo vůbec žádný odchov. Pokud máme podobnou páru, která produkuje ne příliš životaschopné jedince, je na místě jí dát ještě jednu šanci. Geneticky slabé jedince z prvního hnízda utratíme a necháme páru ještě jednou zahnízdit. To vše podstupujeme jenom pro kontrolu, protože pokud by se vše opakovalo, je nutné se zaměřit i na další sourozence otce i matky z dané páry a dle poznámek, které si o každém hnízdě vedeme, vysledovat zda se i u jiné páry opakovalo něco podobného. Pokud zjistíme stejné problémy i v ostatních hnízdech, je zřejmé, že z těchto ptáků si chovnou linii zakládat nebudeme.

Nejvíce zarážející na všem je skutečnost, že ptáci produkující geneticky slabé potomstvo jsou obvykle špičkovými jedinci chovu. Zde přichází v úvahu i myšlenka genetické nevhodnosti partnerů, která se vyskytuje i u lidí. Geneticky si prostě jedinci nevyhovují, s čímž nelze dělat vůbec nic. U andulek máme možnost vyzkoušet výměnu, kdy každého jedince z páru přiřadíme k novému partnerovi. Je-li i přesto odchov špatný, už nám to signalizuje větší problém, než jsme si schopni vůbec představit. Tyto problémy vznikají u chovatelů, kteří se snaží o odchov gigantických ptáků. Bezmyšlenkovitě nasazují andulky příbuzensky na sebe jenom to hvízdá!!!! Výsledky pak na sebe nenechají dlouho čekat. Ptáci se dožijí půl roku, maximálně jednoho roku a pak bezdůvodně hynou. Sbohem radosti, pokud si od takového umělce odkoupíme andulku. Pak se můžeme jenom divit a přemýšlet, kde jsme udělali chybu.

Příbuzenskou plemenitbu může využívat opravdu jenom zkušený pan chovatel, který má s ptáky desetileté zkušenosti a dobře ví, co touto metodou sleduje. Myslet si, že příbuzenská plemenitba slouží k tomu, abychom odchovali hybridní a robustní andulky, to je příliš lichá úvaha, kterou bohužel spousta chovatelů, kteří nemají patřičné znalosti praktikuje. To, že jim ptáci hynou jako na běžícím páse, to už žádný z nich veřejně nepřizná. Hlavně že odchovám robustního ptáka, který nelétá, není plodný, ale vyhraje výstavu. O to nám asi jde. To, že je pták po výstavě do několika měsíců v pánu, to už je nepodstatná věc. Skutečnost je opravdu taková, ne-li ještě horší, ale tu nikdo nepřizná. Z těchto důvodů je na místě při nákupu ptáků maximální opatrnost. Musím vědět, od koho ptáky pořizuji a při následném zařazení jednotlivce dobře prověřit zkušebními hnízdy s několika samicemi a vysledovat co v daném ptáku vězí. Pokud jsem přesvědčen o tom, že mám svůj chov v naprostém pořádku, samičky vitální a zdravé, předpokládám při nasazení cizího samce pouze zdravé odchovy. Jakmile tomu tak není, vyzkouším jej ještě na jedné samičce a pokud se opět líhnou geneticky slabá mláďata, samce vyřadím, i kdyby stál deset tisíc. Ne, každý ale tohle udělá!!!

 

Proto je důležité si všímat párů, které nám stabilně vyvádějí kvalitní a vitální mláďata a na ty se soustředit.  Mláďata musí být pohyblivá, silná a tzv. plná života. Ihned po opuštění budky se musí snažit poletovat, anebo alespoň trénovat své letky. Ve finále je pak pohled na celé hejno, které létá jako ,,tryskáči“ radostnější a člověka to potěší. Slabí, nemocní a při životě udržovaní jedinci by v chovu neměli mít své místo. Když ne nyní, tak do budoucna nám takoví ptáci přinesou jenom samé problémy.

Vrátím se ještě k situaci, kdy se nám vylíhnou mláďata kost a kůže. Pokud nastane taková to situace, zde nepomůže ani podsazení mláďat k dalším párům. Tohle jsem již několikrát vyzkoušel a vše bezpředmětné. Jsou-li mláďata geneticky slabá, nebo špatná, nepomůže jim nic. Podsadil jsem geneticky slabé mládě ke zdravým mláďatům a po dobu dvou týdnů byl vidět evidentní rozdíl, mezi zdravou populaci a podsazeným mládětem. Netvrdím, že se taková mláďata nedají odchovat. S určitostí ano, ale záleží na míře genetického poškození a na podstatě skutečnosti, z jakého důvodu mládě nepřibírá na váze.

Nedokážu si představit chovatele, který by chtěl na takových to s bídou odchovaných mrzáčcích stavět svůj budoucí chov. A že se chovatelé snažit udržet doslova vše i to, co by matka příroda nechala v rámci zdravého genofondu zhynout, o tom není třeba diskutovat.

Při nasazování ptáků do hnízdění je potřeba dobře vysledovat jejich aktuální stav a formu, v jaké se nachází. Není možné nasadit do hnízdění andulku, která právě přepeřuje. Má-li andulka hlavu jeden stonek vedle druhého, nesmí být nasazena. Přepeřování je pro andulku zátěžovým obdobím, které je ovládáno  hormonálně jednou, až dvakrát za rok. Aby si andulka udržela stálou tělesnou teplotu, přepeřuje částečně a nebo úplně. Pokud bychom ji v tomto období nasadili do hnízdění, musíme počítat s jistou mírou apatie a s naprostou stagnací, což je pochopitelné. Je-li andulka v místnosti, kde je příliš chladno opět musíme počítat s tím, že nám nezahnízdí. Mnoho z vás si řekne, že tohle je snad logická úvaha. Ne všechno ale má svou logiku. Chovatelé výstavních andulek začínají svou hnízdní sezónu každoročně na počátku měsíce října. Vrchol sezóny je v zimních měsících leden, únor, březen až duben. Odchovy přes zimní měsíce jsou odůvodněny tím, aby mláďata měla dostatek času ke svému růstu a následně se mohla účastnit podzimních výstav. Dle mého názoru zimní hnízdění zrovna nekoresponduje s biologickými hodinami, které mají andulky instinktivně nastavené. Taky to není zrovna jednoduchá práce, odchovávat v zimních měsících. I když se každý z chovatelů snaží vytvořit maximálně možné podmínky, co se týká světla, tepla, stravy apod. přesto je to doslova kalvárie a veliký problém. Přes zimu prostě ptáci nejdou. To, že se je snažíme donutit k hnízdění, za pomoci výše uvedených podmínek je sice možná zajímavé pro nás, ne však pro andulky. Pokud nasadím dvacet párů v zimních měsících a stejné množství v letních měsících, výsledky jsou nesrovnatelné. Z toho důvodu v zimě spíše zkouším mladé ptáky, nakoupené jedince a provádím zkušební párování, nebo si vytvářím z průměrných jedinců páry, které na jaro využiji jako chůvy. Ale nic proti tomu. Pokud se komukoliv daří v zimě odchovávat lépe, jako přes jarní a letní měsíce, budiž. Každý má svou představu o chovu. 

Zvláštní je, že když něco odporuje logice a pokud to dělají všichni, je to pro každého nepsaný zákon a taky se jim řídí. Já si své andulky hnízdím dle svého názoru a svých představ o vhodnosti hnízdění. Teplé počasí ptáky stimuluje k hnízdění a ptáci na vše instinktivně reagují. Kdežto v zimě s tímto rozhodně počítat nemůžeme.

 

 

 

 


TOPlist