Genetická variabilita - záruka zdravého chovu.

Genetika je záležitost, která je alfou a omegou veškerého evolučního vývoje u všech druhů na zemi. To samé platí i pro naše andulky. My samotní můžeme ovlivnit pouze cestu, kterou se vydáme, tedy jakou formu chovu zvolíme, zda to bude cesta přibuzenské plemenitby, nebo liniové plemenitby.  Co můžeme sledovat na potomcích je fenotyp, který je evidentní u všech druhů zvířat. Jedná se o běžné vizuální pozorování, do něhož spadájí definovatelné znaky, jakož jsou délka a šířka jedince, hmotnost, vybarvení a mnoho dalších znaků.

Naopak genotyp sledovatelný není, představuje zděděnou genetickou výbavu, která je zaznamenána v DNA zvířete. Jedinci se shodným genotypem nemusí mít shodné fenotypové znaky, jinými slovy každé ptáče může vypadat odlišně. To samé platí i opačně, kdy jedinci se shodným fenotypem nemusí mít shodný genotyp. Každý potomek vychází z genetické výbavy otce a matky. Přenos genů na potomky podléhá základním pravidlům kombinatoriky. Danou problematiku jako první vyřešil J.G.Mendel / Mendelovy zákony/.

My jako chovatelé se snažíme o utvrzování jednotlivých znaků, někdy i za použití příbuzenské plemenitby. Snážíme se o spáření dvou jedinců s totožnými znaky a žijeme v utkvělé představě, že pokud tohle všechno vyjde, můžeme mít odchovy na vysoké úrovni. To co nám uniká je skutečnost, že daná dvě zvířata nesou naprosto stejnou  genetickou informaci. Samozřejmně že můžeme docílit utvrzení znaků, jak v žádoucím, tak i v nežadoucím směru. Nežadoucí vlastnosti se v brzké době začnou projevovat v nízké imunitě, neplodnosti, v silné degeneraci zvířete. Dochází tak k tomu, že chovatel použije buď přímou příbuzenskou plemenitbu, což je spojení bratr-sestra, otec-dcera, matka-syn nebo tzv. liniovou plemenitbu což je další pokračování spojení v rámci úzkých rodových vazeb - bratranec-sestřenice, děd-vnučka, vnuk-bába. Liniová plemenitba se jeví, oproti příbuzenské plemenitbě, jako ..menší zlo", ale v posledních několika desetiletích chovatelé využívají liniovou plemenitbu. Z tohoto důvodu si nemůžeme dovolit tvrdit, že máme v chovu rozdělení ptáků na naprosto nepřibuzné. Ptáci k sobě mají vzdalené, někdy až hodně blízské  genetické vztahy. Jedině chovatel který chová stovky ptáků a má je rozdělené do jednotlivých chovných linií, zde snad může nastat genetická nepřibuznost, potažmo i chov geneticky čisté barevné linie. I když zde to není taky jednoznačné a to z prostého důvodu.  Každá nasazená pára nemá v hnízdě špičkové jedince, kteří by se dali využít pro další šlechtění. Proto si myslím, že zde dochází k tomu, že zasahuje jedna linie do druhé, což ještě není nic tak strašného, ale ve finále opět pokračuje sdružování ptáků, kteří vyšli z liniových spojení přikl.vzdalené plemenitby a to bratranec x sestřenice.

Co z toho všeho vyplývá? Každopádně je předmětnější pořizovat ptáky z větších chovů, kde je předpoklad že si chovatel nákupuje chovné jedince v cizích zemích, kde má zajištěnou 100% nepříbuznost. Větší chovy jsou nákupem ,,zahraniční krve" propojeny s nezavislým genetickým ,,materiálem", tudíž je zde vysoký předpoklad úspěšného a hlavně zdravého chovu. Pokud nakupujeme tzv. ,,novou krev" tedy andulky s kterými bychom rádi vylepšili náš dosavadní chov, tak se snažíme zařadit dvě genetické linie ze dvou na sobě nezavislých chovů. Podaří-li se nám z každé linie odchovat několik výborných andulek, postupně je nasazujeme na naše nejlepší, ale i na průměrné ptáky a sledujeme, která pořízená línie se nám více ,,hodí do chovu". Jinak řečeno:,,Sledujeme odchovaná ptáčata, jakou mají vitalitu, maji-li dostatečnou delku těla, správné nasazení hlavy apod. důležité znaky. Ještě bych se zde vrátil k tomu, že je důležité hnízdit i průměrné ptáky, kteří se nám až tak nezdají. Právě s těmito průměrnými andulkami dosáhneme nejlepších úspěchů. Velké andulky typu Buff jsou nemotorné, samice neudrží samce, porotože toho maji dost samy se sebou a výsledkem jsou pak čistá a nebo vůbec žádná vajíčka.....bohužel je tomu právě tak.

I když se podaří odchovat hezké , dlouhé a robustní ptáky, tak ti jsou určeni jenom na předvádění se ve výstavní kleci, ale pro zařazeni do chovu, to už je o něco složitější. Opět zde záleží na daném zvířeti, na jeho dominantnosti a od toho se taky odvíjí úspěch odchovu. Jsou samci, kteří mají ze svých samiček vítr, naproti tomu jsou jedinci, kteří si okamžitě po nasazení sjednají pořádek :-)))smiley. Jako i u lidí :-)))smiley.

Pokud páříme přímou příbuzenskou plemenitbou, což je spojení bratr-sestra, otec-dcera, matka-syn, nebo tzv. liniovou plemenitbu což je další pokračování spojení v rámci úzkých rodových vazeb - bratranec-sestřenice, děd-vnučka, vnuk-bába, tak ve své podstatě ptáky nechováme, ale neustále dokola klonujeme. Tohle klonování se každému musí na základě genetických pravidel vymstít. Proto je na pořadu dne dobře promyslet od koho si ptáky do svého chovu nakoupíme. Každý chovatel by měl mít přehled o chovných jedincích v jeho blízkém okolí a informovat se při pořizování nových andulek, z kterého chovu pocházejí rodiče dané andulky. Z mého pohledu je předmětné nakoupit chovné ptáky / pokud možno mláďata/ mimo republiku u chovatele, který má svůj chov tzv. ustálený a vykazuje výborné výsledky na mezinárodních soutěžích. Při osobní návštěvě se přesvědčit o chovu jako takovém, udělat si svůj úsudek a na základě toho nakoupit ptáky, postupně vytvoří nové geneticky zdravé linie a zajistí svému chovu bezproblémový zdravý život. Každý chovatel se snaží o dosažení určitého mezinárodní chovatelskou organizaci stanoveného ideálu a nejeden z nás se rozhodne a šáhne k tzv. přímé příbuzenské plemenitbě a spojí bratra se sestrou, matku se synem, otce s dcerou. Studie populační genetiky jasně deklaruje, že se nežádoucí vlastnosti a defekty nevyskytují pouze v několika generacích nazpět, ale mohou se projevit z generace osmé, deváté.....apod. Člověk není všvědoucí, tudíž by si měl uvědomit, že do zvířat nevidí a není schopen určit, které zvíře je nositelem určité nemoci a různých defektů, které jsem popisoval v kapitole nádory a cysty u andulek. Znovu apeluji na to, že i když jsou andulky každá z jiného genetického materiálu, přesto mohou mít hybridní nemocná mláďata. Procento pravděpodobnosti je samozřejmě minimální, ale je.

Při náštěvách chovatelů vždy debatujeme o zdravotních problémech andulek, zda se vyskytují tzv. obgeneraci. Toto tvrzení je rozšířeno i mezi lidmi. Pokud má matka rakovinu prsu, tak by se nemoc měla vyskytnout ,,až" u jejich vnoučat. Její vlastní dcery se rizika rovněž nezbavují, je to 50/50. U andulek se mně  jeví pojem obgeneraci, v tom slova smyslu, nasadíme-li spojení kvalitní velký samec x slabší průměrná samice, jsou mláďata výborná a průměrná. Další generace se drží na stejné úrovni, vycházíme-li z toho, že je vždy v páru přiřazen jeden kvalitnější pták, ať už samec, či samice. Až druhá generace těchto andulek začíná vracet potomky po původně nasazené slabší průměrné samičce, tedy menšího vzrůstu. Nic na tom nezmění fakt, že zakládající samec dané linie byl kvalitní a velký. Vše podlehá genetickým pravidlům a na to by měl brát každý chovatel jakéhokoliv zvířete zřetel. Proč je tzv. inbreeding zakázaný u lidské populace?  Proč nemohou mít sourozenci, nebo matka se svým synem potomky? Odpověď je jednoduchá. Je zde nebezpečí vzniku Downova syndromu a dalších genetických vad. Každé tělo, ať už lidské , nebo zvířecí je tvořeno velkým množstvím buněk, v nichž se nachazí genetická výbava daného organismu. Jednotlivé geny jsou nositeli všech dědičných znaků, v našem připadě barva andulky, postava a v neposlední řadě i predispozice pro různé nemoci.

 

Párujeme-li dvě různé na sobě nezávislé skupiny buněk, mají vždy větší předpoklad pro zdravý vývoj, než dvě skupiny se stejnou genetickou výbavou. Proto je přikládán velký důraz k vedení evidence chovu a to po celá desetiletí. Evidence chovu je naprosto zásadní a nezbytná činnost!!!

Další problémy nastávají, pokud začnou jednotlivé geny mezi sebou mutovat......zde začíná prvopočátek veškerých defektů, nádorů a dědičných vad!!! Bohužel tohle již nejsme schopni ovlivnit, protože vše má v režii matka příroda!!! Daná problematika se neprojevuje pouze u zvířat, ale trápí hlavně lidskou populaci. Neméně důležitá je i okolnost vlivu prostředí, ve kterém naše andulky žijí. Jsou chovatelé, kteří mají vše ,,vyšperkované", tedy čisto všude kam se podívate, ale jsou i takoví, kteří mají hnízdní budky jeden veliký ......  !!!!!  Nevím, jak to slušně napsat!!!! Budky jsou zavlhlé, po stěnách teče voda a pod hnízdnimi vložkami je usazená vrstva plísně. Andulky chované v tomto prostředí mají na nemoci zadělané, již od prvního dne svého života. Proto je důležité sledovat čistotu prostředí a celkový stav chovu, kde se rozhodneme pořídit andulky pro svůj chov...

 

Kontaktní údaje

František Matůšů   
Dr. Stojana 97
768 24 Hulín
Tel: +421 606 228 241

E-mail: fr.matusu@seznam.cz

http://www.frmatusuvystavniandulky.websnadno.cz/

 

 

TOPlist