ZDRAVOTNĚ POSTIŽENÉ ANDULKY MAJÍ ROVNĚŽ PRÁVO NA ŽIVOT

Na zdejší stránce bych Vám rád představil videa mých přátel ze zahraničí, která prezentují skutečnost a mnohdy ožehavou otázku : ,,Co  udělat se zdravotně postiženou andulkou“? Je to opět ne příliš probírané téma, protože starat se o postižené zvíře, které navíc z chovatelského hlediska musí být bezpodmínečně vyřazeno /ale ne utraceno /, je pro někoho zbytečná starost, pro jiného přítěž, takže je na pováženou, jak tuhle otázku vyřešit a zbytečně zvířatům neubližovat.

Z názoru, které jsem si za svoji chovatelskou praxi vyslechl je více méně jasné, že se lidé těchto zvířat co nejrychleji ,,zbavují". V lepším případě je nechají humánně utratit, v horším případě s nimi praští  o zem. Někdo má náturu, že andulce zlomí vaz, jako holouběti a je po všem velmi rychle. Někteří dobrodruzi se podivují nad tím, proč by měli chovat andulky, kterým plně nedorostlo ocasní peří, nebo letky.

Osobně si nedokážu představit, že bych s mými andulkami, které jsem ve své odchovně odchoval mlátil o zem. Každý máme s určitostí na zdravotně postižené andulky svůj úhel pohledu. Ale zbavovat se nepohodlných zvířat tím, že je usmrtím, tak to nemá s chovatelstvím a láskou ke zvířatům absolutně nic společného.

Stejně tak otázka starších ptáků, které jsme nuceni díky jejich stáří z chovu vyřadit. Pro někoho žádný problém,,,rána o zem, popelnice to jistí“. Nedávno jsem zaznamenal případ, kdy se mně nejmenovaný chovatel zeptal, proč dochovávám ptáky stáří osmi a více let?

Reference ohledně stáří andulek, jsou takové, že se výstavní andulka nedožije více jako tří let. Nevím, jak to slušně napsat, ale jsou to takové ,,bláboly“, které zbytečně matou ostatní lidi, potažmo chovatele. Zdraví ptáci, kteří jsou krmeni pestrou stravou a nejsou přetěžováni šesti a více násobným hnízděním, bez problémů žijí od 8 - 10 let. Netvrdím, že mně devítiletí ptáci pracují, že oplodňují samičky a vyvádějí potomstvo i v tomto pokročilém věku. Samozřejmě, že ne. Ale tihle devítiletí ptáci mají své odchované, jsou součástí a zakladateli, či pokračovateli chovných linií. Stejně jako staří lidé i starší ptáci převážně odpočívají a hodně času prospí, dle mého pozorování. Tohle je skutečnost, která je daná. Jenom nechápu, proč by se museli tihle ptáci, bez kterých bychom se nikdy nepohnuli dopředu utrácet? Dokonce mně jeden chovatel řekl, že tím, že nechávám starší ptáky žít, je trápím. Co k tomu dodat? Asi dotyčný sám nebyl při smyslech.

Jsem přesvědčen, že spousta lidí si řekne: ,,Co tady řeší, vždyť andulky které mají své odchované utrácí pomalu každý!!!

Problém je v tom, že se lidé ptají: ,,Co s andulkami, které jsou již staré a nebo zdravotně handicapované" ?

Naproti těmto lidem, kteří se svých nepohodlných zvířat s ledovým klidem zbavují, jsou chovatelé, nebo obyčejní lidé, kteří se dokážou postarat i o postižené zvíře. Nemusí to být zrovna andulka.

Je to hodně velký paradox. Jeden se zvířetem práskne o zem, druhý by mu snesl modré z nebe. Zase je to o lidech, o přístupu ke zvířatům, o charakteru člověka.  Jeden je ,,dobytek", druhý míru milovná osobnost. Už nesčetněkrát jsem dostal do emailu hodně kruté odpovědi, (jako vždy bez podpisu), z kterých mám obavu, jako z loňského sněhu. Vůbec nic si z toho nedělám, smažu, neřeším. Své si vždycky řeknu, popřípadě napíšu i kdyby se dotyčný ,,na hlavu postavil". Spousta lidí se v mém psaní ,,najde" a ne každý skousne pravdivou skutečnost.

Vždycky je potřeba rozlišit, zda se zvíře již trápí a nemůže. Pokud se trápí, již nežije plnohodnotný život, ale s bolestmi přežívá. Sám jsem byl nucen nechat uspat svého desetiletého německého ovčáka, který trpěl dysplazií III. stupně. Zadní nohy tahal za sebou a nebyl schopen pohybu. Zde je humánní utracení zvířete na místě.

Pokud ale andulce chybí na jedné straně ze sedmi letek jedna, není to důvod, abych s ní práskal o zem!!! Na konec chci každého upozornit na skutečnost, že i když výstavní andulky váží pouhých 40 až 50 gramů, je v nich tolik života a chutí žít, že to není tak jednoduché ji zabít!!!!!!!!!!!!!!!

 

Jak jsem předeslal, předkládám tu pozitivnější stránku přístupu ke zvířatům, kde je zřejmé, že i zdravotně postižená zvířata mají právo na život.

Zdejší video prezentuje Anne.M. Kenyon

 
 
Je tomu šest let, co jsem našel jednoho ze svých nejlepších šedých samců, jak visí za nohu v pletivu a nejeví známky života. Opatrně jsem jej vyjmul, abych ho nezmrzačil více, jak v tu chvíli byl. Při kontrole jsem zjistil, že má amputované dva prsty, jak se snažil se z pletiva dostat ven. Cloumal se mnou vztek a obava o život samce. Mnoho šancí jsem si nedával, ale přesto jsem mu amputované prsty řádně dezinfikoval a nasadil ATB antibiotika s framykoinovou mastí. První tři dny se samec ztěží pohnul a přijímal pouze klasy senegalského prosa, sem tam vaječinu a vodu v misce, kterou měl přímo pod ležící hlavou. Dva měsíce jsem ho měl v bytě na očích, abych měl přehled jak se mu vede. Po dvou měsících jsem jej vrátil sice již handicapovaného do hnízdícího boxu, kde další tři měsíce trénoval let a po sléze jsem jej zkusil vrátit do voliéry. Velké štěstí byla jeho dominance nad ostatními ptáky, kterou si postupně prosazoval, kolikrát i za cenu dalšího krvavého zraněné od dalších samců. Po roce jsem tohoto šedého handicapovanho samce nasadil na světle modrou žlutolící samici a čekal zda se mu podaří jí kopulovat. Netrvalo to dlouho samice se podnesla a ze sedmi vajíček byly čtyři oplodněné. Mou pomalu roční péči mně samec tisíckrát vrátil. S jeho potomkem šedým žlutolícím jsem zvítěil třídu žlutolících ptáků v Brně. Na jeho potomcích mně ,,stojí" celý můj chov žlutolících ptáků, které dneska  ve svém chovu vlastním a mám je i ve videu na hlavní stránce...a že to jsou hodně slušní ptáci, o tom není třeba diskutovat.
Opět paradox !!!!!!!!!!! Vítězný šedý žlutolící samec mně, jak už to bývá zvykem uhynul (přestože jsem od něj odchoval rovněž hodně světle modrých žlutolících ptáků ), ale jeho handicapovaný táta žije dodnes. Je to na ,,hlavu postavené", ale opravdu žije, je bez dvou prstů, ale v postavě je to neustále nádherný samec. Jeho žlutolící synové a dcery plodí další  potomky v jednotlivých žlutolících linkách. Mé žlutolící andulky jsou v chovech po celé České republice. Žlutolící ptáky jsem spojil s výbornými žlutolícími ptáky Martina Kohouta z Hradce Králové a v současné době do těchto linek zařazuji světle zelenou barvu.
 
Z toho všeho pro mne plyne zkušenost, že je potřeba vždycky bojovat a snažit se zvířatům pomoci, co to jenom jde.
 
 
Oni nám to mnohonásobně vrátí.
 
 
Šedý samec byl pomalu na půl cestě k pánu Bohu, ale dostal jsem jej do ,,formy" a on se mně odvděčil odchovem šampionů. Tahle linka šedých a modrých žlutolících ptáků je opravdu suprová a pokud odprodám chovatelům některé ze žlutolících mláďat jsou maximálně spokojeni.
 
Nikdy v životě nic nevzdávám a zvláště týká-li se to mých výstavních andulek!!!!!!! 
 
 
 
 
 
Millions of budgerigars being chased by a black falcon and still finding time for a quick drink!
 
Milióny andulek jsou pronásledovány černým sokolem a ještě si najdou čas pro rychlé pití!
 
Tohle se stát našim výstavním andulkám, tak přeletí jezero tam a zpět a sokol by je roztrhal na kusy, nebo by se vysílením utopily. Přírodní andulky mají oproti výstavním neskutečný rozdíl v kondici.                                      

Budgerigars - Earthflight

 

Andulky vlnkované tvoří miliónová hejna a jsou nejrozšířenějším papouškem Austrálie. Váží 25 – 30 g a měří 15 – 20 cm. Po vyhnízdění se sdružují do statisícových hejn, která kočují za potravou, hlavně ale vodou. Dlouhotrvající sucha jsou pro andulky fatální. V té době se v umělých i přirozených napajedlech utopí miliony andulek. Pijící ptáky zatlačí do vody stále přilétající nová a nová hejna. Stejně tak rychle jsou však andulky schopny se rozmnožit.

Už několik dní po příchodu dešťů začnou hromadně hnízdit. Samice snáší 4 až 6 bílých vajec. Po inkubační době 18 dní se mláďata líhnou, zcela opeřená a schopná letu jsou po 30 dnech. Mladí jsou schopni vlastní rodiny už ve stáří necelých tří měsíců. Na jihu hnízdí od srpna do ledna, na severu od června do září. Lidé jim v posledních letech nepřímo  pomáhají budováním přehrad a zakládáním artéských studní pro napájení dobytka.

 

 

 

 

 

 
Stránka je v rozpracování
 

 

 

 


TOPlist