JAK POZNAT SCHOPNOSTI SVÝCH ANDULEK ?

 

Jediný způsob, jak odhalit schopnosti našich chovných ptáků, je s nimi pracovat. Porovnání vytýčených priorit jednotlivých chovatelů je markantně odlišné.

Jsou chovatelé, kteří se dlouhodobě drží v mezinárodním měřítku mezi těmi naprosto nejlepšími chovateli a aby udrželi svůj současný standard, stojí je to obrovské úsilí. Veškerý čas musí věnovat svému chovnému hejnu a práci s ním.

Oproti těmto chovatelům, kteří věnují andulkám všechen svůj čas, je druhá skupina chovatelů, která by velmi ráda postupovala chovem ve stejných šlépějích, ale okolnosti jim to nedovolují.

Nyní mám na mysli, nejenom neustále zdůrazňovanou finanční stránku, ale taky zaměstnání, rodiny a v nemalé míře i své partnery. Může se to zdát úsměvné, ale nejsme všichni typu dominantního a nezbývá nám, než své milované ženy poslouchat, někdy i na slovo. Pokud je chovatel ,,vázán" takovým to vztahem,/sbohem radostisad/ nemá šanci se hnout z místa. Chov výstavních andulek a nejenom andulek, ale chov jakéhokoliv plemene na vysoké úrovni, potřebuje podporu okolí, pomoc rodinných příslušníků, protože člověku, který od rána do večera pracuje, nezbývá již mnoho času, který by mohl věnovat svým koníčkům, potažmo andulkám. Chovatel výstavních andulek rovněž onemocní teplotami, dusivým kašlem a jak se říká, má toho dost sám se sebou. Pokud zde nepomůže partner, či rodina, je to zlé. Pokud se chovateli pomoci dostane i tak je nucen za ptáky zajít, podat vaječinu, nebo klíčené krmení, protože jenom on sám nejlíp ví, v které budce a v jaké vývojové fázi se ptáčata nacházejí.

Srovnáme-li chov, kterému se chovatel může věnovat ,,celých 24 hod.“ a nebo chov, kde je chovatel rád, že ráno a po příchodu ze zaměstnání poklidí, je to nedosažitelný rozdíl, který nelze ani tou největší snahou nahradit. Prostě to není možné.

Přes všechny tyto časové problémy, je nutné dobře odhadnout své nejlepší ptáky a soustředit se na práci s nimi. Není důležité hnízdit 60 párů průměrných ptáků, ale příkladně osm svých nejlepších párů a s nimi vytvářet postupně nové a nové linie. Není předmětné chovat průměrné ptáky po stovkách, protože ti nás brzdí a drží stále na stejném místě. Pokud není pták z kvalitní linie, nemá-li rodokmenem za sebou výborné předky, může být třeba i ze zlata, neodchováte od něj naprosto nic. To samé platí, pokud investujete do nákupu ptáků od mezinárodně uznávaného chovatele a k těmto ptákům přiřadíte své, i když nejlepší samice, veškerá investice naprosto zbytečná. Pořízený samec a k němu přiřazená samice musí být naprosto srovnatelní, aby nebylo možné s jistotou určit, který pták je nakoupený a který je domácí. Až takové to spojení má šanci na úspěch. 

Není ničím neobvyklým, že v prvním hnízdě, nebo v prvním roce hnízdění ptáci tzv. ani ,,neťuknou“. Naprosto běžná věc. Chovatelé, kteří deset, nebo dvacet let nazpět odchovávali ročně 200 – 300 mláďat, jsou najednou u odchovu 60 – 80 ptáků. Důvod je jednoduchý. Čím lepší ptáci, tím hůř se od nich odchovává. I když výjimka potvrzuje pravidlo a někdy si ptáci na sebe tzv. ,,sednou", pasují jeden druhému a odchovávají, ,,jedno hnízdo za druhým“. Samozřejmě zde to myslím v nadsázce. Ptáci by měli odchovat dvě hnízda, a jakmile se při dokončení druhého hnízda samice podnese po třetí, tak vejce obvykle podložíme chůvám, nebo pokud pár výborně krmí, ponecháme třetí vejce být. V třetím týdnu samičku odstavíme s tím, že samec se o mláďata již postará. Není to pravidlem, ale logicky uváženo můžeme počítat s tím, pokud se první hnízdní sezóna nevydařila, že v druhé a třetí sezóně to bude o 100% lepší.

Způsob chovu, který vyhovuje jednomu chovateli, nemusí fungovat u dalšího chovatele, který má odlišné podmínky, jak ve vlastním ustájení, tak i co do kvality chovných zvířat.

Jednomu vyhovuje způsob příbuzenské plemenitby, jiný raději páří své tři nejlepší samce z několika samicemi v jedné chovné sezóně. Svým způsobem je to rovněž příbuzenská plemenitba, s tím rozdílem, že není tak blízká. Podstata věci tkví v tom, abychom si uvědomili, kteří ptáci jsou pro nás v daném období klíčoví a na odchovy těchto jedinců se zaměřili. Nikde není psáno, že musíme pracovat naprosto se vším, co se nám podaří odchovat. Je-li pták v určitých partiích nevyhovující, bezpodmínečně musí z kola ven. Zde snad stojí za zmínku skutečnost, která se v odchovech rovněž často projevuje a to, že i ze dvou výborných ptáků vzniknou naprosto standardní odchovy, které ničím nepřevyšují rodičovskou páru, spíše jsou ještě horší. To signalizuje nepříliš dobrý genetický základ, přestože se nám pára fenotypově jeví, jako hodně dobrá. Rovněž to poukazuje na chovatele, že se k nám prodejem svých ptáků nezachoval ,,dvakrát férově". Spoléhat se při nákupu na skutečnost, že pták ještě ,,doroste", tak to je opravdu scestné. Buď je ten pták za kterého uhradím pět tisíc korun dobrý v šesti měsících a nebo jej prostě nechci. Vyřízené okamžitě. Již po opuštění budky je naprosto zřetelné, co v andulce vězí. Proto si chovatelé své chovy selektují a rozdělují na ptáky pro výstavy, pro chov a do odprodeje..........někteří taky do výkupu. Netuším zda-li i chovatelé výstavních andulek stojí řady u výkupčích, ale snad to nebude tak žhavé. Jsou-li ptáci skutečně výborní, musí se prodat sami. Je to velmi složité, abychom trefili na chovatele, který nám odprodá skutečně kvalitní odchovy. 

Pokud jsme si jisti výbornou genetickou minulostí rodičovské páry, není nic ztraceno. Všechno je nutné dobře zaznamenat a hlavně neodprodávat z takového to páření na podhled standardní ptáky. To by nás mohlo časem velmi mrzet.

Chovatel si musí být dobře vědomý, kteří ptáci mu odchovávají výborná mláďata a na ně se zaměřit. Netýká se to chovatelů, kteří pracují s ptáky dvacet, nebo třicet let. Už po několika sezónách musím vidět, že ten, nebo onen pták odchovává s naprostou většinou přiřazených samic výborná mláďata. A o tom to je!!!

V odchovaných mláďatech se dá počítat s velkým genetickým potencionálem, který následně využijete ve svých dalších a dalších chovných liniích. Pokud se tohle chovateli podaří ,,rozjet“, pak už jenom s citem doplňuje své jednotlivé chovné linie.

Zde nastává ten pravý čas, na pořádnou investici a nákup jednotlivých cizích ptáků od chovatelů, kteří jsou dlouhodobě v čele chovatelského pelotonu. Po nákupu ptáků, musí proběhnout zkušební hnízdění a přísná kontrola, kterou zhodnotíme, zda ptáka ponecháme v dané linii, nebo jej vyzkoušíme v další. Někdy se na člověka usměje štěstí v podobě nakoupeného ptáka, který začne produkovat kvalitnější mláďata, než která jsme odchovávali doposud. Někdy to v prvním roce není zase až taková sláva, ale v dalších sezónách se nám zřetelně ukáže, že investice byla na místě.

Sám zvažuji nákup několika chovných ptáků, ale mám velkou obavu, že to, co bych si představoval, nemám šanci v České republice koupit. Snad jenom omylem dotyčného chovatele.

Člověk by rád investoval do nových ptáků, ale ta obava, že dostane naprostý standard i když na pohled hezký, ale bez jakékoliv genetické minulosti. ,,To je kámen úrazu“. Tohle je velký problém a ve finále vyhozené peníze"!!!!

Ten chovatel, který kupuje ptáky a mnoho tomu ještě nerozumí, tak ho to tolik netrápí, jako toho, který má naprostý přehled a dopředu ví, jak v naší republice pochodí. Nechápu, proč tomu tak je? Přece když někomu zaplatím jeho požadovanou částku, sedm, osm, nebo devět tisícovek za ptáka, tak by mohl mít toliko slušnosti a odprodat mně ptáky, kteří pocházejí z jeho linií a ne jenom z obyčejných odchovů určených pro výkup. Zde už se ale dostáváme na úroveň charakteru jednotlivých chovatelů a nezbývá nám nic jiného, než se spolehnout na naší intuici, či reference, které se v průběhu času k nám dostaly. I když i ty mohou být z hlediska závisti zavádějící. Z těchto důvodu chovatelé cestují tisíce kilometrů po celé Evropě, aby měli ptáky z cizím genetickým základem a aby  se jejich investice alespoň částečně zhodnotily.

Důležité je abychom si uvědomili, že žádný z chovatelů, který vlastní špičkové top ptáky, si je nikde nezakoupil, nebo mu je nikdo nedaroval. Je to čistě jeho poctivá práce, díky ní se dostal s kvalitou svých ptáků na slušnou, či profesionální úroveň. Během desetiletí si vytvořil genofond, který si postupně ve svých následujících generacích udržuje, popřípadě zlepšuje.

 

 

Chov výstavních andulek je velmi náročný, jak na zařízení chovného zázemí, tak na pořízení počátečních chovných jedinců, s tím spojené kvalitní a čisté krmení, bez kterého bychom nebyli schopni udržet andulky zdravé a vitální. Studium genetiky výstavních andulek je nezbytnou součástí jejich chovu. Nemá-li chovatel základní přehled dědičných vlastností jednotlivých skupin ptáků, chov je ne zcela nemožný, ale rozhodně není cílený. Znalost jednotlivých skupin ptáků, zda jsou, nebo nejsou schopni předávat určité vlastnosti, to je alfou a omegou celého našeho snažení. 

 

Abychom byli schopni konkurovat se svými andulkami na republikových, nebo mezinárodních soutěžích, musíme začít pracovat pouze s těmi nejlepšími ptáky, které ve svých chovech vlastníme. To je prvopočátek celého našeho snažení. Naše nejschopnější ptáky doplňujeme jedinci z nejlepších republikových, či mezinárodních chovů a musíme mít na paměti, že je pro náš chov daleko výhodnější pořídit si vizuálně průměrného ptáka z vynikajícího chovu, než zakoupit vynikajícího ptáka z průměrného chovu!!!!!

 

Stránka je v rozpracování.....


TOPlist