KONDICE PTÁKŮ – PROBLÉMY S OPLOZENÍM    

KONDICE PTÁKŮ – PROBLÉMY S OPLOZENÍM VAJEC

 

Na základě otázek ohledně výše uvedeného tématu jsem se rozhodl napsat několik informací, které jsem získal během několika desetiletí chovu výstavních andulek. Není chovatele, který by neřešil problematiku oplození vajec a nehledal příčiny proč tomu tak je.

Ze všeho nejdříve se musíme naučit své andulky vnímat a sledovat jejich aktuální zdravotní stav. Nejedná se jenom o případ hnízdění a nasazování jednotlivých párů do chovných boxů. Andulky a zvláště pak výstavní andulky mají peří delší jako jejich přírodní vrstevnice a tudíž je vždycky velmi problematické odhalit, zda se nám andulka neucpala trusem. Všimneme si toho, ale to už bývá zpravidla pozdě, protože pták sedí na podlaze, nebo někde za miskou se zrním a ztěžka dýchá. Samozřejmostí bývá vyhublost a ostře vyčnívající hrudní kost.

Jak tomuhle předejít?

Jedině pravidelnou  týdenní kontrolou všech jedinců. Vždycky se ve větším hejně najdou jedinci, kteří jsou ucpáni menším čepem z trusu, který okem neuvidíme a to díky dlouhému peří. Stejně je tomu i s nánožními kroužky. Andulka nám neřekne, že se jí zařezalo zrnko lesknice do nohy. Noha v momentě oteče a andulka přichází o nohu, po delším čase hyne. Znovu je na místě pravidelná kontrola, jinak přijdeme pro náš chov o velmi cenné ptáky. Nemám na mysli cenné ptáky z hlediska finančního, ale genetického. Nedávno jsem prováděl týdenní kontrolu a zjistil jsem u své nejlepší páry, kterou prezentuji ve svých videích, že samičce začíná otékat noha v místě nánožního kroužku. Díky pravidelné kontrole jsme kroužek odstranili a vše bylo v pořádku. Pokud bych nezjistil, že má samice problém, seděla by na vejcích až do svého konce. Což pak člověka zamrzí a zároveň naštve. Zvláštní na všem je skutečnost, že tyto občasné problémy postihují andulky, o které velmi stojíme. Průměrná andulka žije bezproblémovým životem a nestane se ji nic, kdyby žila dvacet let. Je to nepsaný zákon schválnosti, který chovatelé výstavních andulek velmi dobře znají. Má-li něco uhynout, vždy je to špičkový pták. Bohužel je tomu tak.

Opět a znovu kladu důraz na pravidelnou kontrolu každého jednotlivce a zvláště pak chovných párů!!!!

Co se týká problematiky neoplozených vajec, zde hraje roli více faktorů. U výstavních andulek je doba vyspělosti relativní pojem a ne každá andulka je v osmi měsících plně vyspělá a schopná zařazení do chovu. Stejně tak je tomu i u samců, kteří nejsou schopni v každém období produkovat spermie. Naprosto stejné je to i u samic. Nedostaneme-li páru jako takovou do ,,hnízdní nálady“ vejce nám samice snese, ale vždy budou prázdné.

Dříve než začneme vybírat a plánovat jednotlivé jedince do chovného programu, bezpodmínečně musíme mít dobře vysledované, jak na tom který pták, či samice je. To je alfou i omegou všeho. Ptáci se musejí jeden druhému dvořit a to již ve voliéře. Dvořící se samec je schopen přivést samici do hnízdící nálady a pak je úspěšnost hnízdění vysokoprocentní.

Je-li samec apaticky, nebo má-li se samice strach, všechno je špatně. Samice se zbytečně vynese naprázdno a výsledek je nulový. Stejně tak je výsledek špatný, pokud nasadíme nemocnou andulku, nebo andulku, která není v plné kondici. To je opravdu zbytečné ,,trápení“ zvířat i sebe samého zbytečnou prací. Ptáci musí být ve 100% stavu, zdraví, silní, vitální a hodně ,,nabuzeni“kvalitní potravou, abychom docílili hnízdního stavu u obou ptáků. Na pováženou bych přehodnotil skutečnost, je-li vůbec předmětné dávat samce na 7 – 9 dní do hnízdícího boxu předem. Do nedávna jsem to praktikoval, ale už od toho upouštím a to z toho důvodu, že v několika případech jsem zaznamenal, že po delší době, kdy je samec sám v boxu, upadá do stereotypní letargie, jinak řečeno, jenom pospává a přežívá. Nudí se.

Bohatě stačí, když je dán do boxu dva dny před samicí. Dle mého názoru stačí jeden den na seznámení se s prostředím, s budkou a s okolím hnízdního boxu. Ale jak jsem předeslal je to relativní, každý má své zkušenosti a ty pak ve svém chovu využívá. Jsou samci, tzv. ,,dravci“, kteří jakmile spatří samici, jdou po ní, jako pes po uzeném. Někdy mně je samiček až líto, jak dostávají od samců do těla. V současnosti mám v chovu na hostování samce od kamaráda, který jakmile spatří jakoukoliv samici, nastává pro ni peklo na zemi. Dokonce jsem jej musel vyřadit i z voliéry, neboť šel opravdu po všem i po samcích!!!

Samozřejmě že současná samice, přesto že je mladá prvnička má naprosto všechny vejce oplodněné a když nemusí, tak budku zbytečně v rámci svého zdraví neopouští. Ale takových samců je mezi výstavními andulkami jako šafránu. Zpravidla jsou to ,,dřímalové“, kteří se navíc bojí větších dominantních samic a kopulace nepřichází v úvahu. Zde musí být svolná samice, jinak se nedočkáme odchovu nikdy. Postavit kvalitní páru, která by byla schopná vyvádět mladé, není nic jednoduchého. Pokud chovatel nesleduje aktuální stav a rozpoložení obou jednotlivců, nemá šanci, aby odchovával. Pokud je samec neaktivní, chce to hodně dominantní samicí, která jej sem tam pořádně klovne do hlavy, aby se mu v ní trochu ,,rozsvítilo" a začal taky konečně něco dělat. Je-li neaktivní samice, opět musí dostat divokého samce, který se nenechá jen tak odbýt. A abychom k tomuto dospěli, musíme bezpodmínečně znát naturely svých ptáků a dle těchto znalostí pak můžeme počítat s vysokými průměry mláďat na jedno hnízdo. Jiná cesta k dosažení úspěchu není!!!

Nasadit páru jenom tak, zdali se chytne, nebo ne, to je hodně lichá úvaha. Musíme do toho vložit naše znalosti a um. Abychom se k těmto znalostem dopracovali, musíme si značit u každého jednotlivce, jak po celou sezónu pracoval. Jak samec kopuloval, zdali krmil ptáčata a jestli dokrmoval vyletěná mláďata. To samé u samičky. Zdali snášela vejce bez problému, zda na vejcích seděla, zdali dokázala ,,rozjet“ vylíhlá ptáčata, zdali tolerovala návrat vyletěných mláďat nazpět do budky a mnoho dalších informací, které jsou pro nás v následujících sezónách velmi cenné. Zvláště pak některé postřehy jsou obzvláště důležité a to, zdali samice otrhávala mláďata apod., protože do budoucna musíme počítat s tím, že to samé by mohli provádět její potomci svým mláďatům. Naprosto stejné informace využíváme i v liniovém chovu. Abychom se posunuli dopředu, musíme mít vše tzv. pod kontrolou. Tyhle znalosti nám napoví, zda je předmětné s danou párou začínat liniový chov, nebo pro její nepřizpůsobivost vše na počátku zastavit a nasadit daleko kvalitnější a vyrovnanější páru. Pokud nám samice bude likvidovat mláďata, která opustí budku, nemá smysl s ní cokoliv začínat. Neméně důležíté jsou poznámky odstavení samiček a samců s chovné sezóny!!! U každého jednotlivce bychom si měli poznačit datum odstavení, abychom příkladně za půl roku mohli spočítat, jaký čas andulka strávila v odpočinku. Pokud tyhle informace chybí, pak vše jenom odhadujeme a nebo absolutně netušíme, jak dlouho je tomu, co samice naposledy hnízdila a to je hodně špatně, jak pro náš chov, tak pro samičky samotné!!! Osobně si značím v chovné knize datum odstavení u každé páry /v chovném listě/ a pro jistotu ještě na konci chovné knihy mám rozdělené samce a samice, kde vepisuji datumy odstavení a ty nejzákladnější poznámky o produkci jednotlivce a informace o předmětnosti využití do dalšího chovu.

 Mláďata ADS tmavě zelená   v rozmezí 20 - 30 dní.

 
 

Jeden z důležitých faktorů, který ovlivňuje líhnutí mláďat je relativní vlhkost prostředí.

 

 Vyvíjející se embryo si po určitém čase začíná vytvářet své vnitřní teplo, kdežto embryo v počáteční fázi je zcela závislé na samičce, která jej zahřívá. Z toho důvodu bychom neměli manipulovat s vejci dle své úvahy, ale nechat vše na instinktech samičky. Vyvíjející se embryo v počátečním stavu je umístěno blíže ke středu, kde samička vytváří největší teplo. Zbylá starší vejce jsou na vnější straně hnízdní jamky. Pokud tohle chovatel ví, zbytečně samičce do rozložení nezasahuje a nechává vše na jejich instinktech. Další skutečnost je relativní vlhkost ovzduší, což je opět rozhodující faktor pro líhnutí vajec. Vzduch jako takový obsahuje určité množství vody, respektive neviditelné vodní páry, která má podstatný vliv na vyvíjející se embrya. Jsou-li membrány nalepeny na mláďatech, která se nedokážou vyklubat z vajíčka a hynou, je zřejmé, že máme špatnou vlhkost v ovzduší. K tomu nám slouží měřiče vlhkosti vzduchu tzv. vlhkoměry. Osobně používám analogový teploměr s vlhkoměrem TFA 45.2019, který spolehlivě kontroluje relativní vlhkost odchovny. Jakmile spatřím, že je vlhkost prostředí nižší jako 50%, snížím teplotu v místnosti, rozprašovačem nastříkám vodu do ovzduší, případně na andulky, které tuhle proceduru rády vyhledávají. Stabilně mám v každé místnosti velký kbelík s vodou, /umístěný u radiátoru/ která se postupně odpařuje. Zvláště je potřeba sledovat relativní vlhkost v ovzduší nyní v zimních měsících, kdy andulkám přitápíme, abychom vlhkost ovzduší drželi na minimální hodnotě 60% a výše. Vyvíjející se mládě přijímá kyslík a vlhkost z ovzduší přes porézní skořápku, stejně tak se z něj vlhkost odpařuje. Tím, že samička sedí na vejcích, vytváří teplo, které je bezpodmínečně nutné k vývoji embrya, ale taky částečně odebírá vlhkost v prostředí ve vejci a tak dochází k dehydrataci, která se projeví buď naprostým vysušením embrya, nebo jak jsem výše uvedl, vnitřní membrána se nalepí na mládě a tak pevně jej fixuje, že není schopno se vylíhnout a uhyne. Z těchto důvodů je potřeba sledovat relativní vlhkost prostředí, tak aby ji mládě dokázalo z ovzduší absorbovat.

Určit správný okamžik, kdy je možno zasáhnout do líhnutí není opět nic jednoduchého. Přestože se mládě hlasitě ozývá, není vždy na místě mláděti pomáhat tím, že odstraníme skořápku vejce. V počátcích chovu jsem se snažil mláděti pomoci ze skořápky, kdy ve většině případů došlo k následnému úhynu. Dneska již do líhnutí nezasahuji, protože je-li mládě zdravé a silné, musí se ze skořápky vyklubat samo. Ve většině případů pokud mláděti pomůžeme a skořápku odstraníme, zjistíme, že mládě ještě není zcela vyvinuté, což nám signalizuje krev kolem žloutkového vaku a mládě během krátké doby uhyne. Přestože je slyšet z vejce pískot, je potřeba si uvědomit, že všechno chce svůj čas a zbytečně do průběhu líhnutí nezasahovat. Jak jsem předeslal, zdravé mládě se vyklube bez cizí pomoci.

Další skutečnost, jsou hlodavci, myši, potkani a různá havěť, která dokáže hlavně v nočních hodinách samici vyděsit k smrti, ta sejde z vajec a do rána na ně nezasedne. Opět problém a my se můžeme divit, proč jsou vejce zachlazené. Chovatelé výstavních andulek by hlodavce v odchovnách mít neměli, jenomže přes zimu je to složité. Stačí nechat při poklízení otevřené dveře a v ten moment máme práci navíc.

Vytvořit andulkám optimální podmínky ve všech směrech není tak jednoduché, jak se na první pohled zdá. 

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

 

Další z věcí, kterou bychom neměli zapomínat, je čištění vnitřního prostoru horního patra zobáku u mláďat. Tuto kontrolu provádíme od stáří dvou týdnů tak, abychom mláděti nezpůsobili zranění jazyku, potažmo zobáku. Tahle informace překvapuje i starší chovatelé šedesáti let, protože vůbec netuší, že v této oblasti by mohl nastat problém.

To, že se ptáčeti nalepí potrava, kterou je rodiči krmeno do okolí zobáku je běžná věc. Při zjištění ztvrdlou potravu odloupneme a vše se zdá být v pořádku. Ne vždy je tomu tak.

Při důkladné kontrole si můžeme povšimnout, že mláďatům potrava ulpívá ve vnitřní části zobáku / v horním patře/. Je-li tam potrava dlouhé týdny, začne se kazit a je zde nebezpečí zánětu volete. Mládě vezmu do dlaně tak, abych mohl kontrolovat vnitřní část zobáku, odstraním nános potravy z horního patra, přičemž dávám pozor, abych nezranil mládě na jazyku. Není to nic složitého, stačí k tomu kousek dřevěného párátka a jeho tupou stranou opatrně odstraním zbylé části potravy z horní části zobáku.

Jak jsem uvedl, spousta chovatelů vůbec netuší, že se zde potrava ukládá a po delším čase kazí.

Bakterie se mohou dostat až do volete, kde způsobí otravu, nebo zánět a mládě uhyne. 

Článek je v rozpracování.


 

TOPlist