Krmný režim andulek = Bohatá a pestrá strava  

 

Jednou z nejdůležitějších částí zdravého chovu výstavních andulek je krmný režim.

Spousta chovatelů krmí standardním způsobem, kdy v suchých obilných směsích převládá, příkladně z 30% lesknice, pak několik druhů prosa, včetně stříbrného, senagalského, červeného a zeleného. Žluté proso je rovněž nezbytné. Každá z těchto složek má svou nezastupitelnou úlohu. 

Podívame-li se na výše uvedené krmivo, které je základní krmnou složkou v jídelníčku andulek, musíme si uvědomit, že ptáci potřebují rovněž změnu a ne krmit neustále dokola stejným způsobem. Andulky jsou živé bytosti a ty preferují různé alternativy krmení, mezi které patří ve volné přírodě nesčetné množství  semen a ovoce .

Krmíme-li andulky kvalitní a pestro stravou, která obnáší nesčetné množství zeleniny a ovoce je to na ptácích na první pohled vidět. Celé hejno je aktivní, hlučné a spokojené. Andulky poletují jedna přes druhou a celkový dojem nás utvrzuje, že dané hejno v ničem nestrádá.

Opak tohoto  čilého a hlučného hejna, je voliéra plná ptáků, kteří sem tam přeletí, hlavy mají složeny pod křídly a působí apaticky. Co je  na všem fatální a ne moc povzbudivé je velké množství andulek, ,,pochodujících po podlaze", které se nedokáží za žádnou cenu od podlahy zvednout.  Za svou chovatelskou ,,praxi" jsem prošel nejeden chov a důkladně jsem si všímal těchto výše popsaných ,,indiciíí". V některých chovech jsem přišel po úvodním uvítání k andulkám  a v odchovně naprostý klid, jako ve ,,smuteční síni". Ptáci byli nepohybliví, o letu nemohla být řeč a doslova jsem spatřil pro mne ( v té době ) nepochopitelné žebříčky, které sloužily těžkým andulkám k tomu, aby se po pletivovém žebříku vyšplhaly na vyšší bidýlka.  Tyhle praktiky jsou dneska běžná věc, kterým snad už nikdo nepřikládá žádný význám. Důležité je, že andulky jsou brutálně velké, mohutné a přivyklé se maximálně  vyškrábat na bidýlko v bodovácí kleci. Na výstavě se taková andulka stane vítězkou a všichni se na ni dívají z úžasem. Pokud se ale na tyto andulky a celé chovy podíváme ze širšího hlediska, tak si nedokáži představit, jak může chovatele naplňovat pohled na podobné, nemotorné a letu neschopné mrzáčky. Toto již nemá se šlechtěním a chovatelstvím nic společného. Je to jako bychom šlechtili tučné brojlery na maso, kteří jsou znamí svou žravostí a nikdy nekončícím apetitem.

Převážná většina těchto tučných a nepohyblivých chovů se nachází většinou v cizích zemích. Dokonce jsou někteří ,,chovatelé" na takové úrovni, že jsou nuceni ptákům v hnízdících boxech vytvořit pomocné žebříčky k bidýlkům, protože nejsou schopni těch 15 cm vyletět na bidlo. Jakmile se samice vyškrabe na bidýlko, přichytne se ho vší silou a nechá se samcem kopulovat. Opět se narodí giganti, kteří jsou zdravotně a vitálně odepsaní, dříve než dosáhnou věku  dvou měsíců. 

Tento systém chovu se mně jeví, jako na hlavu postavený a nevěřím tomu, že pohled na spoustu robustních pěšáků, neschopných letu, je pro kohokoliv příjemný a radostný. Další problémem je absolutní neplodnost a aktivita na bodu mrazu. Ptáci jsou schopni se maximálně za den třikrát najíst a tím jejich aktivita uhasíná.

,,Důležité není aby andulky létaly, tak jak je jim to instinktivně dané".  ,,Předmětné je, aby se vložily do bodovačky, sedly na bidlo a nafoukly se jako balón".

Být na mne, tak bych nechal na každé soutěži zhotovit provizorní pětimetrovou voliéru a v ní by se musel každý jedinec hezky proletět a až po této praktické zkoušce by byl zařazen do soutěže. Myslím si, že by mnoho ptáků nesoutěžilo a zůstalo ,,zaparkovaných" na podlaze u dveří zkušební voliéry.

Pokud si neuvědomíme, co tímto způsobujeme ptákům za problémy, výhledově nás čekájí degenerativní odchovy, které budou mít nulovou imunitu. Díky přešlechtěným chovům se nám budou líhnout  a nebo se již líhnou ptáci bez letek, bez ocasních per a bude ještě hůř. Přece není možné, aby to šlo takhle donekonečna.

Dneska se již trend naštěstí začíná ubírat úplně jiným směrem, kdy na výstavách vítězí, tzv. Áčkoví ptáci, nebo mezitřídy A a B. B = Robustnější, zapeřený Buff pták. Na posledních výstavách bylo jasně patrné, že vítězní ptáci nebyli mohutní, ale byly to souměrné andulky, kterým korespondovala velikost hlavy s tělem a na pohled působily moc hezky. Můj názor je jednoznačný. Příjdete-li do odchovny, tak tam to musí žít. Ptáci jsou nadmíru hluční, vitální a aktivitou oplývající. Na takový chov je radost pohledět. Viz přiložené video, kde je zřejmé, že se i andulky dokáží radovat se života a užívat si jej ,,plnými doušky"...... 

K tomu všemu ale potřebuji patřičné podmínky, které pramení z pestré stravy, zastoupené převážně ovocem a zeleninou !!!!! Samotné proso, lesknice a oves, nemohou andulkám vynahradit vše, co k životu potřebují.

 

Salát Lollo Biondo, Lollo Rosso + ledový salát - nejlepší pochoutka pro andulky 

 

Výše uvedené video zachycuje andulky tzv. ve svém živlu.  Pokud mám chvíli času, tak si sednu uprostřed voliéry a učím andulky, aby se co nejvíce osmělily a neměly obavu z lidí. Mé andulky jsou na mě natolik fixované, že nejeví sebemenší projevy strachu a bez problému se mnou komunikují. Vezmu-li si sebou do mísy jakýkoliv kadeřavý salát, (dobře propláchnutý ve vodě a zbavený slimáků a hnilých částí ), tak jsou pomalu jako v transu. Nalítávají na mne, sedají do klína, na ramena, někdy i na hlavu, což není zrovna dvakrát příjemné. Milují, když se mohou válet v mokrém salátu, rovněž jej rády konzumují. Je to nádherný pocit sledovat andulky, jak mně stoprocentně důvěřují, poskakují po mě a tahají za tkaničky z bot. I když je poklízím, neuhnou ani o píď, vždy setrvají v činnosti, kterou právě dělají. Je to pro mě hodně zvláštní, chvílemi až nepochopitelné, že mne berou, jako sobě rovného. Na druhou stranu musím podotknout, že se mezi nimi chovám maximálně ohleduplně a nedělám žádné trhavé a rychlé pohyby. Andulky si po čase přivyknou a respektují moji přítomnost. Vždy dostanou nějakou pochoutku, tak už vyhlížejí a vyčkávají, kdy si začnou plnit volátka. Rovněž mají rády klasy senegalského prosa. Je to stejné jako se psy,  kdy pomocí pamlsků cvičím andulky na svoji přítomnost. Mláďata se učí od starších andulek a rovněž po pár týdnech reagují stejným nebojácným způsobem. I když je při odprodeji ,,proháním“ po voliéře, jsou na rozdíl ode mne absolutně klidné.

Co se týká mého natáčení na videokameru i zde jsem ohleduplný a pohybuji se tak pomalu, že to ptáci nedokážou zaregistrovat. Videokameru jsem pořídil teprve nedávno, neboť z fotoaparátu byly hezké pouze fotografie, ale videa, tam už kvalita pokulhávala. Z toho důvodu jsem pořídil kvalitnější videokameru, na kterou bych chtěl život mých andulek zaznamenávat. Snažil jsem se natočit, jak mně andulky ozobávají tkaničky, jak kolem mne poletují a švitoří, bohužel se mně to moc nezdařilo. Jakmile jsem otočil kameru proti sobě a snažil se natočit andulky na mých ramenou, nastavil jsem špatný úhel držení přístroje a z toho důvodu jsou ve videu tzv. hluchá místa, která celé mé snažení posílají do kytek. Věřím však, že po čase na všechno přijdu, praxi se zdokonalím a jednou dokážu natočit to, co bych si představoval.

Jak jsem předeslal veškeré weby a i literatura uvádí, že andulky nezahnízdí ve společné voliéře, nebo pokud k tomu nemají patřičné podmínky. Myslím si, že díky tomuto videu je zřejmé, že pokud jsou samičky v toku, nezastaví je ani parní válec a nechají se kopulovat agresivnějšími a dominantními samci. Ve videu kopuluje světle zelený skořicový sameček světle modrou opalinovou samičku, která se samečkem sympatizuje ve všech činnostech. Bohužel samička je slabší a díky své utažené masce tohle spojení nepřichází v úvahu. Bude nasazena se sobě rovným samcem do hnízdícího programu jako chůva. Samozřejmě pokud bez problémů odchová své první potomstvo, od světle zeleného skořicového samce. Mláďata z tohoto spojení jsou určeny, k vytvoření dalších chovných párů, popřípadě k odprodeji do rodin, jako domácí mazlíčci. V minulé sezóně jsem byl nucen i z výstavních andulek vysoké kvality udělat tzv. chůvy, abych měl kam podkládat vejce od párů, kde samice nebyla schopna ničeho, tedy ani vysedět vajíčka.

Mohu říct, že své andulky krmím vysoce kvalitními produkty, hlavně zeleninou, kterou rády přijímají. U ovoce už to není tak jednoznačné, ale zobne-li si jeden, ostatní závidí a sezobou všechno i kdyby jim to nechutnalo. Někdy je to velká legrace pozorovat jejich způsoby, které praktikují u krmení. Nechci to tvrdit, ale dovolil bych si říci: ,,Pokud dám dvě menší misky máčeného krmení, je evidentní, že se vždy začnou krmit starší samičky“ a každého, kdo by si dovolil se k nim jenom přiblížit, okamžitě odhánějí. Vypadá to, jako by i u andulek panovala hierarchie.

Andulky dle mého názoru v první řadě preferují jakoukoliv zeleninu, papriky zelené, červené, oranžové žluté, ředkvičky, listy z ředkviček, listy špenátu, rajčata, okurky, mrkev, cerel a další a další druhy. Na druhém místě bych viděl máčené krmení, máčenou pšenici, máčený nahý oves, máčenou mungo fazolku a všechny druhy osiv a luštěnin,které se dají namočit a vyklíčit. Máčené krmivo zvyšuje svoji nutriční hodnotu a necháme-li ho vyklíčit, tak několikanásobně zvýšíme účinnost živin a vitamínů, které vyklíčené krmivo obsahuje. Navíc kontrola klíčivosti nám udává jakost obilovin. Nezačne-li krmivo klíčit během dvou, tří dní je jasné, že ztratilo svou vyživovací schopnost. Zde je na čase vysledovat, zda není dotyčná obilovina, nebo luštěnina již hodně stará, nedej bůh plesnivá. To může být taky důvod její neschopnosti vyklíčit.

Naklíčené luštěniny obsahují celou řadu vitaminů: A, vitaminy skupiny B, C i cenný vitamin E. Jsou bohaté na bílkoviny, obsahují jich dokonce zhruba tolik, jako maso. Pro tělo jsou výborně stravitelné, protože při klíčení se složité cukry rozštěpí na jednoduché. Obsahují také celou řadu minerálních prvků jako je vápník, fosfor, železo, draslík a hořčík. A pokud necháte naklíčené výhonky poslední den na světle zezelenat, obsahují i prospěšný chlorofyl.

V máčeném krmivu je spousta vitamínů, které příznivě působí na rozmnožovací cyklus andulek. Zvláště pak máčené krmivo obsahuje velké množství vitamínu E, který přivádí ptáky do toku.

Na závěr bych dodal, že je velmi důležité sledovat dobu podání a dobu zkrmení. Rozhodující fakt je i momentální roční období, ale i tak se přes zimu andulkám vytápí a zelenina, nebo máčené krmení podléhá rychlé zkáze. Samozřejmě že se krmivo nezkazí do dvou hodin, ale je-li andulkám podáno více jak deset hodin, mělo by být odklizeno. Mým andulkám podávám tyto pochoutky vždycky před večerem a na druhý den ráno všechno odklidím, nebo naopak podám ráno a po příchodu ze zaměstnání všechno sklidím. Máčené krmivo je velmi nebezpečné, protože v něm neustále probíhá proces kvašení. Vždy je nutné před podáním jej několikrát řádně propláchnout a nechat na sítu, nebo v proděravělé míse odkapat. Já osobně krmivo při proplachování ještě promačkávám v dlani, abych jej zbavil co nejvíce vnitřní kyselosti. Jde-li z krmiva pouze bílá voda, nechám odkapat a podávám. Pokud se tahle procedura neprovede, tak jak se sluší a patří, nastane v celém hejnu průjmový katar a ten se pak velmi složitě léčí. Zvláště zajímavý průběh to pak má u samiček, které sedí, nebo snášejí vajíčka!!!!!!

Odkaz na web zabývající se klíčením munga, čočky a cizrny.

 

Salát Lollo Biondo, Lollo Rosso + ledový salát - nejlepší pochoutka pro andulky 

 

  

 

Mláďata 2014

Vnitřní voliéra

Zeleninový salát a máčené krmivo

Kontaktní údaje

František Matůšů   
Dr. Stojana 97
768 24 Hulín
Tel: +421 606 228 241

E-mail: fr.matusu@seznam.cz

http://www.frmatusuvystavniandulky.websnadno.cz/

 

TOPlist