LINIOVÁ PLEMENITBA

Liniová plemenitba je nejvhodnější metodou

čistokrevné plemenitby.


Liniový chov aplikovaný v praxi

 



Mnozí z chovatelů by rádi praktikovali tzv. liniový chov, ale ne všichni dané chovatelské metodě zcela rozumí.
Metodikou liniového chovu se rozumí, chov andulek v tzv. přímé linii. Nezbytnou nutností je zachovat stanovenou postoupnost v nasazování jednotlivých párů, potažmo správné přiřazení mláďat do chovného programu.
Daná metoda není prácí, kterou bychom zvládli během jedné, nebo dvou sezón, ale je to cílená práce na několik let a jejím výsledkem je ,,držení jednotlivé krevní linie“ a její prvotřídní kvalita.
V dnešní době se daná metoda využívá jak v chovech exotů, tak v chovech hospodářských zvířat. Nemalou měrou je využívána i v rostlinné výrobě.
Podstata liniového chovu spočívá ve vytvoření dvou, nebo i více počátečních linií, které šlechtíme za účelem vyprodukovat kvalitní jedince, které musíme podrobovat neustále střízlivé a zdravé kritice z naší strany……jinými slovy nekompromisně vyřazovat jedince, kteří se do chovu nehodí a nebo jsou od pohledu slabí a nebo slabší jako počáteční pára na které jsme stavěli. Líhnou- li se v druhé a třetí generaci ,,špatné mláďata“, zcela zřetelně nám to signalizuje, že jsme nevybrali zrovna šťastně zakladatele chovu, v našem případě prvního samce a první samici – zakladatele chovné linie.
Je-li tomu tak nezbývá nám než danou linii zastavit a vytvořit novou. Pokud bychom pokračovali v započaté práci a viděli, že  máme mláďata čím dál horší, nebo menší, nevitální, bez opeření apod. jenom bychom zvětšovali projevující se defekty, což není předmětné.
Zde je výhoda, že neustále na každém mláděti můžeme a musíme testovat /naší rozumovou úvahou / zda jedinci z těchto křížících se linií dosahují parametry zakladatelské páry, nebo jí dokonce svými kvalitami převyšují. Zde máme měřítko jasně dané a není možné, abychom se zmýlili. Snad může dojít k tomu, že slevíme ze svých zásad a do chovu pustíme jedince, u kterých nejsme přesvědčeni jejich kvalitou!!!!! Což je logický špatně!!!
Stejnou obezřetnost bychom měli mít i u prvopočáteční páry. Nejenom nasadit ptáky, kteří se nám jeví nyní jako vcelku dobrý materiál. Opět by to bylo na pováženou.
Předmětné je sledovat andulky několik generací nazpět a ujistit se, že mají opravdu slušný genofond a že nenasazujeme ptáky, které jsme někde zakoupili a vůbec neznáme jejich minulost. To, že daný samec je od pohledu hezký neznamená, že musí dávat stejně kvalitní potomstvo. Může to být ,, náhodné mládě “, které se podařilo někomu odchovat.

Vždy je nejlepší pracovat se svými svěřenci, protože znáte jejich rodiče, sourozence, prarodiče a  v rodokmenu nazpět všechny potomky.
Až takový samec může být přiřazen do prvopočáteční zakladatelské páry. Samice by měla vyjít z naprosto stejného posouzení.
Je-li výchozí pár vybrán, úspěšně zahnízděn, přichází  na řadu posouzení jeho odchovů.

Ještě jednou se zde vracím k myšlence a upozornění, že nemá smysl začínat liniový chov s andulkami, které mají nedostatky v typu a velikosti.

Při studování článků nejlepšího chovatele výstavních andulek v republice  i ve světovém měřítku  Ladislava  Grody jsem si uvědomil, že  perfektní andulka na světě prostě neexistuje a nikdy existovat nebude.
Ale přesto je důležité vždy sledovat rodokmen a předky ptáků, které si stanovíme, jako vrchol pyramidy našeho liniového chovu.

Mnoho chovatelů žilo a žije v mylné představě, že liniový chov obnáší nasazení samce a samičky, odchování mláďat a postupné přiřazování cizí krve. Musím přiznat, že jsem sdílel dlouhou dobu stejnou úvahu. Zde se jedná o klasický model nepříbuzenské plemenitby.
Pravdou je, že i v liniovém chovu postupně ztrácíme parametry /původní krve/ vycházející páry……ale rozdíl tkví v tom, že první tři generace neustále vracíme zpět na původní rodiče a ze sourozenců vytváříme další chovné podskupiny viz. přiložený graf.
Budu se snažit vždy při každém kroku přiřadit znovu a znovu původní graf, aby nebylo nutné stránku posouvat nahoru a dolů.
Ve volné chvíli se budu snažit popsat jednotlivé kroky, které jsou v liniovém chovu nezbytně nutné. Ve své podstatě se dá již z grafu odvodit skutečnost a postup chovu jednotlivými generacemi. Chci poukázat na skutečnost, že liniový chov není otázkou jedné , nebo dvou sezón. Je to běh na dlouhou trať, který nám při správném postupu páření jednotlivých skupin zajistí variabilitu a prvotřídní kvalitu celé linie.
Výhodou této metody je možnost neustále kontroly. Liniová plemenitba je nejvhodnější metodou čistokrevné plemenitby pro šlechtění většiny zvířat. V liniové plemenitbě se využívá příbuzenské plemenitby mezi jedinci, kteří se vyznačují dědičnou ustáleností v požadovaných znacích a vlastnostech. Zpočátku bychom měli vytvářet celou linii ve stejném genotypu a fenotypově zvířata sledovat a selektovat ty jedince, kteří nevykazují požadované vlastnosti. Selekce musí být neúprosná a tvrdá……jinak jde všechno v niveč.  Při liniové plemenitbě vycházíme z několika vynikajících předků, kteří jsou výsledkem úzké příbuzenské plemenitby, nebo se úzkou příbuzenskou plemenitbou ustálily jejich charakteristické znaky a vlastnosti. Pokud bude mít potomstvo těchto jedinců charakteristické znaky a vlastnosti jejich předků, pak můžeme o této skupině zvířat hovořit jako o základu chovné linie.
Svým způsobem můžeme tuto metodu definovat, jako využití přímé a vzdálené příbuzenské plemenitby.

Chovná linie se udržuje a rozšiřuje dále takovým způsobem, že vzdálenou příbuzenskou plemenitbou (liniovou plemenitbou) dosahujeme v potomstvu čím dál tím větší vyrovnanosti v požadovaných znacích a vlastnostech. Mimo to se každá chovná linie vyznačuje určitým typem či vlastností nápadněji vyvinutou nad průměr ostatních andulek v hejnu. Jinými slovy:,,Již od pohledu by měla skupina andulek odchovaná metodou liniového chovu vykazovat daleko lepší vlastnosti než je průměr celého hejna….pokud tomu tak není, je něco špatně a nezbývá než si přiznat chybu a pokusit se o nápravu zcela od počátku.
Pokud ale jednotlivé skupiny podrobíme poctivé selekci, zůstanou jenom ti ,,nejlepší pokračovatelé rodu“. Touto metodou si vytvoříme svůj vlastní chov andulek, který bude vykazovat stejnou kvalitu napříč celou linii.
                                         

                                                                                                                Zakladatelé linie

                                                                Andulka č. 1   Samec                               Andulka č. 2  Samice

 

První chovná sezóna

Počáteční krok spárování samce č.1 a samice č.2.  
Same č.1 označen černou barvou a Samice č. 2 označena bílou barvou.  Potomci tohoto páru jsou vyznačeni na grafu kruhem č. 3. Potomci v této skupině - jak samci, tak i samice - mají,  50% z původního samce a 50% z původní samice jsou proto na obrázku znázorněni kruhem, jehož jedna polovina je černá a druhá polovina bílá. Černý díl představuje krev samečků a bílý díl krev samiček.



Druhá chovná sezóna

Párování - 1 s 3, vytváří skupinu č. 4,
Párování - 2 s 3 vytváří skupinu č. 5 takto: Vyberete dvě nejlepší mladé samice ze skupiny č. 3 a spárujte je s jejich otcem (č. 1) - vzniká tak skupina č. 4. Nyní vyberte nejlepšího mladého samce ze skupiny č. 3 a spárujte ho s jeho matkou (č. 2 ) - vzniká tak skupina č. 5.



Třetí chovná sezóna

Párování - 1 se 4, párování 2 s 5 a párování  4 s 5. Vyberte dvě nejlepší samice ze skupiny č. 4 a spárujte je se počátečním samcem č. 1, čímž vzniká skupina č. 6. Nyní vyberte nejlepšího samce ze skupiny č. 5 a spárujte ho s počáteční samicí č. 2, čímž vznikne skupinu č. 8. Vyberte také dobrého mladého samce ze skupiny č.  4 a spárujte ho s dobrou samicí ze skupiny č. 5, což vytvoří skupinu č. 7. Jedno dodatečné párování může být provedeno obrácením posledních detailů a použitím samice ze skupiny č. 4, spárované s samcem ze skupiny č. 5. Potomstvo bude přidáno do skupiny č. 7



Poznámka obzvláště důležitá
Studie schématu ukáže, že když byly úspěšně získány skupiny č. 3, 4, 5, 6, 7 a 8 a všech šest je dobrých, potom služby dvou původních  ptáků samce č. 1 a samice č. 2, nejsou již pro tento systém dále nutné. Největší péče se musí věnovat původnímu páru, který se musí bezpodmínečně dobře udržovat po první, druhou i třetí sezónu.

Čtvrtá chovná sezóna

Párování - 4 s 6, párování 6 se 7, párování 6 s 8, párování 7 s 8 a párování 5 s 8. Vzniklé skupiny: č. 9, 10, 11, 12, 13. Dále párujete andulky následovně: vyberte samce ze skupiny 6 a dobrou samičku ze skupiny č. 4 - vytvoří se skupina č. 9. Vyberte samce ze skupiny č. 6 samičku ze skupiny č. 7 - vznikne skupina č. 10. Vyberte dalšího samce ze skupiny 6 a samičku  ze skupiny 8 a vznikne skupina č. 11. Vyberte samce ze skupiny č. 7 a samičku ze skupiny č. 8 - vznikne skupina č. 12. Vyberte samce ze skupiny č. 8 a samičku ze skupiny č. 5 - vznikne skupina č. 13.



Pátá chovná sezóna

Párování - 9 s 11, párování 9 s 12, párování 10 s 12, párování 10 s 13 a párování 11 s 13. Vzniknou  skupiny: č. 14, 15, 16, 17, 18.  Dále párujte andulky následovně:  vyberte samce ze skupiny č. 9 a samičku ze skupiny č. 11 vznikne skupina č. 14. Vyberte samce ze skupiny č. 9 a samici  ze skupiny č. 12 - vznikne skupina č. 15. Vyberte samce ze skupiny č. 10 a samici  ze skupiny č. 12 - vzniká skupina č. 16. Vyberte samce ze skupiny č. 10 a samičku ze skupiny č. 13 - vznikne skupina č. 17. Vyberte samce ze skupiny č. 11 a samici  ze skupiny č. 13 - vznikne skupina č. 18.




Pokud dosáhneme veškerých výše uvedených páření, zůstává nám daný počet chovných andulek, samců a samiček. Zároveň nám vzniká osmnáct linií, jenž všechny ,,vyšly“ ze zakladatelského párů samce č. 1 a samičky č. 2.
Rovněž nám zůstávají tři úplné a odlišné kmeny.

V e skupině č. 14 budeme mít ptáky, jak samce, tak samice,  kteří mají skutečně krev původního samce č. 1. Ve skupině č. 18 budete mít ptáky, jak samce tak samice,  kteří mají skutečně krev původní samice č. 2, a při jejichž chovu krevní linie původního samce a samice zůstala nezměněná. Ve skupině č. 16 máme úplně nový kmen a můžete pozorovat podle obrázku, že 50% smíšené krve původního samce a 50% smíšené krve původní samice  bylo –li zachováno dolů po linii a to skupinami č. 3, 7, 11, 16. Můžeme rovněž vidět, že ani v jednom jediném případě nebylo použito k spáření samce a samice, kteří by byli bratrem a sestrou ze stejné skupiny. Nyní jste dospěli k bodu, odkud můžete pokračovat rok od roku pravidelně v chovu v přímé linii bez případného uvažování o zavedení jediného nového kusu, ať samce či samice, do svého chovu. V praxi, tedy dalším chovu je nezbytné pro úspěch zdejší metody nikdy nepřiřadit cízího jedince !!!!

Co se týká metody liniového chovu je zřejmé, že ne každé nasazení nám dá ihned potomky. Bude nutné nasazovat andulky další, druhé v pořadí co se kvality týká a vytvářet další páry, pokud nám ,,nejlepší jedinci" přiřazeni z každé skupiny nevyvedou potomky. Zvláště pak u výstavních andulek musí být ohromně zajímavé, jak všechny páry postupují grafem stanovené postoupnosti. Realita a představa je jedna věc, praxe pak bohužel druhá.

V tomto způsobu chovu pak pokračujeme dle vlastní úvahy a podle posouzení kvality jednotlivých ptáků. Bez jakýchkoliv problémů můžeme nasadit kteréhokoliv samce, z kterékoli námi vybrané skupiny, stejně tak z další skupiny vybereme samičku a nemusíme se obávat příbuzenského poměru mezi ptáky.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

 

Liniová plemenitba - výše popisováná metoda je běžně používánou praxi , ale je na zvážení každého jednotlivého chovatele, zda tuto metodu vyzkouší, nebo se bude držet jistější metody nepříbuzenské plemenitby. Pokud bych výše zmíněnou metodu doporučoval, hodně bych si ,,protiřečil", s předcházejícími články, v kterých popisuji úzkou příbuzenskou plemenitbu ibreeding. Nastudoval jsem z knih důsledky inbreedingu u lidí i zvířat a názor jako tykový neměním. To, že liniová plemenitba přísně vyselektuje, nebo 100% poukáže na zdravotní stav našich andulek je naprosto zřejmé. V liniové plemenitbě se ,,vrací" první tři generace zpět k původním zakladatelům linie, k počátečnímu samci a samici. Jsou-li odchovy zdravé a vitální, není důvod proč v práci nepokračovat dále. Je-li tmu opačně, nezbývá než ,,rozjet" novou linii.

Vezmu-li si v úvahu, že v dnešní přešlechtěné populaci se rodí standardně defektní mláďata, bez opeření, kdy nemají ocasní pera, letky a z těchto důvodu andulky pouze pobíhají a nejsou schopny letu. Rodí se jedinci, kteří v počátku vývinu ,,oslňují", bohužel v třetím týdnu se jejich peří tak zvětší, že i člověk neznalý chovu andulek pozná, že jde o defekt. Při porovnání těchto pro a proti se mně jeví liniová plemenitba, jako metoda při které se upevňují fenotypové a genetické vlastnosti. Potomci z těchto spojení jsou schopni  vysoké konkurence v porovnání s nejlepšími andulkami, ale taky se stejnou rychlostí upěvňují nežadoucí vlastnosti, jakož je nepřeberné množství dědičných nemocí, vysoká úmrtnost zárodků i vylíhlých mláďat...to jsou viditelná negativa. Neviditelná negativa se nesou prostřednictvím genetiky v krvi andulky a což je ze všeho nejhorší, začnou se projevovat příkladně ve čtvrté a v dalších genarací. Ptáci z plného zdraví hynou, jsou apatičtí a z těchto důvodů se s nimi nedá pracovat, jsou naprosto bez vitality. Postupem času se začnou projevovat hrubé důsledky úzké plemenitby. Ptáci jsou zasaženi různými tumory, cystami, tukovými nádory a podobnými defekty. Je to krutá daň za snahu o vyšlechtění co nejkvalitnější a největší andulky. I když dneska již chovatelé dobře vědí, že šlechtění andulek není v žádném případě o velikosti odchovů, ale o souměrné a v typu vyrovnané andulce. Celá tato ,,problematika" je na zvážení každého chovatele. Jak ale může chovatel zvažovat, zda se pokusí o úzkou příbuzenskou plemenitbu, liniovou plemenitbu, nebo zůstane u nepříbuzenské, pokud o tom neví absolutně nic?

 

Snažil jsem se na toto obsáhlé téma odpovídat na email otázky a posléze jsem se rozhodl napsat několik odstavců, aby si každý chovatel mohl zvážit a rozhodnout se, kterou cestou se vydá.

I když nastanou při úzké příbuzenské plemenitbě problémy, dá se to ,,vyřešit" nasazením tzv. čerstvé krve /nepříbuzné andulky/. Člověk si řekne: ,,Nedaří se mně s úzkým příbuzenským  chovem, nasadím na všechny ptáky nepříbuzné andulky a jsem z toho venku". Bohužel není tomu tak. Geneticky si potomci z výše popisovaného spojení ponesou celý život geny z prvotní úzké příbuzenské plemenitby, je jedno zda od matky, nebo otce.

Existuje pojem inbrídingová deprese, která jak jsem již uvedl se projevuje až v dalších generacích, kdy máme odchovány desítky, či stovky potomků.

Rozdělujeme příbuzenskou plemenitbu na :

A.) úzkou příbuzenskou plemenitbu / pokrevní /- otec s dcerou, matka se synem, sourozenci mezi sebou.

B.) blízkou příbuzenskou plemenitbu - blízká příbuzenská plemenitba se pohybuje na úrovni strýc s neteří, teta a synovec, sestřenice s bratrancem a tak dále.

C.) Vzdálenou příbuzenskou plemenitbu - známou jako liniový chov - základem je zde /nepříbuzný/ pár velmi  dobrého zdravotního stavu, viz. výše uvedený graf znázorňující jednotlivé kroky.

Nepříbuzenská plemenitba

Nepříbuzenská plemenitba - jistota chovu zdravých a vitálních jedinců, s čistou genetikou.

Poslední metoda chovu pomocí nepříbuzenské plemenitby nám sice nedá v krátké době špičkové jedince, ale postupem času se dopracujeme k námi vytýčeným vlastnostem, které našim andulkám schází. Ujednotíme si celé chovné hejno příkladně do šesti až deseti let, kdy záleží s jakou kvalitou začínáme. Stejně tak je tomu u všech ostatních tvorů, ať se jedná o psy, kočky, nebo činčily, na druhu nezáleží. Pokud metoda úzké příbuzenské plemenitby, nebo liniové plemenitby někomu nedá ,,spát", může vyzkoušet jednu, nebo dvě linie, 100% si zpracovat harmonogram chovu, kde vyznačí počáteční pár, jejich potomky a tak dále. Pokud by se stalo, že se v daném pokusu nezadaří, je možno kdykoliv liniový chov zastavit a andulky vyřadit z chovu. Mně osobně leží na paměti myšlenka, že liniová plemenitba je nejrychlejší kontrolou zdravotního stavu celého hejna. Pokud máme svůj chov založený, v trvání deseti, patnácti let, jsou zde andulky se stejnými vlastnostmi a znaky. Při nasazení námi vybraných nejlepších nepříbuzných jedinců do liniového chovu, nám první tři generace ukaží, jak na tom naše andulky jsou, co se zdraví, vitality a genetiky týká.

Jako jedna z nejdůležitějších informací , týkajících se genetiky andulek a veškerých dalších tvorů je, aby si každý chovatel uvědomil, že každá živá tkáň je utvořena z jednotlivých genů a ty mohou být heterozigotní a nebo homozygotní.

Gen - je jednotla genetické informace.

Alela - je konkrétní forma genu /každý gen může mít více forem - dominantní a recesivní.

Jsou-li geny heterozygotní, je to případ spojení dvou genetických informací, u dvou naprosto nepříbuzných zvířat. Potomci budou heterozygotní - od rodičů získali 2 geneticky různé sady genů, což je pro nás důležitější a viditelnější, budou mnohem života schopnější, odolnější, vitálnější a výkonnější, než příbuzenský rozmnožující se zvířata.

Recesivní homozygot - jedinec, v jehož genetické výbavě se sešly obě alely pro určitou vlastnost.

Genetické základy vlastností potomka jsou ovlivněny oběma rodiči stejně. Velmi důležitou roli hraje dědičnost jednotlivých znaků a vliv vějšího prostředí / to  v jakých podmínkách zvíře vyrůstá /. Zděděné vlastnosti jsou navíc závislé na kvalitě - konkrétní formě genů /alel/. Ty mohou být buď dominantní / silné / a nebo recesivní / slabé, podřazující se dominantním/i různě se návzájem ovlivňující  mezi-typy. Dominantní formy alel ve zjednodušeném schématu přebijí vliv alel recesivních. Proto, aby se vlastnost přenášená recesivní alelou projevila, musí být recesivní alely v genetické výbavě dvě od obou rodičů. Dané recesivní alely zapříčińují všechno negativní od neplodnosti, špatný vývin ve vajíčku, neschopnost vyklubání se z vajíčka, problémy s opeřením, různé defekty, nádorová onemocnění atd. Kromě jiných vlastností jsou recesivní alely v mnoha případech nositeli geneticky podmíněných nemocí.

Sejdou-li se dvě alely dominantní, zvíře bude naprosto zdravé.

Když se jedna dominantní alela spojí s jednou recesivní alelou, onemocnění se neprojeví, ale zvíře bude jeho skrytým genetickým přenašečem. Onemocnění však propukne v případě, kdy se sejdou dvě recesivní alely tohoto genu. Pochopíme-li tuhle otázku týkajících se genetiky, dostaneme jasnou a zřetelnou odpověď a zároveň i vysvětlení a to, čímž jsou jedinci příbuzensky bližší, tím je riziko spojení dvou recesivních alel vyšší. Je zde potřeba mít ale na paměti, že podobným způsobem se dědí i vlastnosti požadované, tudíž v případě příbuzenské plemenitby, bude i pravděpodobnost projevu  žádaných vlastností vyšší. Je na chovateli, aby zvážil, zda získání a upevnění chtěných vlastností u potomků, není na úkor jejich zdraví a projevu negativních stránek tohoto chovatelského postupu. Včerejší den jsem měl telefonát od kamaráda, který mě informoval o svém problému, kdy embrya nejsou schopna vývinu a další chovatel vznesl otázku, jaký může být důvod neschopnosti vyklubání mláďat z vajíček, při dosažení inkubační doby osmnácti dnů.

Zde je jediná možnost nápravy a to: V případě velmi kvalitního páru, necháme ptáky zahnízdit ještě jednou, kdy před zahnízděním podložíme samičce jinší oplodněná vejce, která se mají líhnout, aby nám samička předvedla schopnost krmení  a starostlivost o ptáčata. Pokud je vyvede, necháme ji zahnízdit se samcem ještě jednou...opakují-li se problémy z prvního hnízda, kdy se ptáčata nebyla schopna vyklubat z vajíček, okamžitě rozdělujeme páru a přiřazujeme nové partnery. V tomto připadě pravděpodobně nastalo spojení recesivních alel v genu, nebo nežádoucí spojení sobě si nevyhovujících genů, což zapříčinilo problém nevyklubání mláďat z vajíček.

Problém nastává, kdy mláďatům z vajíček pomůžeme, v případě potřeby je dokrmíme a anichž bychom si to uvědomili, začínáme rozšířovat nevhodné spojení genů, které v podstatě nemá dlouhého trvání. Problémy se nakumulují a donutí nás tuhle skupinu ptáků zastavit, popřípadě úplně zrušit, což by bylo asi v daném připadě nejlepší. V porovnání s matkou přírodou si musíme uvědomit, že zde by ptáčatům při vyklubání nikdo nepomáhal. Uhynula by a vše by bylo v naprostém pořádku. Literatura se dokonce zmiňuje i o tom, že  ptáci, potažmo i zvířata se spolu nepaří, jakož by intuitivně cítila, že se k sobě geneticky nehodí...což z běžné praxe jako chovatelé dobře známe. Ptáci jsou spolu měsíc a nevšimnou si jeden druhého. Sotva však přehodíme samce, do pěti minut, nebo i okamžitě dochází ke kopulaci!!!!!!!!

 

V žádném případě jsem nechtěl někoho přesvědčovat, aby zkoušel liniovou plemenitbu, nebo cokoliv dalšího. Na základě email dotazů  jsem zpracoval, nebo jsem se o zpracování otázky liniového chovu, alespoň pokusil.

Kontaktní údaje

František Matůšů   
Dr. Stojana 97
768 24 Hulín
Tel: +421 606 228 241

E-mail: fr.matusu@seznam.cz

http://www.frmatusuvystavniandulky.websnadno.cz/

 

 

TOPlist