MLÁĎATA ANDULEK 9/2015 - 2/2016 II.část

 

Video prezentuje mladé andulky od tří měsíců, do zhruba sedmi měsíců. Samozřejmě, že ve voliéře jsou i roční andulky. Poněvadž je běžnou záležitostí, že se andulky trusem ucpávají, o čemž jsem již psal, je jedinou variantou pomalu dennodenní kontrola. Má-li chovatel deset párů, je to časově schůdné a je schopen provádět kontrolu každý den.

Vlastní-li chovatel větší chov, který čítá stovku ptáků, zde je to poněkud složitější. Není možné ptáky kontrolovat každý den, včetně hnízdících párů a jejich odchovů. To, že se mláďata běžně ucpávají, o tom není třeba psát. V podstatě se první i druhý týden nijak zvlášť nehýbou a tudíž na kloace ulpívá trus, který se den ode dne kumuluje. Jsou samice, které mláďata i čistí, dokonce vynášejí trus, nebo spíše trus rovnají v budce stranou. Je potřeba upozornit, že takových samiček není mnoho. Nezachytí-li včas chovatel mládě, které má velkou hroudu trusu nalepenou na kloace, bohužel mládě uhyne během několika dnů. Pokud chovatel kontroluje mláďata jedenkrát za týden, což se někdy stává i mně, je to velké riziko, kdy může přijít o velmi dobré ptáky.

Ve své podstatě mám velký chov, kdy se musím spoléhat na pomoc své ženy, která již několikrát řekla, že by jí zajímalo, kdo mláďatům čistí kloaky ve volné přírodě. Volně žijící ptáci mají snad jiné složení potravy, kde jsou travní semena, byliny a z velké části farmářské produkty, včetně veškerých obilnin. Myslím si, že potrava volně žijících andulek není tak tučná, jako ta naše, kterou andulkám předkládáme.

Vrátím-li se k dennodenní kontrole ptáků, musím podotknout, že to není jenom kontrola, zda nejsou andulky ucpány trusem, nebo zda nemají zánět volete, záněty očí apod. Při kontrole je potřeba dobře zkontrolovat každou budku, zda se v ní nenachází krev sající škůdci.

Červení roztoči dokážou v budkách nadělat takovou paseku, kdy napadnou ptáky, jejich mláďata a rozmnožují se geometrickou řadou, což v podstatě znamená, že se nedají zastavit. Bohužel, je to nikdy nekončící boj chovatele s těmito miniaturními škůdci, kteří jsou vysledovatelní jedině v noci. Pokud je zamoření extrémní, je možno je vidět i přes den, na spárách a spojích budky, na jejich ostění, pantech apod. Starší chovatelé, kteří mají již problémy se zrakem, jakož i já /tím nechci říct, že jsem starý člověk/ nezaregistrují tyto miniaturní loupežníky, kdy ti se vesele rozmnožují a sají ptákům i mláďatům krev. Ovzduší v budce, kde je plno trusu, vlhkost a částečně i kyselé prostředí, to jsou nejlepší podmínky pro tyto malý potvory. Slyšel jsem mnoho a mnoho názorů, od jemného zaprášení budky práškovým vápnem, stejně jako třeba vápníme slepicím kurník, až po použití chemie, což není zrovna to pravé ořechové. Já osobně používám chemii taky, ale v rozumné aplikaci, kdy s ní ptáci nepřijdou vůbec do styku. Zjistím-li v budce jednoho jediného roztoče, pro kontrolu jej ,,rozmáznu“, abych si byl jistý, že se jedná o červeného roztoče. Provedu kontrolu mláďat, okamžitě je přemístím do nového plastového šuplíku a budku měním za novou. Zamořenou budku vezmu ven a řádně ji prostříkám Arpalitem, abych byl schopen eliminovat viditelné roztoče. Stejně tak aplikuji Arpalit na veškeré spáry apod. Budku nechám do druhého dne být a následující den ji ponořím do vřelé vody s potravinářským Savem. Je to Savo, které je určeno na mytí v kuchyňském prostředí, tudíž ptákům jako takové neškodí. Následně nechám budku řádně vyschnout na topení a před použitím ji znovu vystříkám Arpalitem.

Věřte, nebo nevěřte , po druhé aplikaci Arpalitem, po vřelé vodě s použitím Sava, i tak po 30 minutách aplikace Arpalitu ze spár budky vylézají již na půl uhynutí roztoči. Pak nechám budku řádně, ale opravdu řádně vyvětrat. Roztoče, kterých je již nyní podstatně méně, v řádech jednotek odstraním a po důkladném vyvětrání budku použiji.

 

Je to k nevíře, co tihle malí šmejdící vydrží!!!!!!

To, že červení roztoči vydrží opravdu mnoho a přežívají v jakýchkoliv podmínkách, mně potvrdilo mnoho chovatelů.

 

Jak jsem předeslal je to věčný boj a snad není ani v lidských silách se těchto škůdců zbavit natrvalo.

Takže není to jenom vizuální kontrola jednotlivých andulek, ale i důkladná kontrola červených roztočů.

 

Co se týká kontroly andulek, zda nejsou ucpány trusem, jsem si z hlediska úspory času vyvinul specifickou kontrolu, kdy andulkám vložím do voliéry videokameru, kterou volně položím na podlahu. Andulkám předložím pochutiny, o kterých vím, že se na ně okamžitě sletí a nastává samovolná kontrola. Času opravdu není nazbyt a zvláště, když je v každé voliéře šedesát ptáků. Abych se ,,válel“ po zemi, nebo po kolenou kontroloval každou jednotlivou andulku, to bohužel nepřichází v úvahu.Ve videzáznamu jsou některé mladé andulky, které samice v hnízdě obírala. Poněvadž jsem z časových důvodů mládě zavčas nepodložil jinam, peří je bohužel takové, jake je. Ale pro chovné účely je andulka standardně použitelná, pokud nebude stejným způsobem, jako její máma obírat svá budoucí mláďata. Nebývá to pravidlem, ale stává se to, že potomek, který byl obírán o své rostoucí brky samicí, zvláště pak mladé samičky, provadí to samé svým budoucím mláďatům. Z toho důvodu je potřeba tyto skutečnosti dobře zaznamenávat.

 

 

Kamera mně během 40 minutového záznamu zkontroluje všechny andulky. Kameru vložím do voliéry a bez jakýchkoliv obav odjedu i na hodinu z domu. Pak v klidu zkontroluji záznam, poznačím si barvy, mutace ptáků, kteří jsou hodně ucpáni trusem a kteří jenom mírně. Stejně tak zaznačím andulku, která podezřele pospává v rozích odchovny. Před poklízením ptáky očistím, umyji, případně odstraním část peří. S odstraňováním peří bychom měli být opatrní, neboť pokud je tam infekční průjem, což značí zelená barva peří kolem kloaky, neměli bychom ptákům nic odtrhávat, je zde nebezpečí bakteriální nákazy. Má-li andulka nános trusu hodně veliký, vezmu ji do koupelny pod vlažnou vodu a postupně nechám odmočit jednotlivé vrstvy trusu. Následně ji osuším a vložím zpět do voliéry na podlahu, aby mohla doschnout. Nikdy však mokrou andulku nepouštíme z výšky pasu, poněvadž by se zranila. Dokud peří důkladně neoschne, andulka nám létat nebude.

 

Každý chovatel má své specifické způsoby, které ve svém chovu využívá. Mnoho z nás si nechává praktické znalosti jenom pro sebe, což je v mnohých případech škoda. Netvrdím, že kontrolovat andulky pomocí záznamu na videokameře je něco speciálního, ale proč ne. Dneska už i obyčejné fotoaparáty mají paměťové karty a jsou schopny pořídit videozáznam.

Stránka je v rozpracování

 


TOPlist