MLÁĎATA ŘÍJEN 2015 - ÚNOR 2016  

 

 

Videozáznam prezentuje několik málo párů, které hnízdím přes zimní období. Samcům střídám samičky a podle kvality mláďat sleduji, který pár bych mohl na jaro nasadit a který naopak zrušit. Při daném způsobu odchovu, kdy chovatel zkouší prostřednictvím jednoho hnízdění kvalitu svých ptáků, se občas podaří složit páru, která dává tzv. výjimečná mláďata. Je to svým způsobem i určité štěstí, které pokud se člověk snaží, pak mu jde tzv.,,naproti“. Vždycky je v odchovu výborných mláďat i určité množství štěstí. Dokáže-li jej chovatel správně využít ve prospěch kvality svého chovu, maličkými, ale jistými kroky se posouvá vpřed. Vše vyplývá ze dvou faktorů, které ovlivňují zdraví a vitalitu budoucích mláďat. Pára si navzájem vyhovuje nejen partnersky, ale hlavně geneticky, což je základem úspěchu.

V současné době mám odchováno 65 mláďat, kdy některá již v raném věku ukazují své nesporné kvality, čímž si říkají o své místo, o zařazení mezi tzv. elitu chovného hejna.

Každý chovatel i ten, který právě začíná, má ptáky rozděleny na chovné, jimiž si tvoří základ svého chovu. Jinými slovy, jedním kvalitním samcem nasazeným během sezóny na dvě až tři samice, si zajišťuje stejně kvalitní, ne-li lepší mláďata, než která odchovával doposud. I když je to metodika chovu časově hodně náročná, v praxi je to možné. Pokud se samec neuslyší se svou původní samici a je-li v toku, je schopen během několika málo dnů ,,zapomenout“ na svou původní samici. Praktikovat ihned v počátcích liniový chov je dle mého názoru zbytečné, protože nejdříve musíme buď odkoupit hodně kvalitní jedince, nebo si je odchovat. Zpravidla nám nezbývá, než si je vždy odchovat každý sám. Během několika let se každý chovatel dostane do fáze, kdy si uvědomí, že žádný další chovatel mu již nepomůže, protože své tzv. top ptáky nikdo neodprodá a to, co má doma, je už na takové úrovni, že by lepšího ptáka stejně nesehnal a začne praktikovat mezi liniový chov ze svých ptáků. Zde je potřeba mít na paměti, že pokud chceme párovat své linie mezi sebou, musíme mít dostatečný počet linií a mít tyto linie na dostatečně vysoké úrovni, abychom byli schopni ptáky neustále zlepšovat. Samozřejmě, že oživit svůj chov potřebuje každý chovatel. Jenže vyvstává tu jeden veliký problém. Výstavní  andulky jsou dneska na vysoké úrovni, co se týká kvality celých chovů, ale jejich imunita je velmi slabá.

Tím mám na mysli, že člověk investuje padesát tisíc, do pěti, šesti nových ptáků, kteří se mu typově velmi líbí, ale velkým problémem je ptáky udržet, provést s nimi karanténu a zvyknout je na mikroklima svých chovných zařízení. Můžeme mít všude čisto jako na zámku i tak dovezení ptáci po zařazení do chovného hejna uhynou. Udržet ptáky v šesti týdenní karanténě ještě neznamená vítězství. Jakmile je vložíme mezi své chovné jedince, do dvou, tří týdnu mohou být v pánu. A že je tomu tak, to mně potvrdilo mnoho chovatelů a stejné zkušenosti mám i já. Někdy se stane, že padnou všichni pořízení ptáci. A to pak zamrzí, zvláště pokud jsme do nich investovali své roční úspory.  Ne každý si může dovolit investovat do čtyř ptáků příkladně dvacet tisíc korun, nebo v cizině 1000 €. Pokud bychom se rozhodli investovat, vždycky musíme počítat s tím, že nám ze čtyř ptáků dva uhynou, jeden nepředvede vůbec nic a pokud jeden začne pracovat, tak můžeme děkovat pánu Bohu. Podobnou zkušenost mám převážně se zahraničními ptáky z Rakouska a Německa. Tím ale nechci říct, že u nás je stav s udržením pořízených ptáků lepší.  

I když situace s udržením ptáků z ciziny není příliš potěšující, přesto volím nákup v cizině, protože v republice není, znovu podotýkám není jediný chovatel, který by mně nabídl kvalitnější ptáky, než-li mám ve svém chovu. Spíše je tomu naopak, kdy chovatelé nabízejí ptáky snad o tři třídy nižší a tím nás uměle drží, na velmi nízké úrovni. Je to ostuda a velká škoda pro celé chovatelství výstavních andulek v České republice, protože až na pár výjimek, nedokážeme absolutně konkurovat německým, nebo švýcarským chovatelům. V podstatě nejsme schopni konkurovat nikomu. Máme  špičkové chovatele, ale těch je velmi málo. Těchto pár jedinců si drží svůj standard a nepustí do svého prostoru absolutně nikoho.

Přestože je chov výstavních andulek zaměřen na soutěžení, tak by tam mělo panovat i určité přátelství mezi chovateli. V naší republice je to ale cizí pojem. Než abych investoval v České republice komukoliv velkou sumu peněz, to raději vyrazím do ciziny, protože u nás slušného ptáka neseženu, kdybych se snažil jakkoliv. A za slabé jedince nemíním nikomu platit deseti tisíce, to ani omylem.

V Německé spolkové republice je vidět, že chovatelé mají k sobě blíž, dokážou si pomoci jeden druhému, což deklaruje celonárodní německý chov výstavních andulek, který je na úplně jiné úrovni, než je v České republice. Člověk by i s chutí investoval, rád by docílil své vize, aby zlepšil příkladně masky, či šíři hlavy u andulek, ale s tím co zde chovatelé nabízí, to bohužel není možné.

To jsou prostě slabí ptáci. 

Pokud kterýkoliv chovatel navštíví mé chovatelské zařízení, vždycky si odveze výstavní andulku dle svých představ. Andulka je to nehnízděná, devíti měsíční a ve výborném zdravotním stavu. Taky vždycky andulku důkladně prohlédnu, zda ji nechybí letka, nebo zda nemá počínající tukovou cystu pod křídly, nebo pod peřím na kostrči. I když se stane, že andulka z mého chovu nezvládne aklimatizaci a do několika týdnů uhyne, okamžitě chovateli nabídnu další ve stejné kvalitě a barvě, či mutaci. Jenomže s tímhle chováním se bohužel nikde nesetkávám. 

 

Z toho důvodu každému chovateli říkám. To, co odchováte ve své odchovně, to má pro vás cenu ,,zlata“. Ptáci jsou od vylíhnutí přizpůsobení danému mikroklimatu vaší odchovny a nemají sebemenší problémy s imunitou, protože jsou odolní veškerým virovým útokům, které se v ovzduší nacházejí. Cizí pták se ne vždy vyrovná s těmito problémy a netrvá dlouho, pták se nakrčí a do několika málo dní uhyne. Bohužel známe to všichni. Proto taky všechny andulky, které se vylíhnou v mých odchovnách, ponechávám ve svém chovu. 

 

 

Z těch ptáků, kteří mají kvalitu o něco málo slabší, se vytvoří chůvy, z těch lepších se vytřídí ptáci do chovu a ptáci k odprodeji. Pak není důvod s ptáky běhat po burzách a nabízet je prodejcům.

Výborný chov, který je v kvalitě vyrovnaný, zde se musejí ptáci prezentovat sami svou vypovídající kvalitou?

Osobně do výkupu s ptáky nechodím, mí ptáci dožívají ve svém chovném zařízení. A to mám ve svém chovu ptáky ročníku 2008 , 2009 a výš. Někteří z ročníku 2009, jsou handicap, tím že si v mládí utrhli prst na nohou, ale paradoxně mají takový dobrý zdravotní stav, že mnohdy přežijí i ptáky ročníku 2013 a 2014. Ne vždy musíme věřit informaci, že se výstavní andulky dožívají pouze tří let. Je zřejmé, že andulka ročníku 2009 nebude hnízdit a vyvádět mláďata i když pravdou je, že jsem je nikdy v životě nezkusil nasadit, to už z toho důvodu, že mám ptáků dostatek a ne vždy se všichni dostanou do chovného programu.

V současné době mne navštěvují přátelé, chovatelé výstavních andulek z České republiky a Slovenska, kteří mne žádají o odprodej ptáků. Poněvadž mám ptáky k odprodeji dávno pryč, jsem nucen nabídnout i ptáky určené k chovu a to v tmavě zelených a žlutolících barvách. Ne vždy je mně to po vůli, ale pokud chovatel cestuje 200, nebo 300 kilometrů, je mně to nepříjemné poslat jej domů s prázdnou. Zvláště-li pokud jsme dohodnuti na chovatelské návštěvě. Ono vychovat ptáka, v tmavě zelené, nebo v tmavě modré barvě není zase až taková legrace. Je potřeba vědět, jak se k tmavě zelené barvě dopracovat a hlavně, jak vytvořit robustnost a dobré nasazení hlavy u výše zmíněných tmavě zelených andulek.

Mnohokrát se chovatelé ptají, zda mají použít dva tmavě modré ptáky, k odchovu 2F ptáků nebo tmavě modrého se světle zelenou samicí, či šedozeleného s tmavomodrou samicí apod.

Nejdůležitější ze všeho je odchovat si dvou faktorové ptáky, kteří v sobě mají určitý potenciál, který ještě podpoříme robustní příkladně šedou, či zelenou samicí. Já odchovávám nejkvalitnější tmavě zelené ptáky pomocí tmavě modrých skořicových samců, štěpitelných do recesivní bílé x světle zelená, nebo tmavě zelená perlová samice. Zde jsou pak odchovy tmavě modré, tmavě zelené, světle zelené, perlové, skořicové, prostě všechny možné mutace a barvy a to i včetně recesivních bílých a žlutých andulek s různými nádechy modré a zelené barvy. Taky mne překvapuje, že i tmavě modrá barva je schopna přenášet recesivní vlastnosti bílých a žlutých andulek. Zde platí pravidlo, že recesivní vlastnost nese v podstatě každý pták, jakékoliv barvy, či mutace, samec i samice. Ale pokud tmavě modrý pták plodí bílé andulky se šedým, modrým a fialovým nádechem, je to hodně zvláštní, až by tomu člověk nevěřil. Ale skutečně tomu tak je.

Stránka je v rozpracování.

 

 

TOPlist