MRTVÁ VEJCE‚ ÚHYNY VYLÍHNUTÝCH MLÁĎAT     

 

 

K problematice úhynu zárodků ve vajíčku, směřuje čím dál tím více dotazů. Otázky jsou vzneseny k úhynu již vylíhlých mláďat, nebo k umrtí ptáků po několika dnech po vylíhnutí, k unrtí ptáků před odstavením od rodičů. Odpověď se nedá specifikovat do několika vět a rozhodně není jednoznačná.  Okolnosti, které ovlivňují vytvořeních zdravých spermií u samce je víc než dost. Stejně tak u samičky, aby byla schopna vytvořit ve svém těle zdravá, života schopná vajíčka.  Zde na počátku spojení dvou genetických informací se všechno ,,rozhoduje". Začíná se formovat skupenství genů, alel, které určují, zda andulka bude zdravá, plodná a vitální. Určitá skupiná genů  a alel vytvaří a podmiňuje dominantnost barvy andulky, další skupina genů utvoří strukturu peří a určí hrubo perost, nebo opačně stanoví hladké peří.  Tohle všechno se odehrává uvnitř oplodněného ptačího vajíčka.

Jako všechny ostatní buňky jsou i vajíčka kryta buněčnou membránou.  Silné obaly jsou většinou porušeny jedním či několika otvory, které umožňují, aby do vajíčka pronikly spermie a došlo tak k jeho oplození. Sekundární vaječné obaly vznikají činností vejcovodů nebo dalších cest, kterými se vajíčko dostává z ovaria mimo tělo živočicha. Ptačí vejce je největším jednobuněčným živočišným útvarem. Je kryto pěti obaly.  Žloutek je uspořádán v koncentrických vrstvách lišících se barvou. Membránu reprezentuje tenká blanka na povrchu žloutku, k jejímuž povrchu se přikládá další, obdobně tenká blanka, vyloučená však již stěnou vejcovodu. Dalším obalem je bílek, který je tekutý (obsahuje 85% vody) a proto je žloutek v této vrstvě polohově fixován zahuštěnými provazci bílku, tzv. chalazami (chalazae); bílek slouží především jako prostředí, ve kterém vajíčko nemůže podlehnout deformaci, a rovněž k výživě zárodku. Na povrchu bílku leží další dvě vrstvy (zvané vnitřní a vnější papírová blána), tvořené navzájem propojenými keratinovými vlákny. Pouze na jednom místě jsou obě tyto vrstvy odděleny, čímž vzniká omezený prostor vyplněný vzduchem. Na povrchu je skořápka, tvořená v převážné míře uhličitanem vápenatým (CaCO3). Skořápka je pórézní, avšak póry jsou vyplněny kolagenním materiálem.

                  

                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                          

 

         Mrtvá vejce, úhyny mláďat.        

Nákresy struktur vajíček se zárodky  jsou použity ze stránek: http://cz.depositphotos.com/9333998/stock-illustration-structure-bird

 

 

Každý z chovatelů zaregistroval v průběhu hnízdění, problémy s mrtvými zárodky, nebo problémy při líhnutí.

Zde se nabízí způsob řešení a to veterinárním rozborem uhynulého mláděte, nebo vejce samotného. To, že je laboratorní vyšetření, případně pitva zvířete velmi drahá, tak nelze vyslat 30 kusů andulek k posouzení. Vyšlo by nás to velmi, velmi draze, i když zase bychom byli v obraze a věděli, kde se skrývá problém.

Problém samotný nemusí mít vždy nepochopitelné pozadí, ale může vyplývat čistě z naší neznalosti, neopatrnosti, někdy i flegmatičnosti. Pokud chovatel nasadí do hnízdění ptáka, který není zcela v kondici, už tímto si zadělává na problémy.

 

 

Jedna z hlavních rolí zdravého chovu je čistota a hygiena chovu, což obnáší čisté krmení, čistou vodu a čistý vzduch.

 

 

 

Jak jsem již předeslal v minulých článcích, zaznamenal jsem při návštěvách ,,chovatelů“ skutečnost, kdy budky pomalu plavaly ve vodě, na stěnách plíseň, že by se dala špachtlí seškrabovat a vše působilo šíleným dojmem. Mnoho chovatelů si do dnešního dne neuvědomuje skutečnost, že embryo ve vejci se může nakazit již v průběhu vývoje a to díky nevyhovujícím podmínkám svého okolí. Každé vejce, které snese jakýkoliv pták, papoušek, nebo i pštros, musí být porézní. Jinými slovy musí mít okem neviditelné prostupy, kterými do vejce proudí vzduch a vlhkost, což je jednou z podstatných rolí úspěšného vývoje ptáčete. Kolikrát se stává, že má mládě tzv. membránu zcela vyschlou a nalepenou na svém těle, takže se nemůže ani hnout a nemá možnost přirozeného pohybu vaječným zubem, aby se dostalo se skořápky na svět. Jindy je vnitřní uspořádaní orgánů nevyhovující, kdy má mládě křídlo za hlavičkou a rovněž je fixováno do polohy, kde se ani nepohne.

Tato problematika rozpoznání příčiny úhynu je na důkladném pozorování všech detailů, které nám pomohou rozpoznat příčiny odumření v embryonálním stavu, nebo zda se jedná o nákazu virového původu.

Příkladně vidíme-li, že je mládě napadeno rodiči několik málo hodin po opuštění budky, provedeme kontrolu, zda má samice nanesena vejce a je-li od krve. Jsou-li první dvě vejce v budce, je zřejmé, že se mládě snažilo dostat nazpět a samice pudově zareagovala. Nic nového, ale o to bolestnějšího pro chovatele. Každopádně samice za to nemůže. Po této neblahé zkušenosti je lepší odstavit mláďata těšně před vyletěním a přiřazovat k nim samce na dokrmování, nebo odstavit samici a nechat samce mláďata dokrmit. Zde musíme ale počítat s vynesením samičky naprázdno. Je to o tom, jaké má chovatel priority a zda dotyčná mláďata velmi nutně potřebuje do chovu. Pak je nejlepší neriskovat a odstavit samici, samec se v 90% o vše postará a mláďata dokrmí. Opět je to o pozorování mláďat, kdy každý chovatel má své zkušenosti a praktické znalosti a ty plně využívá.

Abych udržel mláďata co nejdéle v budce, předložím páru takovou budku, z které se jen tak ptáčata nedostanou. Za dobu 21 let, co se zabývám chovem výstavních andulek, jsem nezaznamenal, aby samice zabila mláďata přímo v budce. To, že je dokáže z budky rychlostí světla vystrnadit, to je rovněž známá skutečnost. Proto se snažím mláďatům ponechat drápky s mírným nánosem trusu, protože pak jim to celou dobu klouže a nemají šanci se z budky dostat, o což taky jde. Čím déle v budce setrvají, tím lépe pro ně. Zde je potřeba opět sledovat počet nanesených vajec další snůšky a zavčas ptáčata z budky odstranit do prostoru hnízdícího boxu, dát jim do rohu malou, dřevěnou budku /krabičku/, kterou si mláďata okamžitě osvojí a berou ji jako svoje útočiště a zde tráví den i noc. Kolem dřevěné krabičky naskládám klasy senegalského prosa, které samec začne v momentě ozobávat a tak mají ptáčata možnost vše sledovat a učit se.
POZNÁMKA : Je-li ptáče vylíhlé několik dní, nebo během prvního i druhého týdne, není předmětné sloupávat trus z rány po pupeční šnůře, ani seškrabovat nehtem trus z drápků. U rány po pupeční šnůře,  hrozí zavlečení infekce, u drápků je pravděpodobné odtržení. Drápky nejsou tak pevně vrostlé a vždy se utrhnou při snaze odstranění trusu.

Hynou-li mláďata v budce po vylíhnutí, chyba může být již v sestavení rodičovského páru, tedy genetická. Chyba může být přímo ve vejci, nebo v jeho zamořeném okolí /špinavá budka, nebo vložka do budky/. Jak budky, tak i vložka mohou být zamořeny červenými roztoči, které v počátku nevidíme, neboť se ukrývají v místech, kde se jednotlivé dřevěné díly stýkají – v dřevěných spárách. Proto je na zvážení vyměnit dřevěné vložky za plastové. Po čase nastane kompletní zamoření červenými roztoči, kteří přestože jsou miniaturní, svým počtem zlikvidují v prvé řadě ptáčata, následně rodičovský pár. Jsou chovatelé, kteří vložky do budky i po vymytí horkou vodou se Savem, prostříkají Arpalitem a nechají týden vyvětrat. Arpalit donutí roztoče a tzv. čmelíky opustit úkryty a zahubí je.  Ten kdo budky a hlavně vložky do budek po několika letech nevymění, může počítat s invazí těchto roztočů. Při kontrole budky, která je zaprášená, od peří, jsou po důkladné prohlídce jasně viditelní. Při jejich rozmáznutí zůstává červený flek od nasáté krve.

Shrneme-li všechny příčiny úhynu, tak jako nejpravděpodobnější se jeví chyba v rodičích, chyba ve vejcích samotných a chyba v okolí, kde jsou vejce nanesena. Dále musíme počítat:

-        Možnost rozšlapání vylíhlých ptáčat samicí

-        Přerostlé drápy ohrožují jak vejce, tak i vylíhlá ptáčata

-        Nekrmení rodiči

-        Samice nesedí na vejcích a ty prochladnou, zčernají a hnijí

-        Samice opouští vejce na delší čas, následek - úhyn zárodků

-        Abnormalita vajec – vejce jsou velmi velká

-        Špatný zárodek – nekvalitní spermie + vajíčko

-        Infekční nemoci, záněty volete apod. - řešení = okyselená voda

-        Příliš vlhké a nebo naopak suché prostředí, využívání el. přímotopů vysušuje vzduch

-        Celkově špatný stav ptáků

-        Trusem znečištěná vejce

-        Chyby zapříčiněné chovatelem

-        Špatné krmení, celkově špatná hygiena

-        Chybné nasazení ptáků na hnízdo, po absolvování několika denní výstavy

-        Rušivé vlivy z okolí – ač se to zdá nemožné i v dnešní době se v některých chovech prohánějí, myši, potkani a různí hlodavci, kteří jsou nosiči snad všech nemocí. Dále pak ptáky k smrti vyděsí kuna, nebo lasička pobíhající po střešní konstrukci, toulavé kočky apod.

-        Automatické rozsvěcování světel rovněž ptáky děsí, než si postupně přivyknou nastavenému světelnému režimu

-        Počasí – bouřky, s nimi spojené blesky a vítr – samice může opustit hnízdo a již se na něj přes noc nevrátí

-        Samice opouští hnízdo při odstřelování dělobuchů, petard a různé ,,zábavné" pyrotechniky

 

 

Jak tedy všemu můžeme předejít?

Vždy nasazovat samce i samičky, které jsou dostatečně vyzrálé, tedy stáří deseti a více měsíců.

Nasadíme-li samici, čí samce, který není v nejlepší kondici, uděláme to nejhorší, co jsme vůbec udělat mohli. I kdybychom ho potřebovali zapářit tisíckrát, pokud není ve formě, nebo právě peří, je všechno špatně. Zapeřený, nebo nemocný samec toho má sám se sebou dost a jeho aktivita je na bodě mrazu. Dále je potřeba si uvědomit, že nemocný pták ohrožuje a vede k selhání celého hnízdního procesu. Nemá zájem o hnízdění, a i když je  ,,donucen“ pestrou stravou, nebo chemikáliemi, doplňky s vitamínem E, tak produkuje jedno neoplozené vejce za druhým. Z důvodu své příkladné virové nemoci, jsou vejce neoplozené, nebo v počátku svého vývoje hynou. Každý z nás chovatelů si připravuje chovný plán i několik měsíců dopředu. Ne, že by chodil neustále s chovnou knihou a v jednom kuse přemýšlel. Ale před spaním nás to vždy nutí zapřemýšlet se, co by bylo v danou chvíli nejrozumnější řešení, nebo po přečtení literatury využít načerpané informace v praxi. Všechno naše snažení může fungovat jedině v tom případě, že do chovu vpustíme naprosto zdravé a vitální ptáky, kterým vytvoříme maximálně možné podmínky k hnízdění. Jak jsem výše uvedl, jsou to optimální světelné podmínky, správná vlhkost ovzduší, kterou jsme schopni měřit precizními vlasovými vlhkoměry.

Vlhkost vzduchu udává, jaké množství vody v plynném stavu (vodní páry) obsahuje dané množství vzduchu v místnosti. Množství vodní páry je časově velice proměnlivé, v našem případě jej ovlivňujeme v zimních měsících vytápěním přímotopy, které vodní páru rychle vysušují a tím snižují procento vlhkosti. Pak nacházíme zárodky vysušené, která mají na sobě chránící membránu jakoby přirostlou, přičemž je přischlá na těle embrya. I přílišná vlhkost zárodkům neprospívá. V budce se začnou tvořit plísně, které porézní skořápkou proniknout do vnitřního prostoru vajíčka, kde se jim rovněž daří velmi dobře. To vše fatálně ohrožuje vývoj ptáčete. Stejně tak do vejce pronikají baktérie, které se tvoří pouze v špinavém a zapáchajícím prostředí.

Z 80% si vždy můžeme za úhyny zárodku, nebo již vylíhlých mláďat sami, bohužel aniž bychom si to vůbec uvědomovali. Žádný veterinář chovateli neporadí, pokud mu pára snese nemocná vejce a ptáčata zhynou již v zárodcích. Chovatel vyzkouší nanejvýš ještě jedno hnízdo, pokud se vše opakuje, nezbývá než páru rozdělit, případně vyměnit samce a samici nechat dokončit hnízdní proces. I když zde bych již odstavil jak samce, tak i samici, protože po dvou neúspěšných pokusech je samice vynesena, potřebuje doplnit minerály a odpočinout si. V příští sezóně, nebo po uplynutí šesti měsíců můžeme samici nasadit na zkušební hnízdění, ale již s jiným samcem. Tak zjistíme v kterém z ptáků byl v předcházejícím páru problém.

To, že chovatelé nechávají v rámci vidiny odchovu ptáky třikrát a vícekrát hnízdit, tj. další kámen úrazu. Andulky přece nechováme na kvantitu, ale na kvalitu jedince. Zahnízdí-li nám samička po třetí, je evidentní že vynese i čtvrtá vejce. Dle mého názoru by měla pára hnízdit dvakrát, případné třetí vejce můžeme nechat samičce ještě vysedět, ale před líhnutím každopádně podložit pod chůvy. Samice, která hnízdí neustále dokola se ,,ždímá“ tak dlouho, až uhyne, nebo jí z naprostého vyčerpání vypoví službu určitý orgán v těle. Bohužel i takoví to dobrodruzi, ,,chovatelé“mezi námi jsou, kteří nekoukají do leva, ani do prava a řídí se svou vžitou ideou: ,,Dokud dává, tak raději ať jede“. Odstavím ji a příští rok ani ,,neťukne“. Tak raději nechť pták vyčerpáním zemře, hlavně že budu mít z toho prospěch. A že takových umělců není málo, to mně věřte. Tohle už s chovatelstvím ale nemá nic společného, to je obyčejné trápení zvířete. Nejraději bych napsal:,,Že ano pane  ……..!!!!!!!!!!!

Chovatele mezi sebou dobře vědí, kdo a jak se ke svým andulkám staví a jak s nimi nakládá. Přece je jasné, že samice, která hnízdí po čtvrté, není schopna vybavit vejce patřičnými živinami, bílkovinami a vším, co je potřeba ke zdárnému vytvoření vajíčka, potažmo embrya. Pak se odchovají života neschopní jedinci, nebo jedinci s naprosto nevyhovující vitalitou, kteří plodí zase jenom slaboučké zárodky, které jsou tak slabé, že nemají sílu se z vejce vyklubat ven.

Chovatel by měl mít na paměti, že složí-li páru se dvou ptáku typu Buff, musí očekávat, že zárodek bude ve vejci tak velký, že se prostě nepohne. Ptáče vyvine snahu o proťukání se přes skořápku vejce, ale vlastní abnormálně velké tělo mu nedovolí sebemenší pohyb. Přestože je skořápka ,,načatá“, ptáče v ní umírá. Vyklube-li se ven, tímto to pro ptáče rozhodně nekončí, protože období dospívání ,,ustojí“, ale jakmile je odstaveno, začnou mu z důvodu obou rodičů typu Buff, přerůstat příkladně křídla, která korespondují s koncem ocasu, což je opět všechno špatně. Takové zvíře není možno zařadit do chovu, je nevyhovující. Zde vidíme, že chyby můžeme udělat už při nasazení nemocných, či nevhodně seskládaných ptáků. To, že každá andulka má nějaké chyby je evidentní, tomu se zřejmě nikdy nevyhneme. Velkou chybou je ale nasazení obou ptáků s identickými chybami. Pokud to nebudeme respektovat, geny se nám v potomstvu zdvojnásobí a opět jsme mimo hru.

Andulky chováme a šlechtíme z těch důvodů, abychom co nejvíce eliminovali nežádoucí chyby, naproti tomu posilujeme pozitivní vlastnosti a ne proto, abychom násobili nežádoucí jevy.

Důležitá je taky skutečnost, jakou pták nese genetickou informaci, nebo jaký předpoklad geneticky skryté informace může mít. To nám napoví jedině jeho rodokmen, či chovný list. Předci daného ptáka můžou mít mnoho pozitivních vlastností, kterými náš potencionálně vybraný pták vůbec nedisponuje, ale může je mít v sobě tzv. skryté, což je předpoklad, že by se v následující generaci mohly, ale taky ještě nemusely objevit. Viditelně jsme schopni zhodnotit stav odchovaných mláďat od devátého do dvanáctého měsíce, samozřejmě pokud je nenasadíme v sedmém měsíci do hnízdění.

Když si vše zrekapitulujeme, tak se můžeme nyní ptát sami sebe: ,,Je schopen nám ve výše uvedených skutečnostech poradit veterinář“???                           Odpověď je velmi jednoduchá. Pomoci si musíme především sami, neboť žádný veterinární lékař není znalý chovu výstavních andulek. Jsou tu jistě odborníci, jako je  MVDr. Veronika Grymová  z Veterinární kliniky Avetum, nebo velmi uznávaný MVDr. Viktor Tukač z Veterinární farmaceutické univerzity Brno. Každý chovatel by si měl udělat čas, kdy kontroluje mláďata i jejich rodiče, čas na kvalitní krmení a čas na sledování ptáků před nasazením do hnízdních boxů. Především je nutné ohodnotit vitalitu ptáka v dané době, před tím než jej odchytáváme ve voliéře. Pokud je na pohled zdravý, vitální a ve formě, umístíme jej do bodovací klece. Stejným postupem posoudíme samičku a rovněž ji umístíme do ,,bodovačky“. Ptákům vložíme do bodovacích klecí klasy senegalského prosa a  necháme jim půl hodiny na zklidnění. Pak se věnujeme stejným způsobem přípravě dalšího páru. Jakmile je první pár v klidu, pohledem zhodnotíme pozitivní a negativní vlastnosti a rovněž skutečnost, zda jsme vůbec schopni příkladně s danou tmavě zelenou samicí vylepšit opět příklad: světle modrého australského straka, který má jednu stranu masky naprosto bez znaků. Pokud je vše v pořádků, z rodokmenu posoudíme předky do hnízdění vybraných ptáků, což je genetické zhodnocení a na závěr ptáky posoudíme genotypicky, tedy podle zjevně viditelných vlastností. Pak samce vpustíme do hnízdícího boxu, kde stráví 5 – 7 dní samostatně, aby si mohl vše důkladně zkontrolovat, včetně budky apod. Samici dáme rovněž do menší klece, kde sečká rovněž 5 – 7 dnů. Dobu kdy jsou ptáci odděleni si stanovíme sami, dle vlastního uvážení. Jakmile po týdnu vpustíme k samci samici, je to do slova ,,rachot“. Samec je tak nabuzený a v momentě začne obletovat samici a dvořit se ji. Zpravidla do 7 – 10 dnů můžeme očekávat první vejce, maximálně do 14 dnů. Jsou-li po uplynutí této doby ptáci každý na jiné straně barikády, nezbývá nám nic jiného, než vyměnit partnera a danou páru vyzkoušet v budoucnu. Jistě nemáme časový prostor k tomu, abychom čekali s každou párou půl roku. Sledujeme-li ptáky ve voliéře, najdou se kolikrát i bez našeho přičinění a samec začne samičku krmit a dvoří se jí, jako by byli v samostatném hnízdním boxu. Svým způsobem andulky hnízdí v kolonii, tak se není čemu divit, že i ve voliéře probíhají námluvy a ptačí radovánky. To, že samice ve voliéře nezahnízdí je hloupost. Sedne do rohu, nanese vejce, jako by se nechumelilo. Jakmile příroda zavelí, neubrání se tomu. Stejně tak literaturou popisovaná skutečnost, že samice bez budky rovněž nezahnízdí. Bohužel je to právě opačně. Jakmile ji instinkty dovedou do hnízdní nálady, nezastaví ji nic. Dokonce jsem nedávno zaregistroval, že mně snesla čtyřměsíční odstavená samička vajíčka. Mám pocit, že je snesla už ve třech měsících. Přesně jsem se nedíval do záznamů a okamžitě jsem ji i  samečka vpustil do proletovací voliéry. Musela mít teprve tři měsíce, protože byla s mláďaty odstavena v jednom z prázdných hnízdních boxů. Po uplynutí tří měsíců zpravidla pouštím mladé ptáky do voliéry k ostatním ptákům.

 Sám pro sebe jsem konstatoval, že mně tříměsíční samice nanesla dvě vejce a čtrnácti měsíční samice není schopná snést ani kousek skořápky, což člověka naštve.

 

 

 

 


TOPlist