MÝM CÍLEM JE CHOVAT ZDRAVÉ ANDULKY        

 

 

Zdejší stránkou bych chtěl poukázat na skutečnost, kterou jsem si vytýčil jako prvořadou a to, odchovávat nejen andulky robustní, dlouhé a patřičně vitální, ale především zdravé a plodné!!!

Někdo může namítnout, že tahle skutečnost odchovu zdravých andulek by měla být ve své podstatě samozřejmostí. S tím mohu jenom souhlasit, ale zároveň dodat, že ne vždy jsou podmínky optimální, abychom byli schopni ,,vyprodukovat“ptáky dle své představy.

Čistota prostředí je neustále omílané téma, ale je to rozhodující faktor našeho úspěchu.

 

Při chovu andulek kladu důraz na jejich 100% ustájení, možnost průletu ve vnitřních i venkovních voliérách, denně čerstvou vodu, kvalitní krmivo, čerstvou zeleninu a ovoce.

Samotná spokojenost andulek se dá jednoduše posoudit z jejich chování. Je-li v odchovně slyšet neustálé švitoření, andulky létají z jedné strany voliéry na druhou, čile spolu debatují, koupají se v připravených miskách s čerstvou vodou, je vše tak, jak má být.

Jakmile hejno najednou utichne, ptáci si složí hlavy pod svá křídla, je evidentní, že se něco děje. Chovatel by si měl najít každý den alespoň dvacet minut, na pozorování andulek a jejich zdravotního stavu. Pokud je pták ucpán trusem, snaží se jej vehementně ze sebe setřást a odstranit. Natáčí se směrem ke kloace a to je neklamné znamení, že má problém. Pokud to nevyřešíme okamžitě po zjištění, na druhý den již může být pozdě, neboť pták leží na dlažbě voliéry a je rozklován k nepoznání ostatními andulkami. Vlastní ucpání nemusí být vždy příčinou úhynu, ale už jenom to, že si pták zasedne do rohu voliéry, uschová hlavu pod křídlo, tohle je u ostatních andulek spouštěcí signál, aby slabšího, nemohoucího, či nemocného jedince odstranili z hejna pryč. Takhle se to děje v přírodě, stejně tak i v chovech v ,,zajetí“.

 

Co se týká odchovu zdravých jedinců, zde je to naprosto jednoznačné. Každý chovatel by rád odchovával zdravé ptáky, ale někdy tomu okolnosti příliš nepřejí. Ze svých zkušeností, které jsem nabyl při práci s výstavními andulkami, je  potřebné sledovat a zaznamenávat chovné linie, které jsou sestaveny z našich chovných jedinců a linie, které jsou sestavovány za účelem změny genetických vlastnosti. K těmto změnám a doplňování tzv. cizí krve nás nutí skutečnost, kdy se chceme vyhnout tzv. příbuzenské plemenitbě a z těchto důvodů vyrážíme za nákupy chovných andulek do tuzemska, nebo do zahraničí / Holandska, Švýcarska, Rakouska nebo Německa/. Z každé takové zahraniční návštěvy si přivezeme pět nových ptáků a snažíme se je zapářit s našimi nejlepšími jedinci.

Svou vizi, svou představu odchovů máme jasně utkvělou v paměti a čekáme, co se bude dít. Co se týká hnízdění zahraničních ptáků, zde je to již nepsané pravidlo, že se nám v každém hnízdě začnou objevovat ptáci tzv. skokani, kteří jsou bez letek a ocasních per. Nebo jsou to ptáci bez ocasních per, kteří při maximální snaze dokážou létat. Pro chovatele kteří do této chvíle odchovávali jenom samé zdravé ptáky, je to doslova šok. Posléze si každý uvědomí, že chyba je na straně přivezených ptáků, kteří pravděpodobně vzešli z přímé plemenitby, či z Inbreedingu. Pak už není zbytí, než přivezené ptáky buď úplně vyřadit a nebo provádět přísnou selekci postižených jedinců.

Osobně si myslím, že selekce a odstavení postižených ptáků situaci absolutně neřeší. Jakmile jedenkrát začne pták plodit skokany, může dostat jakoukoliv samici a odchovy jsou vždycky špatné. Již jsem tohle několikrát zažil a dneska absolutně netuším, ke komu bych si mohl zajet pro chovné kusy. 

V dnešní době je to naprosto stejné, jak u nás v republice, tak všude v zahraničí, že chovatelé volí způsob přímé plemenitby a pomocí těchto ne příliš šťastných způsobů chovu dosahují velikostně nadprůměrné ptáky, kteří by se dali označit jako hybridi, kteří jsou schopni vyhrát i soutěžní klání, ale následně do jednoho měsíce uhynou. Úhyny nastávají právě z výše uvedené přímé plemenitby.

Můj osobní názor na tuto problematiku je naprosto jednoznačný. Pokud hnízdím ptáky nepříbuzensky, jsou všichni zdraví, až na nějaké výjimky. Je-li  chov plácaný neustálým a nikdy nekončícím inbreedingem, všechno je špatně a musí na to ,,dojet“ každý chovatel, který si takové to ,,GENETICKÉ ESA“, přiveze domů. Včetně i mne. Opravdu netuším, kam bych si mohl přijet pro ptáky a být si jistý a nebo důvěřovat chovateli informaci, ve které tvrdí, že mláďata jsou z nepříbuzenských odchovů. To je dneska veliký problém.

 

Pokud nasadím přivezeného samce se svojí samicí a hned v prvním hnízdě objevím polovinu skokanů, tak je mně ihned jasné, že výměna samice rozhodně nepomůže. Zde je na pováženou, zda vůbec z takového to spojení ponechat vizuálně zdravá mláďata, které rovněž můžou být potencionálními plodiči další generace skokanů. Jestliže do té doby , než si přivezu zahraniční, nebo i tuzemské ptáky, odchovávám vše bez problémů a najednou po nasazení nových jedinců objevuji v hnízdech ptáčata bez letek a ocasních per, není velice nad čím přemýšlet. Co pak ale s tím vším? Ptáky vyreklamovat bohužel nemůžete, protože je máte doma od mláďat minimálně rok, takže nezbude než si vzít ponaučení a příště se danému chovateli vyhnout co největším obloukem!!!!!!!!!

 

Stránka se rozpracovává

 


TOPlist