Nebojácné andulky

 

Literatura uvádí , že pro výcvik andulek je nejvhodnější doba ihned po výletu z hnízdní budky, maximálně týden poté. Andulky jsou zpravidla odděleny od svých vrstevnic, aby je neslyšely  a soustředily se plně na člověka. Tahle strategie je určitě správna, až na jednu vyjímku a to, že se andulky dají vycvičit v jakémkoliv věku a není pravdou, že andulky žijící v hejnu jsou k tomuto účelu nevhodné. Mou denodenní praxí  je pouštět andulky s vnitřní voliéry do prostoru odchovny, kde se prolétají a hezky si zaskotačí. Některé mně sednou na rameno a společně poklízíme ostatní andulky v hnízdních boxech. Andulky na zavolání, nebo zapískání přiletí na mou ruku a je evidentně vidět, že mně důvěřují. Ostatně i já se musím v jejich blízkosti chovat klidně a vše co podniknu, jakobych dělal ve spomaléné verzi. Nedám jim důvod, aby se něčeho polekaly, nebo se vyplašily. Je to čistě jenom otázka komunikace a citu. Z mé strany se jedná o komunikaci založenou na citu ke zvířatům, ze strany andulek se jedná spíše než o cit o zvídavost a hravost. Na tomto základě se dá vycvičit naprosto každá andulka. Pamlsky  jakož jsou klasy senegalského prosa, nebo vitamínové tyčinky, to je opravdu velká ,,magnetická síla, která andulky přitahuje. Jen malé procento andulek odolá této výzvě, protože ještě nemají tolik odvahy, aby se odvážily prozkoumat nabízené dobroty. Ptáci se na pamlsky těší jako malé děti. Poskakují po stole a hledají, jestli už mají něco připraveno. Vždy jim pamlsky ukrývám pod hadýrky, které mám na uklízení a koukám jak nahlíží  a zkoumají, jenom co jim síly stačísmiley. Je to velká zábava a někdy i legrace. Než začnu s andulkami pracovat, je důležité aby si na mne postupně zvykaly.  Ve volné chvílí usedám s filtrační rouškou mezi andulky do voliéry a přivýkám je na mou přítomnost. Jakmile ptáci zjistí, že jim nehrozí žádné nebezpečí, pomalu ale jistě začnou ztrácet zábrany a to je na čase, abych je začal zvykat na přítomnost mé ruky a posléze je z ní i krmil. Z počátku sem tam štípnou do prstu, nebo do dlaně, ale jakmile zjistí že to není k jídlu, není se čeho bát. Zvláštní  a pozoruhodné je, že andulky neštípnou plnou silou, tak jak je to u samiček dobrým zvykem, ale jenom jemně prozkoumají, zda je to k jídlu, nebo ne. Ve svém chovném hejnu mám takto ,,vycvičených" mnoho andulek, ale mou nejoblíbenější andulkou je světle zelená perlová opalínová.  Je to roční samička, která mne po příchodu do odchovny, vždy vyhlíží jako první a to hned u dveří voliéry. Nemá absolutně žádné zábrany , ani strach a hned mně naskočí na rameno, nebo na ruku a už si to se mnou vykračuje po odchovně. Ještě nedávno jsem si myslel, že není možné andulky z hejna ochočit, ale vidím, že opak je pravdou. viz.přiložené video. 

 

viz. video

NEBOJÁCNÉ ANDULKY

 

 
 

Dne 13.4.2014 mne navštívil chovatel výstavních andulek přítel Plachetka Olin i s jeho paní a výše popisovaná andulka opět excelovala a předváděla své nebojácné přednosti. S přítelem Oldou P.  a s jeho paní jsme si hezky popovídali o andulkách a dle dohody jsme si vyměnili mladé odchovy. Jsem opravdu rád, že jsem seznámil s upřímnými lidmi, s kterými jsem měl možnost diskutovat o našem hobby, o chovu výstavních andulek. Jenom času bylo jako vždy velmi málo, protože u andulek čas ubíhá snad desetkrát rychleji. Než jsme se nadáli, byly tři hodiny pryč. Výhody těchto přátelských setkání spočívají i ve výměnách mladých andulek. Do každého z našich chovů se touto cestou dostane tzv.,,cizí krev", s kterou pak můžeme následovně pracovat a vyzkoušet, jaké přednosti nám dané andulky do chovu přinesou. Na závěr návštěvy jsme se spolu s Oldou vyfotografovali, respektive jeho paní nás spolu a s mou nejoblíbenější andulkou vyfotografovala. Tímto oběma děkuji za jejich návštěvu a těším se na další přátelské setkání.

 

Přátelské setkání chovatelů výstavních andulek  dne 13.4.2014 - přítel Olda Plachetka a František Matůšů

 


TOPlist