JAK SE DOPRACOVAT K ODCHOVŮM REPREZENTATIVNÍCH PTÁKŮ.

 

Každý začínající, nebo i pokročilý chovatel, je postaven před otázku, jak se dopracovat k opravdu krásným a typově vyhovujícím výstavním andulkám, s kterými by dokázal konkurovat současnému trendu, který je hodně vysoký.

Naprosto každý chovatel přemýšlí, zda koupit ptáky od výborného chovatele, nebo se začít propracovávat tvrdší a pomalejší cestou, pomocí vlastních odchovů. Není to jenom otázka chovné strategie, ale i dilema zda investovat, nebo zvolit pomalejší cestu a pracovat se svými ptáky.

 Já osobně každému chovateli říkám, že v mém chovu není mnoho místa pro cizí ptáky a to z jednoho prostého důvodu.

Za 22 let jsem se v České republice nesetkal s chovatelem, který by mně odprodal lepší chovné jedince, než jsem měl ve vlastním chovu. Z toho vyplývá, že i když jsem si přivezl cizí geny, tak vždycky jsem se vracel, jako by cestou zpět, namísto toho, abych se posouval dopředu. Jak už to bývá zvykem, spousta dovezených ptáků, mně v průběhu karantény uhynula a s reklamací jsem samozřejmě nepochodil. Na jednu stranu velké zklamání a spousta finančních prostředků v tahu, ale na druhé straně mně to přece jenom něco přineslo. Protože jsem byl nucen pracovat před dvaceti lety se slabšími a průměrnými jedinci, častokrát jsem si musel vyslechnout kritiku, že tohle nejsou zrovna nejlepší výstavní andulky, nebo narážky, že mí šedí a modří žlutolící ptáci patří do tzv. druhé kategorie. Je možné, že v té době tomu tak i bylo. Ale i z těchto ptáků jsem se dokázal pomocí mých šedých a modrých ptáků propracovat mezi naprostou elitu, která dokázala vyhrát třídu žlutolících, nebo v dnešní době je nejhůře na druhém místě ve své třídě. Kolikrát mně není dvakrát po chuti, že mí ptáci končí deset let na druhých a třetích místech. Můžu se třeba rozkrájet, není prostor se dostat dál.

Proto přemýšlím, zda je to pro mne vůbec předmětné, abych se namáhal, investoval prostředky, v mém případě drahocenný čas a vždy skončil s ptáky nejlépe na druhé pozici. Je samozřejmé, že si vždycky myslíme, že ta naše andulka je ta nejlepší. Bohužel, není tomu vždy tak.

Pokud tento stav trvá několik desetiletí, člověku to začne ,,vrtat hlavou,“ že v tom něco musí být. Nabízí se otázka, jak z toho ven?

Bohužel nijak. Buď se spokojit se současnou situací, nebo se na vše vybodnout a pracovat s ptáky i nadále, jako se svým nádherným koníčkem.

Chov výstavních andulek je opravdu fenomenální, jak jej popisují nejzkušenější chovatele České republiky.

Mnohokrát jsem si vyslechl, že my chovatelé výstavních andulek jsme doslova a do písmene, ,,blázni“. Kdo má ale svůj koníček rád, dělá jej s láskou a od srdce, tak si myslím, že to je spíše rarita, než bláznovství. Jsou sběratelé známek, jsou sběratelé veteránů, kteří jsou schopni do svého koníčku zainventovat naspořené prostředky a jsou maximálně šťastní. Raději být šťastným ,,bláznem,“ než nemít žádný koníček a jenom plácat hlouposti, nebo poukazovat na ostatní, co že to provozují za nesmyslnou činnost. 

Nicméně bych se rád vrátil k otázce, jak se dopracovat k špičkovým odchovům, které bychom mohli bez jakýchkoliv obav vyslat do reprezentace našeho chovu. V každém případě je potřeba si uvědomit, že není možné se spoléhat jenom na druhé a příkladně na svou naditou prkenici, což ostatně můj případ nikdy nebyl a jak tak koukám, tak asi brzy nebude. Jsou důležitější věci, které si vyžadují investice, jakož vzdělání dětí, oprava rodinného domu a pakli-že něco maličko zbude, tak jsou na řadě koníčky. Ale i tak vždy do toho něco skočí a je neustále co platit.

Proto každému chovateli říkám, aby se především spoléhal sám na sebe, sbíral rady od zkušenějších kolegů, protože to je jediná cesta, jak něčeho dosáhnout. Můžete mít finanční prostředky, nakoupit si ptáků bůh ví kde, ale pokud nemáte znalosti a zkušenosti, nikam se nedostanete. Ptáci vám po čase uhynou, nebo jak jsem předeslal, tak ještě v karanténě a jste znovu na začátku.

Přestože má můj chov a kvalita ptáků tendenci vzestupnou, tak to rozhodně není díky tomu, že bych si koupil ptáky u nejlepších chovatelů České republiky. Z těch předních špiček jsem dodnes nenavštívil nikoho a nehodlám na tom nic měnit, protože mám léty ověřené, že nejlepší je pracovat se svými ptáky, ať už vzdálenější příbuzenskou plemenitbou, nebo mezi liniovou plemenitbou. K tomu se stejně všichni časem dopracují, někdo dříve, někdo později. Ten, kdo jenom nakupuje ptáky, jakož jsou ,,každý pes, jiná ves“ ten se bohužel k výsledkům nedopracuje nikdy.

Letošní odchovaná mláďata

 


TOPlist