Příbuzenská plemenitba I.- ibreeding

Příbuzenskou plemenitbou rozumíme páření dvou pokrevně příbuzných ptáků.

Ibreeding je - páření dvou jedinců, kteří jsou navzájem více příbuzní, než je tomu při náhodném páření jedinců celé populace.

V přírodě se uplatní jenom ti samci, kteří obstojí v tvrdé konkurenci s ostatními. Většinou se páří s větším počtem samic a přinašejí do zvířecí populace více ,,kvalitnějšího potomstva". Stejná situace nastává u andulek volně žijících v hejnu. Nejrychlejší, nejaktivnější sameček je schopen zareagovat na spoustu samiček, které trvale žijí v harmonii se svým samečkem.

Chovatelé výstavních andulek mají na příbuzenskou plemenitbu rozdílný názor. Nejvíce diskutovanou otázkou je, zda je vůbec vhodné tuhle variantu v chovu využívat a jaká jsou její úskalí? Je nutné si uvědomit, příbuzenskou ,,vzdálenost" mezi danými jedinci. Jedná se o příbuznost úzkou ( otec a dcera, nebo bratr a sestra ), o příbuznost blízkou ( potomci bratrů nebo sester ), či vzdálenou, ( kdy se příbuzenství sleduje do páté, popřípadě šesté generace). Pokud se chovatel rozhodne pro jednu z těchto variant, musí bezpodmínečně sledovat tzv. inbreeding ve svém chovu.

Proč je tedy inbreeding tak nebezpečný? Jedna vĕc - o které ví každý vzdĕlaný chovatel - je, že to znamená zvýšení rizika zdvojení škodlivých nebo letálních recesivních genů. Dvojitá sada chromozomů nás chrání před tímto rizikem velkého zastoupení inbreedingu v populaci. Všichni jedinci nesou nĕkolik škodlivých recesivních genů. Nĕkteří lidé si myslí, že inbreeding "uklidí" škodlivé recesivní geny a povede ke zdravĕjšímu chovu v budoucnu.  Inbreeding sám o sobĕ nevyřadí nic, musí být kombinován se silnou selekcí s cílem vyřadit jakékoliv nežádoucí geny.   Tzn. Efektivnost zdravého chovu zajistí pouze přísná selekce, jinými slovy vyřazení všech nežádoucích projevů.

 

 

Velké nebezpečí se skrývá v recesivních formách některých vlastností. Recesivně je založena většina geneticky podmíněných onemocnění. Při používání zvláště úzké příbuzenské plemenitby stoupá možnost toho, že se opravdu ve vší své šíři a síle projeví. Příbuzenská plemenitba má i další nebezpečí. Spojení takřka stejně založených pohlavních buněk nesplňuje základní podmínku pro životaschopnost, tedy protikladnost či spíše proměnlivost – variabilitu.

Při nerozumném využívání příbuzenské plemenitby může dojít k tomu, že potomstvo je sice na první pohled krásné, ale vykazuje některé nežádoucí vlastnosti. Zde mimo jiné patří: 

a)  Nedostatečná životaschopnost potomků

b)  Nedostatky v obranyschopnosti organismu

c)   V dospělosti nedostatky v oblasti reprodukce

d)  Problémy, které lze nazvat konstituční – slabá konstituce, slabá kostra,

e)  Neschopnost přepeření, neschopnost letu tzv. ,,pěšáci"

f )  Ptákům nedorůstají letky, ani ocasní pera

V neposlední řadě je to náchylnost k různým infekčním a virovým onemocněním, vytváření nádorů všech druhů v křídlech a kostrči...čímž je pták limitován a v podstatě neschopen čehokoliv dalšího... Objevi-li se tyto problémy, měly by být pro každého chovatele alarmující, což znamená okamžité vyřazení ptáka z chovu....a nejen ptáka, ale i rodičů postiženého jedince. Pokud se chovatel rozhodne ptáka ponechat v chovu, musí počítat s tím, že se mu budou tyhle problémy pravidelně opakovat. Vyjadřeno procentuálně, je to 50/50.                                                                                                                                                                                                                                                                     Osobně bych neváhal ani minutu a ptáka bych s chovu okamžitě vyřadil.

Zvláště nutné  je sledovat nově pořízené ptáky, jejich potomky a v návaznosti celou nově založenou linii!!!!!!

Do oblasti dlouhodobé a plánované chovatelské činnosti patří tak zvaná liniová plemenitba. Linie mohou vznikat náhodně,  nebo plánovitě. Pokud se objeví vynikající jedinec, který své vlastnosti přenáší na potomstvo, a to i ve spojení s méně kvalitními samicemi, je v chovu často využíván. Jeho potomky je možné i dále vzájemně pářit. Pokud se neukáží nějaké problémy, je po určité době v rámci populace plemene více jedinců, které spojuje společný původ a co je velmi důležité, i stejné vlastnosti.

Postupem času může dojít  k situaci, kdy zjistíme že některá požadovaná vlastnost v plemeni nevykazuje takovou kvalitu, jakou bychom si představovali, nebo že skoro chybí.  Pak lze v rámci chovu vybrat jedince, který danou vlastnost vykazuje a předává potomstvu, i když jeho celkový exteriér nijak v rámci plemene nevyniká. Příkladně další ze /,,slabších"/  sourozenců zakladatele linie. Na takovém jedinci je možno postavit plánovanou chovnou linii.

Základem liniové plemenitby je snaha upevnit předem vytýčené požadované vlastnosti. Pokud se to povede, lze představitele dané linie použít k meziliniovému páření a pak může dojít k rozšíření požadované vlastnosti nebo vlastností do celého plemene. Takový způsob vedení chovu je možné uskutečnit jen za určitých podmínek:

a)  Plemeno musí být dostatečně početné. Je třeba, aby souběžně působilo více linií. Za optimální je považován počet pohybující se mezi šesti až deseti liniemi. 

b)  Musí být jasně rozpracován způsob kontroly dědičnosti v rámci plemene. 

c)  Musí se jednat o takzvaný chov řízený, zvláště je-li zastoupen více chovateli.

d)  Linie není nekonečná a je třeba správně odhadnout okamžik, kdy její další vedení přestává být přínosem a stává se samoúčelným, mnohdy i cíleným odchovem slabších jedinců!!!!!!!, kteří jsou postupně distribuováni mezi chovatele !!!!!!!

 

 Příbuzenská plemenitba je mezi chovateli často diskutovaným tématem. Někdo ji zatracuje, jiný je jejím skalním přívržencem.  Nejrozumnější je určitě jakási střední cesta, která říká: „Příbuzenská plemenitba ano, ale rozumnou formou a pouze tam, kde může být pro chov přínosem a pouze s odpovídajícím chovným materiálem.“  Nedostatečně životaschopní jedinci se prostě v reprodukci nemohou prosadit.!!!! V současné době je situace daleko složitější.

 

Přirozený výběr je omezen na minimum, řada chovatelů se snaží zachránit a do chovu dostat i to, o co „matka příroda“ prostě nestojí, / nemocní jedinci, nedopeření ptáci, andulky s chybějícími ocasními pery, s chybějícími letkami, nádorové onemocnění a spoustu podobných nežádoucích defektů!!!/ Záporné důsledky příbuzenské plemenitby pak mají zelenou. Pokud chce někdo v rámci chovu příbuzenskou plemenitbu použít, měl by se na problém podívat v celé jeho šíři a uvědomit si jak jeho klady, tak i možné zápory. Příznaky se mohou projevit po dvou, tří letech a to už máme nemoc tak rozšířenou, že snad neexistuje cesta zpět. Pokud si nakoupíme andulky /samce/ odchované výše zmíněnou příbuzenskou plemenitbou, je nezbytně nutné provést kontrolní hnízdění se dvěma až třemi samičkami a dobře sledovat jejich potomky. Pokud jsme si jisti, že jsme do chovu za 30 let nikdy žádného problematického ptáka nepoužili, nemělo by hrozit žádné větší nebezpečí. V úvahu je potřeba brát i degeneraci andulek při chovu v zajetí, které se nejsme schopni žádným způsobem ubránit. Snad co se týká pořizování chovného ,,materiálu" doporučil bych nekupovat andulky ve svém nejbližším okolí, tedy do okruhu 100 km. Máme-li jasně vytyčený cíl a to zabývat se chovem a šlechtěním výstavních andulek , je nezbytně nutné oslovit jednoho ze spousty zahraničních chovatelů a vydat se k němu na přátelskou návštěvu a nakoupit několik nových ptáků z cizí krví. Jedině tahle cesta může vést k chovu zdravých a vitálních ptáků, kteří budou schopni produkovat stejně kvalitní , ne-li ještě lepší potomky. Česká republika sama o sobě není nijak zvláště velkou zemí a z toho důvodu je patrné, že se v chovech objevují jedinci se stejným genetickým základem!!! Chovatelé si spolu mění andulky ve svých klubech, když to nadnesu, tak pomalu soused se sousedem a genetická rozmanitost ta dostává / na frak/  nežádoucí rozměr. Pak se není čemu divit, že se líhnou andulky s geneticky záporným zatížením. 

Proto se snažím vždy vycestovat do zahraničí a přívést naprosto cizí ptáky se 100% nepříbuznou krví.

 

Ptáci pořízení na městských, nebo obecních burzách, jsou spolehlivou cestou do pekel !!!!!

Jakmile skupujeme ptáky po burzách a na podobných akcích, tak se nemůžeme divit, že nedokážeme začít chovat hezké a proporčně dobře stavěné andulky. Pokud si každý z chovatelů neuvědomí, že to co se nabízí na podobných akcích typu burz apod. je ze 70% selekce a 30% tvoří přeléčené zvířata, pak jde celá snaha a dosavadní práce v niveč. Okruh sta kilometrů se zdá, jako velký rádius, kde bychom mohli nabýt jistoty, že si domů přivážíme naprosto nepříbuzný kmen s novým genetickým základem. Ze zkušenosti dobře víme, že chovatelé mezi sebou mění andulky vždy, jak je to jen trochu možné. Vycházíme-li z úvahy, že příkladně na Moravě je několik výborných chovatelů a jeden opravdu špičkový, tak je logické, že se všichni chovatelé budou snažit dosadit do svých chovů potomky od toho nejlepšího v širokém okolí a postupným doplňováním nových jednců tzv. rozjedou svůj chov. Ale kde berou andulky ti  nejgeniálnější chovatelé ve světě? Toť otázka?

Nepořizují si je jeden od druhého, to určitě ne, protože každý z nich má svůj osobitý styl chovu, který je při pohledu na jejich andulky viděn, jako by to byl jejich osobní podpis. Otázka tedy zůstává nezodpovězena a nebo se pak nabízí už jediná odpověď a to, že nejlepší světoví chovatelé si své jedince odchovávají sami.

K tomu využívají své desetileté zkušenosti, um a cit pro práci s andulkami a 100% znalost genetiky.

 

Kontaktní údaje

František Matůšů   
Dr. Stojana 97
768 24 Hulín
Tel: +421 606 228 241

E-mail: fr.matusu@seznam.cz

http://www.frmatusuvystavniandulky.websnadno.cz/

 

 

TOPlist