REZERVNÍ CHŮVY - NEZBYTNOST  CHOVU

 

 

Na otázku ohledně odchovu pomocí párů vytvořených z chův jsem již několikrát prostřednictvím email odpovídal. Jakmile se otázky na dané téma začnou tzv. kumulovat, tak je pro mne předmětné sepsat způsob, který praktikuji a využívám ve svém chovu.

Samozřejmě, že vždy je pro mláďata lepší, jsou-li vychováváni svými biologickými rodiči, ale ze zkušenosti víme, že ne vždy je každý pár schopen svá mláďata po vylíhnutí krmit a pečovat o ně. Některé páry dokonce nejsou schopny ani zasednout na svá vejce a je nezbytně nutné, jim vejce odebírat ihned po snesení. Je zřejmé, že tento způsob odchovu je hodně složitý, ale v některých případech nezbytný.

Vezmeme-li v úvahu kolik je možností, které nás doslova donutí odebrat rodičům  mláďata, uvědomí si i ti největší odpůrci  této metody, že jiné řešení není……..tedy pokud chceme odchovat mláďata dle vytýčeného chovného plánu.  Nejčastější problémy pramení vždy z neschopnosti samičky nakrmit své potomstvo. Dalším problémem je oškubávání mláďat od raného věku, kdy jim začíná růst peří. Samice je doslova ,,hoblují" do krve, kdy ptáčata mají jeden bolák vedle druhého. Samička vytrhne brk a vysaje z jeho stvolu tekutinu, která ji zachutná a pak již není cesty zpět. Je otázkou, je-li toto trhání peří mláďatům dědičné, nebo je to pouze zlozvyk jedince, takže těžko říct, zda samici vyřadit a nebo ne? Některé samičky nejsou schopny nasednout na svou snůšku, vejce rozklovnou a vynesou z budky ven, nebo se jej snaží vypudit, což si nedokáži vysvětlit, z jakého důvodu? Každopádně nemůže být samice v plném toku, pokud dělá takovouhle ,,paskudu“.

Vezmeme-li v úvahu, že z 60 nasazených párů nám takto ,,hapruje“ skoro jedna čtvrtina, tak co chovateli zbývá, než vytvořit náhradní chovné páry z průměrných andulek,  se kterými do chovu nepočítá. Ale pozor !!!! Tyto andulky jsou vždy s výjimkou několika málo jedinců velmi dobrými rodiči. Je to známá věc, že průměrné andulky jsou daleko vitálnější, jsou pohyblivější a tedy i starostlivější rodiče.

Ten kdo má čas andulky - chůvy nasazovat po jednotlivých párách a kontrolovat, zda je v případě odchovu jejich mláďat všechno v pořádku, vytvoří si postupem času chůvy, které může využít k odchovu mláďat těch rodičů, kteří nejsou schopni se o své potomky řádně postarat.

Já z důvodu nedostatku času volím jinou strategii, která není časově náročná a je o hodně rychlejší. Jak jsem již několikrát předeslal, v žádném případě nejsem zastáncem toho, aby chovatel své zdravé andulky prodával výkupčím na burzách a jim podobných akcích. To, že 50 – 60 % andulek vyselektujeme neznamená, že je musíme ihned odvézt na první burzu, která se v okolí koná!!! Tyto andulky mají pro nás chovatele nesmírnou cenu, protože jsou přivyklé na mikroklima odchovny, ve které se narodily a tudíž nemají absolutně žádný problémy spojené s imunitou, s různými nemocemi apod.

Způsob odchovu mláďat výstavních andulek chůvami.

Jedna z nejdůležitějších věci při vytvoření chovných párů – chův je ideálně si vše načasovat. Nejprve si nasadím dle chovného plánu výstavní andulky do jednotlivých chovných boxů, kdy samci zaujmou místo v boxech jako první a po týdnu dosadím samičky. Všem nasazeným párům ponechám časovou rezervu tří – čtyř týdnu, aby se spárovali a nanesli vejce. Stejným způsobem nasadím i rezervní páry - chůvy. Jsou-li vejce nanesena jediné co učiním je časové zaznamenání nanesení prvního vejce na dvířka budky. Toť vše a víc není potřeba do vajíček ,,zasahovat“ a ,,čarovat“ s nimi. Proč, z jakého důvodu? Samice sama dobře ví, že starší vyspělejší vejce umístí na vnější kruh a ty méně rozvinuté, které potřebují více tepla umístí do středu hnízdní jamky. Vejce umístěná na vnější straně potřebují více okysličeného vzduchu pro své rychle rostoucí embryo. Zvážíme-li že všechen proces trvá pouhopouhých 18 dní, tak je to opravdový div přírody.

Samičce jsou výše popsané vlastnosti od přírody instinktivně vrozené !!!

Tohle je dané a nezpochybnitelné tvrzení. Stejně tak, jako že jsou vaječné skořápky porézní a díky tomu přijímají pro embryo kyslík a vypouštějí kysličník uhličitý. Rovněž je potřeba mít na paměti, že poréznost vejce neslouží jenom k přijímání kyslíku a odvodu kysličníku uhličitého. Rovněž je zde velké nebezpečí pro zárodek ve vejci a to z důvodu špatné hygieny. Pokud se vejce válí v zaplísněných pilinách, které sloužily pro předchozí snůšku, pronikají přes porézní vaječnou skořápku bakterie, které spolehlivě zárodek zahubí. Pak se všichni dokola diví, jak je to možné, že zárodky umírají, svádí se to na přešlechtěnost ptáků, někdy i na špatnou genetickou vazbu dvou jedinců vůči sobě nasazených, ale to že je v budce obyčejná špína, plíseň, spousta havěti, která je nalezená v dřevěných spárách budky, u toho se nepozastaví absolutně nikdo. Z 80% chovatele s vajíčky manipulují, jako by se nechumelilo. Koukají proti lampě a kontrolují, zda je ve vejci tzv. ,,pavouček“, který potvrzuje zárodek ve vejci.

 

Zde se dostáváme k tomu, proč je potřeba správně načasovat chovné páry – chůvy.

Všechny páry by měly ,,najet“ stejný cyklus a to, jak umístění ptáků do hnízdních boxů, tak po sléze nanesení vajec. Je pochopitelné, že nemá-li samička chůva nanesena vejce, nemůžu ji do budky nic podkládat. Okamžitě by je vyházela ven. Pokud ale sedí na vejcích 7 dní, je vše bez problému a zvláště máme-li v tomhle směru samičku odzkoušenou (mám na mysli, že reflektuje výměnu vajec bez problémů). Pozastavil bych se ještě u značení vajec fixovými pery, které jsou plné lihu a chemikálií. Ono si to takhle člověk ani neuvědomí, ale fixová a jim podobná pera ohrožují život zárodku naprosto stejně jako výše vzpomínané zaplísněné piliny.

Příklad z návštěvy nejmenovaného chovatele:

Navštívil jsem chovatele, se kterým se sice osobně neznám, ale přesto jsem na jeho pozvání přijel. Zařízení odchovny bylo na vysoké úrovni, odchovna hezky odvětraná, vše působilo příjemným dojmem. Chovatel právě předkládal vaječnou směs. Mezitím mně ukazoval jednotlivé páry a jejich mláďata. V jednom hnízdě našel rozkládající se několika denní mládě, které odstranil. Vyměnil dřevěnou vložku a podsypal mírně pilinami. Pak jsme pokračovali v krmení a prohlížení andulek dále. Jenomže mně udivilo, že si chovatel neomyl ruce mýdlem, což bych viděl v danou dobu po odstranění rozkládajícího se mláděte jako předmětné. Protože jsem byl na návštěvě a s dotyčným jsem se neznal, tak jsem nechtěl vyvolávat spory a hádky, hned v prvních minutách návštěvy.

To, jak se každý stará o svůj chov, je čistě jen a jen jeho věc. To je bez debat. Ale pokud si nevezmeme za své, že u andulek a zvláště u manipulace s uhynulým zvířectvem, které je v tomto horku ve fázi rozkladu co by dup, tak dodržování hygieny, mytí rukou před manipulací s vejci, mytí rukou před přípravou vaječné směsi, tohle všechno musí být automatické a standardní chování. Ne, že přijedu ze směny, vysvleču sváteční oděv a začnu připravovat ptáčatům vaječinu. To samé při manipulaci s vejci. Jak jsem předeslal vejce jsou porézní a při několika tisícím zvětšením jsou doslova prošpikována otvory, jako zvětralá skála. Zde je potřeba si uvědomit, že bakterie s našich rukou proniknou dovnitř k embryu a zahubí jej. To, že má embryo želatinovou výplň, následně je vybaveno tzv. podskořápečnou blánou, tím bych se tedy vůbec neuklidňoval. Převážná většina bakterii jsou patogenní (choroboplodné) a tudíž jsou jak pro naše zdraví, tak i pro vyvíjející se embryo nebezpečné až smrtelné.

Přirovnání : tj. jako by lékař přijel příkladně s dostihového odpoledne na chirurgickou operaci a neumyl si řádně ruce!!! …….a že si je lékaři drhnou dlouhou dobu, to je nezpochybnitelné. Tu samou hygienu jsme povinni dodržovat i my při manipulaci s vejci, při výrobě potravin , krmiv pro ptáčata, potažmo pro rodiče mláďat. Všechno souvisí se vším. Netvrdím, že se mně rovněž nestane, že uhynulé mládě je v rozkladu a po příchodu ze zaměstnání už podle hrozného pachu poznám, že mám problém !!!  Umeju si ruce, vše odklidím, vyměním sakum prask celou budku, piliny, pokud mláďata páchnou a že vždycky páchnou po uhynulým jedinci, vykoupu je jedno po druhým, osuším, vyžaduje-li to situace vykoupu i samici ze samcem. Pak si kartáčem vydrhnu ruce a můžu pokračovat v činnosti. Zde nejde o to, uhyne-li a rozloží-li se mládě, ale o to abychom dodržovali základní principy hygieny.

Další příklad jest: Zimní období, budka plná ptáčat, ale po stěnách budky stéká voda, pod dřevěnou vložkou se nachází černá plíseň, pohled na tento odchov žalostný. Pokud nenajdu v sobě odvahu upozornit chovatele na daný problém, rozhodně si od takového chovatele nekoupím ptáky, ba si je nevezmu ani kdyby mně je nabízel zdarma. Takovýchto příkladů kdy ptáčata zbytečně umírají jsou desítky, ale vždycky je na vině chovatel, nikoliv ptáci samotní.

Vnější struktura vaječné skořápky se po několika tisíci zvětšení naprosto podobá níže uvedeným fotografiím skalních útvarů a hornin. Vaječná skořápka je porézní i když to bez zvětšení nejsme schopni zaregistrovat. Skutečnost je ale taková.

  

Co se týká výměny vajec, je potřeba sledovat časový průběh nanesení, aby vejce byla zhruba stejně stará. Hnízdi-li pár andulek poprvé, tak jim vejce z prvního hnízda postupně odeberu /ale pouze v tom případě,jsou-li oplodněná/ a vyměním je s vejci od chův. Takhle mám jistotu, že chůvy žádoucí mláďata odchovají a zároveň si prověřím výstavní pár, zda je schopen odchovat ptáčata od chův. Největší důraz zde je kladen na časovou osu nanesení vajec. Je potřeba sledovat čas a tomu se podřídit. Je-li tam rozdíl 2 – 3 dny, ještě se nic neděje. Pokud ale předložíme samičce, která má čerstvě nanesena vejce a vložíme jí vejce , která se na druhý den líhnou, je problém!!! V samičce postupem času probíhají biologické pochody, které jsou instinktivně zakódovány ve zvířeti samotném a samička na 100% pozná, že je něco špatně. V první řadě je potřeba brát v úvahu, že po nanesení vajec nemá samice vytvořený tzv. šlem, s kterým krmí vylíhlá holátka. Už z tohoto důvodu není schopna nakrmit předložené mláďata, která jsou ve fázi líhnutí.

Samičky jsou po staletí řízeny zakodovánými a vrozenými instinkty, které automaticky řídí jejich biologické pochody !!!

Zde vidíme, že všechno chce a má svůj čas!!!

Já osobně tvořím chůvy tím způsobem, že průměrné andulky s kterými nepočítám do chovu vpustím do venkovní voliéry, kterou osázím cca 20 budkami. Nejprve  vpustím 14 měsíční samce, za několik dní samičky stáří 12 měsíců. Vždy musí být v prostoru více samců, aby si samičky mohly své partnery vybírat. Není nad přírodní výběr, kdy si ptáci tzv. ,,najdou jeden druhého“. Zde to probíhá ráz na ráz. Ptáci zahnízdí pomalu okamžitě, během měsíce se líhnou mladý a zde je čas pro sledování, jak která pára krmí svá ptáčata a jak se k nim celkově chová,/ mám na mysli otrhávání peří apod. nešvary/. Mají-li ptáčata před vyletěním, vezmu budku i se samičkou a osadím ji na hnízdní box v odchovně. Pak odchytnu samce a rovněž jej vložím do boxu a sleduji nadále situaci. Rodiče jsou z tohoto kroku mírně poplašeni, ale žebrající mláďata je uklidní a tím že jsou všichni pohromadě si situace stabilizuje. Rodiče nadále krmí jako ve venkovní voliéře, jenom jsou odděleni v hnízdním boxu.

 

Ukázková pára chův, viz video. 1,0 Šedozelený x 0,1 šedá   =   potomků sedm, všichni řádně odchováni.

Zdejší video zachycuje světle modrou samici, která se snaží umravnit svého potomka, mládě šedé skořicové samičky, které se snaží za každou cenu dostat zpět do hnízdní budky. Mládě má velké štěstí , že má tolerantní matku, která jej sice zobákem atakuje, ale nestiskne, je to pouze vychovná lekce. Bohužel ne vždy to dopadá, jako na zdejším videozáznamu. Převážně samice mláďata zmasakrují, že jim doslova a do písmene oddělí hlavu od těla. Pomineme-li tu hrůzu , která se nám naskytne po příchodu ze zaměstnání, musíme dojít k závěru, že samice není natolik inteligentní, aby rozlišovala své první odchované mláďata a čerstvě nanesenou druhou snůšku. Mláďata bere jako vetřelce, který se snaží vniknout do budky a zničit jí její snůšku. Po čase jsem dospěl k závěru, že je lepší odstavit mláďata raději v raném věku, než je nechat u rodičů a nemít vůbec nic. 

 

 

 

Pokračování k článku ukázková pára -  šedozelený samec x šedá samice

 Vyvedou-li vyletěná ptáčat bez problému až k odstavení, jsou označeni v chovné knize, jako velmi dobrý chovný pár - chůvy a zařazeni do chovného programu. Čím víc chovných párů tzv. chův si vytvoříme, tím jednodušeji se nám pak odchovávají mláďata. Není nic horšího, jako když máme plné budky vylíhlých mláďat, rodiče je nekrmí, nebo po čase přestanou krmit a postupně jedno mládě po druhém umírá, protože je nemáme kam podsadit. Stejným způsobem vybírám z venkovní voliéry další chovné páry - chůvy a nasazuji je do hnízdních boxů, aby v případě potřeby byly připraveny odchovat od těch ,,lepších ale línějších" výstavních andulek jejich mláďata. V případě že všechno klape, výstavní andulky krmí tak jak mají, chůvy si odchovávají svá vlastní mláďata a jsou připraveny kdykoliv vypomoci. 

Díky chůvám jsem schopen odchovat 75 -80% mláďat, což je velice slušné procento. Samozřejmě že se najdou i odpůrci této metody. Každý chovatel má své způsoby chovu, které po desetiletí využívá a praktikuje.

Bohužel každý si nechává své poznatky a postupy získané dlouholetou praxí pro sebe, čímž si vytváří sebejistotu ohledně svých znalostí a schopností a žije v individualistickém přesvědčení, že jej nikdo nemůže na ,,poli" chovatelství ohrozit. Pokud bychom se tímto způsobem prezentovali všichni, z jakých zdrojů by měla mladá generace čerpat???????

 

Znovu bych zde apeloval na hygienu v chovu a hlavně na čistotu rukou, abychom si zbytečně a nevědomky neroznášeli bakterie do hnízdních budek a snažili se dodržovat i hygienu osobní, tedy než se vydáme na kontrolu hnízdních budek a nebo pokrmovat mladý, abychom si řádně umyli ruce.

Když se člověk potažmo chovatel zamyslí nad schopnostmi andulek, zvláště pak samiček a uvědomí si, co všechno samičky dokážou, od nanesení vajíček, po jejich pravidelné otáčení, po vylíhnutí, krmení od těch nejmenších až po týdenní mláďata, nakonec ještě odstraňování trusu po ptáčatech do rohu budky, tak je to jedna velká úžasná věc, ze které vyplývá: ,,Čím méně budeme samičkám zasahovat do vajíček a do vylíhlých mláďat, tím lépe pro samičku samotnou, ale tím lépe i pro nás pro chovatele. Příkladně: ,,Proč potřebujeme vejce odebírat z budky a točit s nimi ve svislé poloze proti žárovce“???? Vždyť každý chovatel po týdnu pozná podle šedé barvy , že je vejce oplodněné a ve stadiu vývoje. Oplodněná vejce mají šedobílou barvu, kdežto neoplodněná jsou úplně čistě bílá – skoro průhledná. Je to  zřetelné na první pohled !!!  Přesto i neoplodněná vejce mají v celkovém procesu své opodstatněné místo. Vylíhlá mláďata se pod nimi mohou ukrýt, složit své tělíčko a tak eliminovat tlak těla výstavní samice. A že jsou samičky daleko mohutnější a těžší jako samci, je známá skutečnost. Než chovatel zjistí, že se mu příkladně v sedmdesáti budkách vylíhly desítky mláďat a než stačí zareagovat vložením podkladků, bývají mláďata často rozsezená a klouby mají nevratně zdeformovány a poničeny.  Na závěr bych předeslal, že ne každá samice snese manipulaci s vejci, nebo podložení cizích vajíček apod. Proto je potřeba nejprve vyzkoušet jedno vejce vyměnit za druhé, na druhý den stejný postup. Pokud samice vyhodí a rozklovne první vejce, není to taková ztráta, jako bychom ji vyměnili všech šest / jejich neoplodněných /vajec za vejce oplodněná. Pak bychom přišli jedním šmahem o celou nadějnou snůšku a to pak zamrzí!!! Proto vždy předkládám jedno vejce po druhém. Úplně nejlepší je pokud máme k dispozici i prázdná vejce, začít s výměnou právě s nimi. Poznámka: ,,Vejce musí být vždy zahřátá“!!! Není možno vytáhnout někde z pod stolu studené prázdné vejce a vložit je pod samici na zkoušku. To by bylo fiasko, jako vyšité.

Spousta chovatelů mně do email píše, že by je zajímalo, koho zde popisuji, kdo se stará, nebo lépe řečeno nestará o andulky, tak jak by měl. Není předmětné někoho zde shazovat, nebo poukazovat na jeho chyby. Jde o to, abychom se dokázali z těchto chyb poučit a zbytečně si neničili své snůšky!!!

Ještě jednou se vrátím k naneseným vejcím a k tvrzení, že není předmětné s vejci jakkoliv manipulovat, otáčet s nimi proti žárovce, jako by byly na kolotoči. Je nutné si uvědomit, že vejce má uvnitř želatinovou náplň, která chrání embryo před nárazem do skořápky. Manipulujeme-li s vejcem, embryo se přesouvá nahoru a dolů, což zrovna není předmětné, ale díky želatinovým prvkům je embryo chráněno. To neznamená, že bychom s vejcem mohli točit, jako ,,o závod“. Dále pak vejce obsahuje  vaječný žloutek z kterého po vylíhnutí 24 hodin ,,přežívá“. Celkově je embryo chráněno, jako lidský plod, plodovými obaly, což v případě vajíčka je jemná ,,membrána“, která chrání plod proti vniknutí bakterií.

Všechny tyhle informace jsou v chovu andulek důležité a pokud je nebudeme respektovat, musíme počítat s tím, že námi vynaložené náklady a naše vlastní práce nebude ,,ohodnocena“. Pro začátečníky je nejdůležitější číst co nejvíce literatury a nejenom o andulkách, ale i o exotickém ptactvu celé Austrálie, protože každý papoušek má naprosto stejné uspořádání orgánu v těle. Jak jsem předeslal je důležité číst, studovat způsoby chovu a vše postupně zavádět do praxe. Pokud mně není cokoliv jasné, ihned se ptám. Není na místě jakýkoliv stud. Nic není na tom, že po dvaceti letech chovu vznesu otázku na člověka, který výstavní andulky šlechtí 40, nebo 50 let. To, že každý chovatel není zcela otevřený k vlastnímu způsobu chovu, dokážu pochopit, ale to že někdo nepodá absolutně žádnou informaci, tak to je už přinejmenším zvláštní jedinec. Chyby dělá každý člověk a zvláště nemá-li v chovu výstavních andulek žádné zkušenosti. Pokud bychom byli jako chovatele do sebe ,,zahleděni a díky své namyšlenosti“, neposkytli začátečníkům žádné informace, tak si nedokážu představit, jak se bude šlechtění andulek v budoucnu vyvíjet. 

Vždyť člověk se učí neustále a zvláště v chovu výstavních andulek.

 

 

 

 


TOPlist