SOUTĚŽNÍ KLÁNÍ VÝSTAVNÍCH ANDULEK   

 

 

Ne každý z nás je na tom tak dobře, že by mohl investovat desetitisíce, nebo statisíce za několik andulek. Normální, nezaujatý, neznalý chovu výstavních andulek jedinec se chytne za hlavu při vstřebávání informace, že někdo zaplatí za tři páry andulek 150.000 – 200.000,-Kč.

Bohužel skutečnost je ještě daleko, daleko šokující. Investice do andulek jsou i milionové.

Proč ne?

Má-li někdo takové prostředky, je to čistě jeho rozhodnutí, jeho věc, do čeho je investuje.

Potud je snad všechno v pořádku. Pokud srovnáme takovéhoto chovatele, který opět podotýkám, díky svým schopnostem může investovat statisíce za několik výstavních andulek, ,,obyčejný“ chovatel, jakých je převážná většina si o tom může nechat zdát.

Pro lidi, kteří mají standardní příjem, jsou důležitější věci než investice do koníčků apod. záležitostí. Určitě neupřednostní nákup andulek, před vysokoškolským vzděláním svých dětí. Raději zastaví chov výstavních ptáků a pořídí si obyčejné stokorunové andulky, které udělají stejnou radost, jako ty výstavní.

Zde je to již otázka prestiže, otázka pohledu na věc.

Poslední dobou se mezi ,,obyčejnými“ chovateli výstavních andulek diskutuje o doposud neuvážené skutečnosti, kdy obyčejní chovatelé registrováni ve svých mateřských klubech zvažují předmětnost jednotlivých republikových výstav. 

Z výše uvedených skutečností, nemají stejné podmínky, jako hrstka těch, kteří si díky svým schopnostem můžou dovolit stotisícové investice.

Pak ale vyvstává otázka, zda jsou soutěžní výstavy pro tyto chovatele předmětné???

Obsadí-li chovatelé ročně 6 - 8 výstav, jsou to nákladově tisíce korun za pohonné hmoty. Další investice které je nutné uhradit za své svěřence, jsou  klecné za pronájem bodovacích klecí. Usnesení z výroční členské schůze MKCHA Brno ze dne 21.3.2015 schválilo, že každý z členů klubu si musí vystavovat své andulky pouze ve vlastních bodovacích klecích, což je velmi rozumné. Každý z chovatelů, který prozatím nemá své vlastní bodovací klece si je pořídí a během několika let má vloženou investici nazpět. Ale tohle platí pouze v klubu MKCHA Brno. Jak je situace řešena v dalších republikových klubech netuším. Každý klub ať je to v ČR, v SK, nebo v Maďarsku, či Rakousku má svá kritéria a těm je nutno se podřídit.

Další vstupní nvesticí do chovu výstavních andulek je placení příspěvků, jak v mateřských, tak i v krajských organizacích. Pokud se zaměříme na investice vlastního chovu, jakož jsou krmiva, energie, sociální zařízení pro andulky, které musí být bezpodmínečně vybudované takovým způsobem, aby se zabránilo možné kontaminaci a zavlečení infekcí od volně žijících ptáků, to jsou deseti, až sto tisícové investice.

Spousta jedinců si dané skutečnosti ani neuvědomuje, ale časem je to donutí přemýšlet a položit si otázku: ,, Co z toho všeho vlastně mám“? Co mně to přináší? Má to vůbec smysl?

Osobně jsem rád, že se můžu několikrát za rok podívat na opravdu nádherné andulky, které jen tak nespatřím. Pro někoho je výstava spojená s možností se setkat se svými přáteli a popovídat si. Někdo si na výstavě rád zakoupí od těch nejlepších chovatelů chovné kusy.

Ať to vezmeme z jakékoliv stránky, je to rozhodně téma pro diskuzi. Z jakého důvodu by nemohli mít ,,obyčejní chovatelé“ svou soutěžní třídu? Pokud by tomu tak bylo, v ten moment by se do této soutěžní třídy přesunulo 90% chovatelů.

Pokud nemám možnost stotisícových investic do andulek, tak to snad není trestný čin? Nemám, tak ty finance do toho prostě nedám.

Ale pak jsou takovéto soutěže, které se pořádají pod hlavičkami republikových klubů, vlastně soutěžemi několika jednotlivců a ostatní chovatelé zde vystupují jako sponzoři tohoto na první pohled vyrovnaného soutěžního klání.

Pro porovnání bych si zde dovolil uvést, že je to silniční závod, kdy někteří jedou v mercedesech a ostatní jim sekundují ve škodovkách. Někteří uživatelé pomyslných škodovek si bláhově myslí, že by někdy takový závod mohli i vyhrát. Bohužel, to si jenom mohou myslet. Je to utopie!!!

Průměrně inteligentní člověk si dá dohromady, že veškeré snažení je naprosto zbytečné. Spousta chovatelů si tohle myslí, ale nemá odvahu to vyřknout hlasitě. Sice nechápu z jakého to důvodu, snad jim za to hlavu nikdo neutrhne. Prostě a jednoduše nechtějí vybočit z řady, protože mají strach, jinak si to nedokážu vysvětlit. Co se týká mne, nemám toho času tolik, abych mohl jezdit po republikových soutěžích a trávit tam spousty hodin, nebo dnů. Každý máme své priority, své zaměstnání, kterému se musíme věnovat především, abychom si pak mohli dovolit nákup drahých andulek.

Výše uvedené odstavce určitě nezaujaly běžné, neorganizované chovatele, což taky chápu a proto toto téma dál rozebírat nebudu. Pro ty, kterých se to týká, uvedu : ,,Chcete-li něco dokázat, je potřeba do toho jít hlava nehlava, nepřemýšlet nad tím, zda z toho ztratím některé výhody, či vymoženosti“. Pokud se mně cokoliv nelíbí, je potřeba to říct, jiné řešení neexistuje.

Podstata věci tkví stejně v andulkách samotných. Ať už je chovatel organizovaný, nebo neorganizovaný, stejně tráví většinu času sám se svými andulkami, kochá se jejich krásou, raduje se tím, co se mu podařilo vyšlechtit a to jestli mám, či nemám šanci někde zvítězit, to je mně naprosto jedno. 

Samozřejmě že naděje umírá poslední, tak se nenechme zastrašit a postavme se i těm nejlepšímwink.

Každý má právo na to, aby vyjádřil svůj názor.

 


TOPlist