STANOVENÍ CENY VÝSTAVNÍ ANDULKY

Chovná sezóna 2014 - 2015

Po spoustě dotazů ohledně stanovení ceny výstavní andulky jsem se rozhodl napsat a vysvětlit, že se cena andulky se nestanovuje na základě komerční představy, abychom za daného ptáka získali co nejvíce finančních prostředků. Jsou zde rozepsány ekonomické vstupy, bez kterých bychom výstavní andulku nebyli schopni odchovat. A že to nejsou malé finanční prostředky se přesvědčí každý z Vás.

Další skutečnost kterou si musíme uvědomit je, jakou úroveň andulky požadujeme a z jaké krevní linie zvíře pochází. Jinými slovy, jakou má genetickou historii. Jsou andulky, které se narodí jako výborní jedinci, ale bohužel je to pouze náhodný odchov a tudíž i od tohoto vizuálně výborného ptáka nemůžeme očekávat, že nám předá stejné vlastnosti, které jeho fenotyp obsahuje. Kladu důraz na fenotyp ( je skutečnost, jak pták na pohled působí ), protože genotyp tento náhodně odchovaný pták, s určitostí žádný ,,nenese". Pouze od svých rodičů, kterými jsou průměrný otec a příkladně obyčejná andulka na straně matky. Vše se snažím osvětlit v níže napsaném článku, který by měl každému chovateli alespoň z části vysvětlit danou problematiku určení ceny za výstavní andulku a to jak v tuzemsku, tak i v zahraničí, kde jsme bohužel bráni na ,,hůl", viz článek.

Poznámka: Zde je vyjádřen pouze osobní názor, s kterým není nutno souhlasit.

Sejde-li se mně více  email dotazů , směřujících neustále k jedné otázce, jakož to i v tomto případě. Na jakém základě chovatelé stanovují ceny výstavních andulek ? Časově není možné každému osobně odepisovat, proto jsem se rozhodl o tomto ,,ožehavém" tématu napsat několik slov.

 

Chovná sezóna 2014 – 2015

 

V polovině měsíce října 2014 začala další chovná sezóna, kdy chovatelé registrováni v jednotlivých klubech obdrželi kroužky pro rok 2015.  Mnozí z nás preferují  hnízdění v jarních měsících a na zimní období nasadí menší množství párů, aby odchovali 70 – 80 mláďat, které během roku vyspějí a můžou reprezentovat svůj mateřský chov. Má-li chovatel příkladně 300 ptáků, nic mu nebrání, aby danou strategii využil a další skupinu ptáků nasadil, až na jaro. Pokud vlastníme 40 – 50 hnízdních boxů, není myslitelné, abychom všechny ptáky uhnízdili během zimní sezóny. I při využití jarního hnízdění zůstává 40% ptáků nevyužitých.  Každý chovatel nejprve nasadí své nejlepší liniové svěřence a posléze zkouší další páry, u kterých je dle jejich předků předpoklad dobrých odchovů. Pak jsou na řadě různá zkušební hnízda, mezi liniové hnízdění apod.

Zkušenější chovatelé dobře vědí, jak složité je sestavit páru výstavních andulek, která by standardně pracovala a vyváděla mláďata. Vždy je to velmi složité a kolikrát se musí sáhnout i k nepříliš populárním řešením. Například, jsou-li ptáci příliš agresivní, nebo naopak hodně flegmatičtí, což u výstavních andulek není nic nového. Samec obsadí jedno bidlo, nebo bidýlko u budky, samice druhé bidlo a zpovzdálí se na sebe s nezájmem dívají. Tuto pro chovatele nepříliš radostnou činnost vydrží provozovat i šest týdnů a více. Pokud se pára k sobě nemá do dvou, či tří týdnů, musí jít od sebe a zkouší se výměna samce, nebo samičky (převážně se vymění samička ). Jak jsem již předeslal, kolikrát se vloží nová samice do hnízdícího boxu a samec ožije, jako by jej polil živou vodou. Navíc do několika minut, nebo ihned nastupuje kopulace páru. Je to hodně zvláštní a vysvětlení není jednoduché. Snad samec vycítí připravenost samičky, která je v toku a samice je zase od přírody potřebná samce, tak nastává okamžitá kopulace. Je-li samec nasazen o pár dní v hnízdním boxu dřív, je nabitý testosteronem  a jeho reakce po vložení samičky by měla být téměř okamžitá!

Co se týká úspěšnosti hnízdění, vždy je předmětné hnízdit ptáky ze svého chovu, je-li to nevyhnutelně nutné, může se z hlediska změny genetiky vyzkoušet tzv. nová krev.

Ne vždy přinese nově pořízený jedinec očekávané výsledky.

Geneticky si andulky nemusí vždy vyhovovat. Pořídíme-li si ptáky, kteří jsou po všech stránkách nevyhovující,  je to velmi špatné. Zkušený chovatel pořízené jedince zavčas odhalí a bez milosti vyřadí ze svého chovu. Začnou-li mláďatům při odstavování vypadávat letky, nebo ocasní pera je jasné, že pořízení jedinci jsou zasaženi virovou nemocí, nebo  jsou to potomci z inbreedingu. Pokud bychom dotyčné ptáky z chovu nevyřadili, nikdy bychom se z nastalé situace chovně nevzpamatovali. Nestojí to za žádnou cenu, vpustit si do chovu ptáka, který produkuje vadné potomky. I kdybychom za dotyčného ptáka zaplatili deset, či dvacet tisíc, musí se z chovu vyřadit, či jej vrátit majiteli, od kterého jsme jej odkoupili, což nebývá zrovna jednoduché. Již jsem zde na své stránce uvedl, že mně po příjezdu z Rakouska po šesti týdnech uhynul pták a při reklamaci se mně dostalo ,,zadostiučinění". Chovatel mně odepsal, že je mu velmi líto nastalé situace a že je to opravdu velká škoda. Stejné reference ohledně úhynu ptáků přivezených z cizích států mají všichni chovatelé, kterým se tato nepřijemná skutečnost stala. Kamarádovi z Čech uhynul pták  již na druhý den po příjezdu domů, kdy nezvládl transport. Bohužel ničeho se nedomohl. Opět naprosto stejná omluva a strohé sdělení skutečnosti, že pták byl při odběru fit a zdráv, /což věřím, že tomu tak i bylo/. Kromě všeho ostatního mu byla andulka předvedena, osobně si ji prohlédl a převzal. Neshledal žádné zdravotní problémy, rovněž opeření bylo v pořádku.

Pokud by to byl pták za několik stovek, ,,čert to vem", ale je-li to pták za dvanáct, či patnáct tisíc, tak to je pak opravdu nad čím přemýšlet a dobře zvažovat další výjezdové nákupy. A pokud vám i dovezený pták zůstane, tak jej zase některý z velmi dobrých ,,kamarádů" na výstavě, nebo i doma při ,,přátelské návštěvě" ukradne, kdy ve finále to přijde naprosto nastejno. To jsem si mírně dovolil ironii, neboť jsem se dodnes nesrovnal se zlodějskými praktikami některého z kroměřížských ,,chovatelů". 

Jak tedy vzniklou situaci s úhynem ptáka vyřešit ?

Je-li chovate-li zájemci při nákupu zvíře předvedeno v tom směru, že se pták proletí po voliéře, aby předvedl schopnost letu, zkontroluje-li si zájemce ptáka vizuálně i pohmatem, zda mu příkladně nevystupuje hrudní kost, zda nemá péřové a nádorové cysty. Zkontroluje-li si opeření ptáka, čistotu kloaky, nánožní kroužek s evidenčním číslem chovatele, mělo by být vše v naprostém pořádku.

Pakli-že pták po několika týdnech, či měsících dostane průjmové onemocnění, za to již přece nemůže ručit chovatel!!!! Jak je níže uvedeno, pták se musí aklimatizovat na nové prostředí s úplně cizí mikroflorou, na novou stravu, vyrovnává se ze stresem z nového prostředí a to že onemocní průjmem není zase tak nepochopitelná věc!!!

 

Na druhou stranu je potřeba vidět i situaci chovatele, který své ptáky krmí vlastnoručně míchaným krmivem, které si čistí od prašnosti, dodává ptákům vitamínové doplňky a minerály. Každý chovatel má svůj specifický způsob krmení, s který před ostatními nějak zvláště neprezentuje. Někteří chovatelé krmí své andulky pouze zeleninou a ovoce přidávají v minimální míře. Dostane-li se pak andulka odprodejem do dalších ,,rukou", začne být krmena naprosto jiným způsobem, navíc se musí aklimatizovat na nové mikroklima,( které obsahuje naprosto jiné viry a bakterie, na které nemá vytvořeny protilátky ) , a už jenom tyto  ,,stresové" záležitosti mohou spustít u andulky průjmové, nebo jakékoliv další onemocnění. Taky se může stát, že andulka začne pouštět své hrdelní znaky, posléze letky a nakonec i ocasní pera. Zde je důležité rozlišit přičinu, proč nastala ztráta peří. Je nutné uskutečnit několik po sobě se opakujících vyšetření, které provede vetrinární ústav, či veterinární laboratoř. Vše je nutné řešit s veterinárním lékařem, který nasadí léky a v některých případech pozmění stravu. Má-li andulka výše uvedené průjmové onemocnění, je potřeba jednat co nejrychleji a vyšetření zbytečně neodkládat. Kdo chová andulky, ví dobře, že je to otázka dvou, max. tří dnů a pták uhyne. Nedávno v televizní reportáži hovořil náš nejlepší chovatel výstavních andulek Ladislav Groda, který v nadsázce řekl: ,,Na andulku se nemůžete ani špatně podívat, nebo vám okamžitě uhyne. I když to bylo samozřejmě řečeno v nadsázce, spousta ptáků je od narození stresových a jenom je vezmete do rukou, v křeči se zachvějí a naposledy vydechnou. Chovatelé andulek jsou si těchto jedinců dobře vědomi a proto při manipulaci s danými ptáky využivají takové způsoby transportu, aby zvíře nemuseli brát do rukou. Buď se pták předělá z klece do klece, nebo odchytne ve voliéře, umístí do malé přenosky a z ní se vypustí do hnízdícího boxu. Způsobů je mnoho, každý využívá způsob, který nejvíce vyhovuje jeho ptákům. Otázkou zůstává, zda se tato ,,stresová vlastnost" dědí z otce, či matky na potomka. Ač přemýšlím, tak si nevzpomínám, že bych někdy ve svém chovu měl stresovou samičku, vždycky to byli pouze samci. 

 

 

Inbreeding

 
 

Inbreeding - neboli příbuzenské křížení je v biologii křížení mezi příbuznými jedinci. Termín se používá nejčastěji pro křížení zvířat nebo rostlin. U lidí můžeme jako příklad uvést vzájemné sňatky evropských královských rodů nebo populace Amišů a Židů, které v důsledku inbreedingu trpí různými genetickými onemocněními, jako je např. Tay-Sachsův syndrom. Jeho důsledky jsou veskrze negativní, kupříkladu ztráta imunity, snížení produkce u rostlin nebo snížení adaptační schopnosti. Podklad k vysvětlení použit z Wikipedie

 

Bohužel dneska se vlastnosti a hodnoty, jakož jsou čest, poctivost, smysl pro zodpovědnost a přátelství vůbec nenosí, ba naopak nepřejícnost, sprostost a závist hrají v této společnosti prim. Týká se to i chovatelských klubů.

 

Chovatelé se navzájem pomlouvají, vulgárně urážejí jeden druhého a což považuji za vrchol všeho zlého, navzájem si odprodávají ptáky, o kterých dobře vědí, že jsou ze spojení  cystický samec x samice s vypadlými ocasními pery, nebo ptáci z inbreedingu , což se = spojení rodičů s dětmi, nebo sourozenců mezi sebou. Z těchto spojení vznikají různí mutanti, hybridi, kteří jsou co do velikosti dvakrát mohutnější než standardní výstavní andulky, ale jejich životnost, vitalita a zdraví je naprosto nulová a do jednoho roku to mají spočítané, tedy hynou. Z těchto spojení vznikají ptáci s přerostlými letkami, které korespondují na úrovni ocasních per apod. defekty. Tak daleko dnešní společnost zašla, že se každý stará jenom a pouze sám o sebe, nepomůže nikomu za žádnou cenu i když jej člověk slušně požádá. Ba naopak se najdou takoví imbecilové, kteří vám jsou schopni na výstavě v nestřeženou chvíli odcizit pro vás tu nejcennější andulku. Nad tímto chování určitých jednotlivců zůstává rozum stát.

 Ze spojení  cystický  = /nádorem zasažený/ samec x samice bez letek a ocasních per, co z toho může vzejít ? To si dokáže odvodit i člověk neznalý chovatelství. Po těchto zkušenostech si můžeme říct: ,,Raději se vyhnu nákupu rizikových ptáků v tuzemsku a vypravím se do zahraničí, s vidinou lepších ptáků, hlavně co se zdraví týká“. Ti chovatelé, kteří již v zahraničních chovech nakupovali, jsou do budoucna dobře vyškoleni a než se odhodlají k další cestě, uběhne hodně času. Zvolí jinou destinaci a opět s vidinou, že by mohli odkoupit slušné jedince, se vydají na cestu. Na to, že zahraničním chovatelům platíme 400 – 700 € a více za jednu andulku, nedostaneme pořádného zdravého ptáka, ale maximálně odzkoušeného dvouletého jedince, který nám příliš užitku nepřinese. Je to na každém z nás zdali tuto cestu podnikneme, zdali požadovanou cenu za ptáka zaplatíme.

Vše funguje na základě zákona  nabídky a poptávky !!!!!

Znovu se dostáváme do ,,začarovaného“ kruhu, protože nám mnoho prostoru k jakémukoliv manévrování nezbývá a tudíž musíme dát na svůj instinkt a věřit chovateli, že není obyčejný podvodník a lhář. Nezbývá nám nic jiného, než se spolehnout na důvěru v dotyčného člověka. Pokud nás podvede a zklame, tak pouze jedenkrát, vícekrát jej nenavštívíme a v dobré víře varujeme všechny naše přátele.

Chovatel andulek by měl mít na paměti, že každé chovné hejno má své určité specifické druhy mikroorganismů a různé kmeny bakterií. Z toho důvodu hynou nově dovezení ptáci  a to bez jakýchkoliv předchozích příznaků. Proto je nezbytně nutné oddělit nové ptáky od domácího chovu a musí podstoupit dvouměsíční karanténní období. Co se týká bakterií, ty nejsme schopni vizuálně pozorovat a ani je nijak zvláště ovlivňovat (a to i při maximální hygieně chovu). Co ovlivnit můžeme jsou naprosto zbytečné nemoci, které jsou nebezpečné nejenom pro andulky, ale i pro nás samotné. 

Příklad: 50% chovatelů standardně používá klasický říční písek, pro ptačí grit tzv. jemný štěrk - ,,potěrák". Takovýto grit z říčního písku si každý doplní po svém. Přidává se uhličitan vápenatý, drcené skořápky z vařených vajec, minerální látky, jodové kostky atd. Všechno výše jmenované je v naprostém pořádku. Ne každý chovatel má však říční písek uskladněn, jak se sluší a patří. Sám jsem se o tom již mnohokrát přesvědčil. Uskladnění říčného písku byvá tzv. volné, na hromadě, tak jak bylo vysypáno z nákladního vozidla. Tudíž zde mají přístup všudy přítomní potkani, myši a různí hlodavci, kteří roznášejí velmi nebezpečné infekce. Zde hrozí zdravotní riziko, jak andulkám, tak i lidem. Potkani, myši, ale i domácí zvířata písek pomočí a je na problém zaděláno. Jedna z nemocí, která skolí i dospělého člověka, natož tak maličké několika gramové andulky je Leptospiróza, která končí važnými trvalými následky, často i smtí člověka. Nechci zde vyvolávat nějaký chaos, či paniku, ale upozorňuji, že říční písek musí být bezpodmínečně uskladněn v sudech, které mají své krycí víká několik milimetrů otevřené, tak aby se k písku dostal čerstvý vzduch. Důležité je, aby pásek nebyl volně přístup

Zde na tomto příkladu je vidět, že anichž bychom si to uvědomili, jsme schopni si zlikvidovat chov svoji nevědomostí. Stejně tomu je i v případě, kdy otevřená voliéra není nadkrytá a okolní ptáci mají možnost kálet do prostoru voliéry, což je taky velmi nebezpečné. Pak se člověk diví a říká si: ,, Jak je to možné, když mám všechno ,,vypulírované" a ptáci mně přesto hynou. Jak jsem předeslal i domací zvířata, jakož jsou ovce, prasata, krávy, koně, psi i kočky představují naprosto stejné riziko. 

 

     Chov andulek prostřednictvím společenství chovatelů.    

Zařízení odchovny a počáteční finanční vstupy.

Chov výstavních andulek je sám o sobě hodné náročný, zvláště pak na zařízení k chovu, které není zrovna dvakrát levné, tak i přitápění v zimních měsících a v neposlední řadě nákup kvalitních obilovin. Dále je to nákup chovných jedinců, protože s něčím se začít musí. Nikde není psáno, že začínající chovatel musí mít několik stovek andulek. Ke všemu se dá po čase propracovat a po pěti letech chovu se může každý chovatel stát konkurence schopným, co se týká jeho odchovů.  Z počátku si pořídíme tolik jedinců, co nám dovolí prostory a finanční prostředky. Z hlediska velké degenerace andulek, která vzniká neuváženým, či neznalým  šlechtěním, zařazováním cystických a ne zcela opeřených andulek do chovu, tu v dnešní době máme hodně rizikových jedinců a taky rizikové chovy. Proto je v celku rozumné řešení spolupracovat v tzv. společenství, do kterého chovatel vloží své zdravé jedince a postupem času odebírá několik mladých jedinců od svého společníka, či společníků nazpět do svého chovu. Tento způsob chovu založí dva, nebo tři chovatelé, kteří si vytvoří genetickou banku, ze které si mohou kdykoliv vyzvednout to, o co v poslední době přišli z důvodu nemoci, nebo i prostého úhynu. Pokud si mohou dva chovatelé naprosto důvěřovat, znají jeden druhého, mají přehled o svých chovech, o podmínkách ustájení, o hygieně chovu, o evidenci odchovu a nákupu nových andulek, je to jedna z variant, kdy se dají odchovat kvalitní a hlavně zdraví ptáci.

 

 

           Zařízení odchovny           

 

Vybavení odchovny se jeví jako nepodstatná věc, ale má-li odchovna plnit veškeré hygienické požadavky, vyjde nás to na nemalou finanční částku. Není to o posbíjení několika desítek hnízdních klecí, které naskládáme do místnosti, kde se desítky let skladovalo uhlí s dřívím. 

Místnost ve které počítáme s chovem andulek musí být hlavně větratelná, suchá, bez jakýchkoliv plísní, které se běžně ve starších hospodářských místnostech vyskytují.

Pokud je možnost před nasazením ptáků místnost obložit keramickým obkladem usnadní nám to do budoucna udržovat čistotu a pořádek. Samozřejmě že obkladové a dlažební materiály taky něco stojí, včetně lepidel a spárovacích hmot + vlastní práce.

 
Kompletní obklady a dlažba jedné 
místností vyjde s prací kolem         45.000,-
 
 
30 kusů hnízdních boxů                     30.000
 
Vzduchotechnika + ventilátory     18.000,-
 
Velkoformátová okna a dveře        28.000,-
 
Elektroinstalace - spínací hodiny,
zásuvkové okruhy
časové spínače                                      15.000,-
 
Průmyslový vysavač                           20.000,-
 
Zateplení střešní konstrukce           16.000,-
 
Palubkové obklady                             5.000,-
 
Radiátorové těleso                              3.000,-
 
Hliníková konstrukce
vnitřní voliéry                                       10.000,-
 
Nábytek - skříňky                                5.000,-
 
Zde jsou náklady na standardní zařízení chovné místnosti. Výstavní andulky není možné chovat někde v zateplené kůlně apod. Jakmile se po odchovně a  a hnízdních boxech prohánějí myši, nebo potkani, je lepší všechno zanechat a vytvořit si nejprve hygienické podmínky, které jsou k chovu nezbytně nutné.
Článek je v rozpracování
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

 

Standardně si každý chovatel ze svých odchovů ponechává 50 – 70 % pro potřebu svého vlastního chovu. V této 50% polovině jsou vyčleněny andulky, s kterými se počítá do výstav  / výstava mláďat apod./. Rovněž se musí počítat s úhynem, který čas od času nepříjemně překvapí každého chovatele. Zbylých 30% může chovatel nabídnout k odprodeji, nebo si z andulek postaví páry, tzv. chůvy, které vypomáhají při větším počtu oplodněných vajíček. Pár jako takový by měl odchovávat dvě až tři mláďata, čtyři už jsou maximum. Pár je schopen odchovat i sedm, či osm mláďat, bohužel na úkor zdraví všech mláďat v hnízdě. Mláďata jsou slabší, jak svou vitalitou, tak i tělesnou stavbou svého těla. Proto je předmětné vytvořit tzv. chovné páry- chůvy, kdy se jim v pravý čas postupně zamění vejce, či již vylíhnuté ptáčata.  Za pomocí andulek chův jsme schopni odchovat až 70 – 80%, námi požadovaných jedinců.

Co se týká odprodeje andulek , tak cena za zdravou výstavní andulku by neměla být menší jako 600 - 800,-CZK. Zde se hovoří o selektovaných jedincích, které nemíníme dále využívat pro svůj chov. Nicméně andulka je zdravá, hezká, příkladně jí chybí dostatečná velikost.

Ohodnocení andulky by nemělo být stanoveno z komerčního hlediska, do ceny by se měly promítnout vstupní náklady, nezbytné k odchování výstavní andulky.

 

 Pokud se na vše podíváme z ekonomické stránky a promítneme do ceny všechny nákladové položky, jakož jsou výtápění odchovny v zimním období, osvětlení, krmné směsi, vitaminové doplňky (ovoce, zelenina ) a vlastní práci = volný čas/, tak cena 600- 800,-Kč za standardní výstavní andulku je rozumná cena. Žádáme-li andulky vyšší kvality, zde se cena odvíjí od stávajícího jedince, který se prezentuje svými kladnými vlastnostmi. Nejdůležitější roli hraje i fakt, z jaké krevní linie pták pochází. Má-li za sebou kvalitní rodokmen a rodiče, kteří uspěli na několika výstavách………je v podstatě tento pták neprodejný.  Pokud už by se chovatel rozhodl jej prodat, tak cena bude 100% hodně vysoká / v tisících Kč /.

Koupíme-li si ptáka, který bude mít standardní, ale ne příliš zvučný rodokmen, je zřejmé, že od něj nemůžeme nic očekávat. Očekáváním mám na mysli, kvalitní odchovy, které by měly určitý stupeň kvality. Toto zvíře nám nebude schopno předat očekávané vlastnosti, protože je ve svém genofondu prostě nemá.

Oproti tomu:

Koupíme-li ptáka, který jak jsem výše uvedl, má v rodokmenu jednoho vítěze výstavy za druhým, zde jde cena do tisíců. Jedině chovatel ví a prokazuje rodokmenem, že dané zvíře je opravdu kvalitní, což by se nám mělo po čase objevit i v odchovaných ptáčatech. Samozřejmě ke kvalitnímu jedinci nemůžeme přiřadit ,,druhořadou „burzovní samičku. To bychom si mohli koupit ptáka u nejlepšího světového chovatele Ládi Grody, nebo Jo Manesse a splakali bychom nad výdělkem. Kvalitu musíme doplnit zase jedině kvalitou. Chovatel nemusí být mistr světa v chovu výstavních andulek, aby vizuálně přehodnotil kladné vlastnosti andulky.

Při odprodeji svých ptáků vždy preferuji systém, kdy seskládám v případě požadavku na velmi kvalitního světle modrého samce pět až sedm ptáků a na nich předvedu, jejich kladné, nebo naopak záporné vlastnosti. Tak si i nezasvěcený chovatel udělá na 70% správný úsudek a odkoupí zvíře v takové kvalitě, o kterou usiluje.

Systém, tady máš šest ptáků a ber, nebo neber, bohužel v některých chovech funguje dodnes, převážně však v zahraničí. Poněvadž jsme pozadu se životní úrovní a to ve všech směrech, tedy i v chovatelství,  oproti Belgičanům, Švýcarům, Rakušanům a stejně tak i Němcům, nechovají se k nám příliš vybíravým způsobem. Třeba jsou to ostřejší slova, ale stojím si za nimi. Je to můj názor, který jsem za dvacet let komunikace z cizinci získal. Samozřejmě není možno naházet všechny do jednoho pytle. Jsou zahraniční chovatelé, kteří člověku dají první, poslední. Předvedou všechny ptáky, stráví s vámi celé dopoledne a královsky vás pohostí. Před takovými klobouk dole, protože jich není mnoho.

 Vždy musí mít oba ptáci v páru určité kvalitní vlastnosti, které když se geneticky ,,seskládají" v zárodečném embryu, je velký předpoklad zdravých a krásných ptáčat. Každý z rodičů dává svou genetickou informaci, tím pádem embryo obsahuje zdvojenou genetickou informaci, která svým propojením doplňuje případnou nedokonalost otce, či matky. A o tomto genetickém prošlechťování andulek to vlastně je. To je to ..gró“, kvůli kterému  se všichni chovatelé snaží vytvořit svým andulkám co nejlepší podmínky. Ať už je to kvalitní čistý vzduch, dostatečné osvětlení a pestrou stravu, denně čistou okyselenou vodu apod. Odměnou je jim očekávání, zda jsou vajíčka oplodněné, zda se ve zdraví všechny andulky vylíhly a zda matka bezproblémově krmí. Pak už se očekává vybarvení jednotlivých pírek a andulky se pomalu chystají k osamostatnění. Je to něco nádherného, nepopsatelného a to nás jako chovatele naplňuje.

Vůbec nehraje roli, zda chováme výstavní andulky, nebo menší přírodní. Pro každého chovatele jsou právě jeho andulky ty nejkrásnější na světě a o ty pečuje, jako o své zdraví, na ty se chodí denně dívat a těší se z pohledu na své hejno. Je to nádherný pocit, dokonce si dovolím tvrdit, že je to doslova relaxace duše, když se můžeme koukat do otevřený budky, která je plná barevných mláďat.

Stránka je ve výstavbě,viz. foto podklady.

 

 

 

 

 

 

 

 

TOPlist