Strategie chovu výstavních andulek

 

Všechny rady a tipy, jak odchovávat výstavní andulky jsou pouze relativní a nedají se specifikovat na každý jednotlivý chov. Záleží na počtu ptáků, podmínkách, v jakých je chováme a v neposlední řadě na kvalitě samotných zvířat.

 

Kvalita našich ptáků se neodvíjí od toho, co jsme schopni si zakoupit, ale je odrazem našich vlastních schopnosti a naší dlouholeté práce.

Je zřejmé, že začátek chovu nám usnadní nákup ptáků u chovatelů, jakož jsou celosvětově uznávané jména Lutolf, Mannes, Groda, apod. I při pořízení ptáků u výše jmenovaných chovatelů si musíme tzv. jádro chovu vytvořit a hlavně do budoucna udržet sami.

Zde už nám nepomohou počáteční vstupy, ale jenom a pouze naše znalosti genetiky a vlastní schopnosti. Je potřeba mít na paměti, že špičkové ptáky si může pořídit nepatrné procento chovatelů, kteří si to mohou dovolit, protože ptáci těch nejlepších kvalit jsou šíleně drazí. Je to naprosto stejné jako u psů, koček, dobytka a všeho ostatního. Za kvalitu si člověk musí zaplatit, tedy pokud ji vyžaduje.

Nikde není stanovené, abychom byli nucení investovat do ptáků statisíce, či desetitisíce korun. Je možnost založit chov i s průměrných ptáků, u kterých vysledujeme, kteří jsou schopni produkovat, když ne kvalitní, tak alespoň stejně průměrné potomstvo a s těmito ptáky nadále začneme pracovat. Jakmile zpozorujeme, že určitý jedinec předává na své potomstvo námi požadované vlastnosti, všechny tyto ptáky ponecháme v chovu a zvolíme si strategii dalšího postupu a to chov za pomocí úzké příbuzenské plemenitby, nebo vzdálené příbuzenské plemenitby. Pro začátečníka bych doporučil držet se vzdálené příbuzenské plemenitby.

Zde je potřeba pochopit, že neustálým nakupováním ptáků se nikdy nedočkáme odchovů, o které usilujeme, protože každý pták si nese jinou genetickou výbavu a z toho důvodu nejsme schopni docílit ustálení znaků, tělesných proporcí a genetické jednotnosti. Pokud se nám podaří odchovat slušná mláďata, na těch musíme začít stavět a budovat si svůj vlastní chov. Mé krédo, kterého se držím již několik desetiletí je, nepouštět si do chovu zbytečně cizí ptáky. Pokud mám svůj chov slušně zavedený, z jakého důvodu neustále doplňovat cizí krev?

Já jsem názoru, že jedenkrát za pět let stačí doplnit cca deset kusů s novou krví a tu ještě dobře prověřit, než si ji vpustím do jednotlivých linií. Za druhé: Prověření nových ptáků probíhá po ,,ose“ maximálně tří linií. To z toho důvodu, kdyby nově pořízení ptáci nestáli za nic, aby jádro chovu zůstalo nenarušené. Hovořím zde o počtech ptáků v chovu 200 – 300 kusů jedinců. Vše se dá ale přizpůsobit danému počtu, který vlastníme a k daným podmínkám. Nemůžu si dovolit chovat stovky ptáků v místnosti 3 x 2 m. To by vzniklo fiasko již na počátku chovu.

Faktem ale zůstává, že to, co máme ve svém chovu nejkvalitnější, s tím nesmíme čekat až do doby, kdy se vše rapidně a oči vidně začne snižovat. I zde je potřeba sledovat každé mládě, každou páru, jak si stojí a jakou kvalitu produkuje. Každý chovatel výstavních andulek se prezentuje svou šlechtitelskou činností. V čem se skrývá podstata šlechtění? Určitě to nebude v neustálém dokupování cizích ptáků. Šlechtění andulek je neustále testování a zjišťování možností našich ptáků prostřednictvím jejich potomstva. To je alfou i omegou veškerého snažení chovatelů výstavních andulek.

Jakmile začneme praktikovat výše popisovanou strategii chovu, do pěti až sedmi let jsme schopni se dopracovat k proporčně a typově k takovým andulkám, že se bez jakýchkoliv předsudků můžeme postavit i proti těm nejlepším chovatelům v republice.

Již jsme schopni odchovávat andulky co se do velikostí a proporcí týká, andulky které mají patřičně vypracované masky s hrdelními znaky a s tolik požadovaným (klenutým) nasazením hlavy.

Všechno vychází ze znalostí našich ptáků a z využití těchto znalostí v praxi.

Nakupujeme-li neustále ptáky, každý pes, jiná ves, nic o nich nevíme a tudíž s nimi nemůžeme nic dokázat. I se slabším průměrem jsme schopni dosáhnout lepšího pokroku, než s neustále dokola obměňovaným materiálem. Důležité je nejen si kvalitní ptáky odchovat, ale taky si je v dalších generacích geneticky udržet. A to můžeme jenom a pouze ve svém zavedeném chovu, který od A až do Z dobře známe. Jinak to dle mého názoru není možné. Pokud bych to měl definovat v kostce, řekl bych, že se jedná o vysledování kvalitních jedinců ve voliéře a ty následně prostřednictvím jejich a následných odchovů udržovat.

Můžeme si koupit na pohled hezké ptáky, s kterými můžeme začít svůj chov. Ale musíme mít na paměti, že čím solidnější ptáci to budou, tím hůř se nám bude s nimi odchovávat. Tohle se dá brát, jako nepsané pravidlo. Vždy ale musíme počítat i se štěstím, bez kterého by to rozhodně nešlo. Někdy se štěstí usměje a pára odchovává jedna radost. Jindy je štěstí vrtkavé a z dvaceti nasazených párů se tak, tak chytnou dva, tři páry. Rozhodující a nemalou roli vždy hraje roční období i chovné podmínky ptáků, které jsou chovatel od chovatele velmi rozdílné. Není to jenom o tom nakoupit kvalitní ptáky, ale umět udržet jejich kvalitu, prostřednictvím odchovů a to vždy není jednoduché.  V této fázi většina chovatelů pohoří a ve finále zjistí, že investované prostředky vešly v niveč. Jak jsem předeslal, je lepší začít s průměrnými ptáky z vynikajícího chovu, nastudovat základní znalosti genetiky a chovu samotného a neustále se vzdělávat. Touto cestou se musíme dopracovat k námi vytouženým odchovům výstavních andulek.

Můžeme si od cizích špičkových chovatelů koupit kvalitní ptáky, ale co se týká znalostí, zkušeností a vlastní praxe, tu nám neprodá bohužel nikdo.

 Na soutěžních kláních nám dělá přednášky nejlepší český i světový chovatel Ladislav Groda a kolikrát podotkne, že určité věci by měl už vědět chovatel andulek, který se chovatelstvím zabývá pět let. Já osobně andulky chovám 21 let a spoustu důležitých informací neznám dodnes. Je to i z důvodů, že určité třídy a mutace ptáků nechovám. Těch informací je ale takové kvantum, že bych si dovolil tvrdit, že chovatelé výstavních andulek, kteří mají v dané oblasti přehled, by mohli dostávat vysokoškolské titulysmiley.

Samozřejmě, že poslední uvedenou větu je potřeba brát v nadsázce. Je to myšleno jako legrace. Informací kolem chovu výstavních andulek je opravdu velmi mnoho. Chceme-li chovat výstavní andulky na určité odborné úrovni, bez těchto znalostí to není možné.

Stránka se zpracovává.

 

 


TOPlist