Vytvoření vlastní chovné linie      

 

V předchozí sekci byl publikován model liniové plemenitby, který vycházel z nejužší přímé plemenitby v prvních třech generacích.

Zde byl vybrán, nebo zakoupen nejlepší samec a k němu přiřazena nejlepší samice z chovu. V následující generaci byl spářen tento samec s jeho nejlepší dcerou a samice s jejím nejlepším synem. Podobným způsobem jsme párovali nejbližší příbuzné mezi sebou. Tímto krokem jsme zdvojnásobili žádoucí dědičné vlastnosti výchozích ptáků. V této fázi se nám zároveň ukázalo, jak kvalitní a zdravé ptáky jsme nasadili do modelového příkladu nejužší liniové plemenitby. Nezesílily se nám pouze pozitivní dědičné vlastnosti, ale i negativní vlastnosti.

Z druhé generace jsme vybrali opět jen nejlepší ptáky. Robustní a zdravé samice jsme spojili ještě jednou s dědem, nejlepším výchozím ptákem. Jednotlivé spojení nám určoval liniový graf, podle kterého byli ptáci nasazování. Dle chovatele a spisovatele Zdeňka Vegera je v této fázi, kdy byl spojen děd se svými vnučkami na čase, abychom kmen osvěžili ptákem jiné linie.

Daný spisovatel nabízí ještě jednu o něco složitější a časově náročnější metodu, kdy párujeme nejlepšího zakladatele linie s několika dobrými nepříbuznými samicemi hned v prvním roce. Složitější je zde vyměňování samic v jedné chovné sezóně, které samec přísně monogamního druhu moc dobře nesnáší a vše se časově hodně prodlužuje. Vzhledem k tomu že jsme limitováni časem, přidělujeme mláďata na odchov dalším párům tzv. chůvám. Máme-li za sebou druhé, nebo třetí hnízdění / kdy bedlivě sledujeme vitalitu a zdraví samičky/ponecháme samici poslední mláďata k vychování a dříve než budou mláďata samostatná, přeřadíme samce k další připravené samičce. Zde je kladen důraz na skutečnost, aby se původní ptáci tvořící páru spolu neslyšeli. K tomu je nejlepší nasadit samce s novou samicí, do jiné místnosti. Některý samec vyžaduje k aklimatizaci čtrnáct dní, některý tři týdny. Jsou samci, kteří jednoduše další samičku nepřijmou. Zde je na místě samce nejdříve vyzkoušet se dvěma samičkami, když vše funguje, pak ho použít případně i k třetí samici, pokud nám to čas dovolí. Na podzim máme tedy odchovánu řadu příbuzných ptáků od dobrých do velmi dobrých, které můžeme v příštím roce mezi sebou párovat.

Opět vybereme nejlepší dceru a spárujeme ji s otcem.  Matky, pokud nejsou výjimečně dobré, nebudeme dále v této linii používat. Tím máme dědičné vlastnosti, v chovatelské terminologii ,,krev“, nejlepšího kmenového samce zesílené a nesou je všichni potomci od jednotlivých samic, se kterými byl samec párován. Je-li náš chov na výstavách úspěšný, můžeme říct, že v této době jsme vytvořili kvalitní základ chovu a u dalších párování těchto ptáků můžeme již hovořit o vlastním kmenu.

Důležité je neusnout na vavřínech vlastní slávy a dobře selektovat jednotlivé odchovy.  Jakmile se nám začnou ukazovat jakékoliv degenerační známky, nesmíme si nic namlouvat, že se to spraví apod., ale musíme kmen osvěžit překřížením chovného ptáka, z naší další chovné linie. Jinak by naše dosavadní práce rychle vzala za své a bylo by škoda přijít o pracně vytvořený vlastní chovný kmen.

 


TOPlist