ZÁKLADNÍ MYŠLENKY‚ RADY A ZKUŠENOSTI SELEKTIVNÍ PŘÍBUZENSKÉ PLEMENITBY

Článek je stylizován formou odpovědí na jednotlivé email otázky.

 

Základní či vrozená kvalita určitého jedince se dá v každém případě usměrnit, pokud dodržíme základní pravidla selektivní příbuzenské plemenitby. Prvopočátek všeho vychází z naší úvahy, v našem případě z genetické znalosti svých jedinců. Jsme-li začátečníci, je zřejmé že nám nezbývá, než si vybrat dle naší úvahy slušného, důvěryhodného chovatele, který je nám schopen deklarovat, to co uvádí v chovném listě.

Známe-li výchozí podstatu našich ptáků, až nyní můžeme vývojově nasměrovat naše snažení, kterým determinujeme vlastnosti a fenotyp budoucích mláďat. Pokud dokážeme předurčit fenotyp a genotyp ptáků, otevírají se nám velké možnosti, které jsme schopni využít pro úspěšný a zdravý chov. Máme-li zdravého, vybarveného samce, který nese správné geny, máme předpoklad že na něj samice zareaguje a tím si vybere i lepší geny pro své potomstvo.

Z otázek chovatelů vyplývá, že se snaží udržet každé vylíhlé ptáče a to za každou cenu. Stejný způsob chovu jsem ve svých počátcích rovněž uplatňoval. Je potřeba dokázat rozlišit, zda vylíhlé mládě přežije a bude schopno se vyvinout v silného a zdravého jedince.

K tomu nám pomáhají určité, nazvěme je rozlišovací faktory. Nejsou to faktory, které by udávala literatura, ale jsou to skutečnosti, které jsem při svých odchovech registroval. Ptáky již dělám dvacet dva let a dovolím si tvrdit, že ptáče, které se vylíhne třeba i jako první, je na pohled slabé, vyčnívají mu všechny kosti tvořící skelet jeho těla, má naprosto bledou barvu, zde je více než jasné, že se zde kloubí několik problému dohromady. Může to být již v prenatálním stavu slabost embryonální, která po vylíhnutí kulminuje. Ptáče je doslova degenerované a při maximální snaze svých rodičů, kteří jej krmí, není schopno přibývat na váze. Jak jsem předeslal i barva ptáčete hraje velkou roli. Je-li barva těla vybledlá, na rozdíl od dalších ptáčat, která jsou hezky začervenalá, řekl bych až masově červená, je jasné, že vybledlé, slabé ptáče toho mnoho nedokáže a časem slábne a chřadne, až uhyne.

Spousta chovatelů se mne ptá, zda je předmětná fixace nohou vylíhlým mláďatům, která mají roztažené nohy do stran. Každý chovatel řekne na první dobrou, že určitě ne.

Znovu je potřeba rozlišit, za jakých podmínek se deformace roztažení nohou stala. Chovatel, který je důchodce a má relativně spoustu času, je schopen na vše dohlédnout a učinit včasná opatření.

Oproti tomu chovatel, který chodí do zaměstnání a je rád, že ptákům podá před odchodem míchanici, aby mohli nakrmit ptáčata a po příchodu domů jim vymění znečistěnou vodu za čerstvou, takový chovatel nemá šanci podchytit vůbec nic. Mnohokrát jsem si říkal: Jo, tahle samice mně zabíjí vyletěné mláďata, nesmím ji zapomenout zavčas odstranit do jiné místnosti. Každý den jsem si říkál: Ptáčata jsou v budce nechám ji tam, bude lepší, když je bude krmit celá rodičovská pára. Jenomže, přišel jsem na další den a jedno mládě bylo tak zmasakrované, že jsem měl naprosto po chuti dělat cokoliv dalšího. Nicméně, samici jsem namazal nohy salicylovou mastí a odnesl ji do další chovné místnosti, aby samce nerozptylovala, nebo ten by se soustředil na ni a ptáčata by nedokrmil. Takhle je samec do toho ,,vtažen“ a nezbývá mu nic jiného, než žebrající mláďata o potravu dokrmit.

Stejná situace nastává u samice, která ptáčata škube. Říkám si: Jsou ještě malá, nemají chmýří, nechám samici  v hnízdě. Po několika dnech otevřu budku a ptáčata jsou doslova ohoblována. Zase musí být samice odstavena a vše zůstává na samci.

Má-li ptáče roztažené nohy do stran a leží na břiše, je potřeba zvážit, jak k tomu došlo. Nohy mláděte mohou být deformovány poněvadž se vylíhla všechna vajíčka a mláďata se nemají možnost za co schovat. Pokud je samice robustní a těžká, je zřejmé, že k tomuto musí dojít. Ne každá samice leží celou vahou na mláďatech. Některá je překryje svými křídly, kde jim nehrozí žádné nebezpečí. Mláďata jsou v teple a bezpečí. Samice prvnička, která nemá žádné zkušenosti na mláďata zasedne a výsledek je fatální. Dá se tomu předejít, vložením dvou až třech kusů podkladků. Já podkládám i pět kusů, abych vytvořil prostor, kde se mohou mláďata schovat. Podkladky vymezují prostor a mláďata jej dokážou využít ve svůj zdravý vývoj. Jenomže stíhejte všechny tyto ,,operace“ v průběhu pracovního týdne. Dojde-li k tomu, že má ptáče nohy roztažené, protože se nemělo kam skrýt, pomůžu tomu mláděti fixací, kdy mu nohy svážu vlněnou nití, která je hrubší a nezařezává se. Již mnohokrát se ptáčeti nohy srovnaly a vše bylo v naprostém pořádku. V jednom případě jsem na fixací nohou zapomněl a ptáče vylétlo z budky i se svázanými nohami. Zjistil jsem to až při odstavování mláďat do dalšího boxu. Koukal jsem, co to vlastně mládě na nohou má? Až následně jsem si uvědomil svou chybu, která naštěstí pro mládě neměla žádný zdravotní následek. Spíše opačně. Mládě mělo nohy, tak jak by je mělo mít a létalo i se svázanými končetinami. Chovatelé si ze mne dělali legraci, že je s určitostí cvičím, jako cvičí mongolští pastevci orly pro lov smiley.

Všechno je o čase, kterého jak každý dobře víme není mnoho. Z toho důvodu jsem učinil opatření a vše důležité si každý den vepisuji do deníku a dle něj pak všechno postupně řeším.

Skládáme-li chovný pár dohromady je potřeba využít zdravý rozum a nesnažit se jen o to, abychom odchovali co nejrobustnější jedince. Neméně důležitá věc je, abychom nesestavili pár, kde samec i samice budou mít stejné chyby. Kolikrát jsem při svých návštěvách viděl nesourodé páry, kdy samec i samice byli extrémně krátcí. Pokud se mne chovatel zeptal na názor, řekl jsem jej, jinak jsem mlčel. Zvláště pak na návštěvě je nevhodné kohokoliv kritizovat a rozumovat mu do jeho rozhodnutí.

Pakli-že bychom uplatnili selektivní příbuzenskou plemenitbu a spojili dva ptáky se stejnými chybami, je zřejmé, že to dopadne velice špatně.

V dnešní době se chovatelé vracejí nazpět a do chovu vpouštějí i drobnější, ale o to silnější, plodnější a schopnější letce. Samec je robustnější postavy a samice je velikostně průměrná, nebo lepší průměr, ale o to více silnější a pohyblivější. Každý chovatel výstavních andulek ví, že čím jsou ptáci robustnější, tím méně létají. Pakliže nasadíme dva ,,těžkotonážní“ robustní jedince, můžeme si být jisti, že jejich odchovy budou pouze tzv. chodci. Po pletivu se vyškrábou na výše položená bidla a jakmile je něco, nebo někdo vyplaší, okamžitě spadnou na zem. O takové odchovy nemá zájem ani jeden chovatel. Proto je dobré následně dobře přemýšlet a zvažovat, zda takového poskakujícího chodce pustíme do chovu. Pták musí být aktivní, musí létat a měl by z něj vyzařovat zájem o samičku. Takový jedinec má předpoklad pro dobrý odchov. Pták, který nelétá, je potlučený od toho, jak padá z bidel, takový jedinec je prostě na vyřazení z chovu. Chovatelé, kteří nevlastní desítky ptáků, si řeknou: Zkusím jej nasadit, třeba zplodí zdravé potomstvo. A to je prvopočátek degenerace celého chovu. Pak si taková mláďata další chovatelé v dobré víře odkoupí a dočkají se jenom nemocného a slabého potomstva. Sám jsem to už zažil mnohokrát, kdy jsem odkoupil na pohled slušné ptáky. Jakmile jsem je přivezl domů, ptáci po několika týdnech chřadli. Jak už to bývá zvykem, někteří uhynuli a ti, kteří zůstali jsou ve vegetativním stavu, který se ani nelepší a ani nehorší. Jako by byli v kómatu. Jenom pospávají, nejsou aktivní, a na první pohled je jasné, že jenom hlupák by je dal do chovu. Jenomže všichni víme, jak to chodí. Chovatelé ptáky přeléčí, nasadí do chovu a nebo je odprodají dalším chovatelům.

Proto na všechny apeluji, aby nasazovali jenom zdravé ptáky !!!!!!

Ono i když v první generaci se vám jeví, že je vše v pořádku, není tomu tak. Jakmile přijde druhá, třetí a čtvrtá generace, nemoci, vady, defekty, nádorové onemocnění a vše s tím spojené udeří plnou silou. Líhnou se ptáci bez ocasních per, stejná absence per je i u letek. Tam , kde nenarostou ocasní pera vznikají tukové nádory a cysty a to je prostě všechno špatně!!!

Máme-li založen chov na takhle nemocných jedincích, není možné se čehokoliv slušného dopracovat. Jenomže, zde se vše kloubí dohromady s lidskými charaktery, s lidskou zodpovědností a v neposlední řadě i poctivostí.

Osobně když vím, že mám některá mláďata odchována z nakoupených jedinců a nejsou to pravé ořechové, okamžitě na to chovatele upozorním a raději mu nabídnu mláďata vzniklá z mých ptáků, kde mám 100% jistotu, že je vše tak jak má být. Již spousta chovatelů se o tom u mne přesvědčila.

Jsou mezi námi chovatelé, kteří mají doma, ,,dva a půl ptáka“ a praktikuji příbuzenskou plemenitbu. Pokud se jim vylíhnou robustní jedinci, myslí si, co neodchovali. Ale spousta těchto robustních jedinců jsou pouze hybridní nemocní ptáci, kteří nemají absolutně žádný potenciál pro zdravý odchov. To, že jsou hybridní, jde ruku v ruce s jejich neplodností, neschopností letu a jenom s vypětím všech sil přežívají.

Chovatelé, kteří začínají tvořit chovný základ a vytvářet první chovné linie z těch nejlepších a nejsilnějších ptáků, by se měli soustředit na skládání nepříbuzných párů. Po nabytí praktických znalostí, což trvá léta, se mohou soustředit na příbuzenskou plemenitbu, pokud vůbec vědí, co tenhle způsob chovu obnáší.

Stránka je v rozpracování


TOPlist